AKTUALIZOVÁNO Trenér a editor těchto stránek Jiří Formánek přináší čtenářům trenérského portálu www.trenink.com příspěvek, který se zaměřil na schopnost hráčů aktivním presinkem získat míč na útočné polovině soupeře a dát finální přihrávku na koncového útočníka.
Článek popisující průpravnou hru s názvem 5:3:2 útočníky v koncových zónách je zaměřen na schopnost hráčů s míčem, kteří mají početní převahu, udržet míč pod svou kontrolou. Hráči bez míče se pokouší agresivním presinkem v prostoru před pokutovým územím získat konstruktivně míče a pokouší se o finální kolmou přihrávku.
Cvičení zařazujeme do hlavní nebo závěrečné části tréninkové jednotky, do svého archivu by si ho měli určitě zařadit již trenéři mladší žákovské kategorie.
Cílem průpravné hry je naučit hráče s míčem udržet míč pod svou kontrolou i s omezeným počtem doteků proti soupeři, který se pokouší o maximálně možný presink v prostoru před pokutovým územím, při případném zisku míče se pak napadající hráči okamžitě pokouší o protiútok, finální přihrávku na koncového útočníka v bezprostřední blízkosti branky soupeře.
Popis průpravné hry:
- prostorem průpravné hry je polovina hrací plochy
- hrací plocha je zúžena na prostor protaženého pokutového území
- před každou z branek je 10 metrová koncová zóna
- hra je určena pro 12 hráčů:
(a) 10 hráčů do pole
(b) 2 brankáře
- hráči jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy 5:5
- ve středním herním prostoru hráči hrají v poměru 5:3
- v koncových zónách je vždy jeden koncový hráč
- akci zahajuje vždy jeden z brankářů
- brankář vždy vyhazuje na nejvzdálenějšího hráče početnějšího týmu
- hráči početnějšího týmu se snaží udržet míč pod svou kontrolou
- hráči týmu s pěti hráči mají počet doteků omezený na (2,3)
- bránící hráči se pokouší o konstruktivní odebrání míče
- po odebrání míče se hráči napadajícího týmu snaží o finální přihrávku
- finální přihrávka musí směřovat na útočníka v koncové zóně
- finální přihrávka může směřovat na libovolnou branku
- útočník se pokouší o co nejrychlejší a nejefektivnější individuální zakončení akce
- útočníka nenapadá žádný hráč, pouze souboj s brankářem
- jednotlivá akce končí:
(a) po vypršení časového limitu kdy tým s míčem drží míč
(b) když míč opustí hrací plochu nebo hráč fauluje
(c) po předem stanoveném počtu přihrávek týmu držícího míč
(d) bránící tým získá míč a úspěšně/neúspěšně akci zakončí
- po skončení akce (2,3,5) se role týmů mění
Varianty:
- koncové zóny mohou být 15 metrů hluboké, hřiště je třeba zvětšit
- cvičení je určeno pro 14 hráčů, poměr ve středu 6:4
- hráči ve středovém prostoru nemají omezený počet doteků
- po finální přihrávce může do koncové zóny:
(a) i bránící hráč, situace 1:1
(b) další útočící hráč, situace 2 na brankáře
(c) po jednom bránícím i útočícím hráči, situace 2:1
- finální přihrávka musí směřovat na útočníka v zóně, ze které brankář akci nezahajoval
Pomůcky:
- 2x velká branka
- 10x míč
- 12x rozlišovací trika
- 12x mety (kužely, kloboučky)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.