Sdílejte:
V pátek podopledne na stránkách trenérského portálu trenink.com přinášíme další rozšiřující variantu cvičení, zaměřenou na změnu těšitě hry a vhodný výběr místa od hráče na kterého směřuje dlouhá přihrávka. Autorem cvičení i předchozích variant [1]
[2]
[3] je trenér a a editor Jiří Formánek.Článek s názvem Kombinace, dlouhá přihrávka a hra hlavou je cílen, stejně jako první, druhá a třetí část na schopnost hráčů orientovat se na zmenšeném prostoru poloviny normální hrací plochy, v tomto prostoru kombinovat a ve vhodný okamžik přenést těžiště hry z přetíženého prostoru na volného hráče, který hlavičkuje do jednoho z cílových prostoru, vždy tři na každé straně hrací plochy.
Cvičení je určeno pro dorosteneckou kategorii, zařazujeme ho do hlavní části tréninkové jednotky a podobné zaměření a cíle mělo již dříve publikované herní cvičení 6:6 a dlouhá přihrávka na brankáře.
Cíl herního cvičení: Cílem tohoto herního cvičení je u hráčů zlepšit schopnost kombinovat na zmenšeném prostoru a reagovat na skutečnost, že je třeba změnit těžiště hry a to především dlouhou cílenou přihrávkou, hráč který přijímá dlouhou přihrávku musí najít svého spoluhráče, který míč sklepává hlavou a hráči hledají dlouhou přihrávkou brankáře.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem cvičení je polovina normální hrací plochy
- herní prostor je rozdělen:
(a) herní prostor prodlouženého pokutového území rozdělen na pomyslné čtvrtiny
(b) cílové prostory jsou označené [1]-[6] (c) cílové prostory se nacházejí v prostoru mezi podélnou autovou čárou a pokutovým územím
(d) na každé straně hrací plochy jsou 3
- cvičení je určeno pro 14 hráčů do pole a 2 brankáře
- hráči do pole jsou rozdělení do dvou barevně odlišených týmu 7+1:7+1
- brankáři jsou neutrální a pohybují se libovolně v krajních zónách
- míč smějí chytat pouze v označených zónách, přebíhat mohou libovolně
- ostatní hráči se v krajních zónách nesmí pohybovat
- dva týmy 7:7 se libovolně pohybují po středovém prostoru
- akci zahajuje trenér, který přihrává míč jednomu z týmů
- cílem cvičení je udržet míč pod svou kontrolou
- po stanoveném počtu přihrávek (3,5,6,8) najít dlouhou přihrávkou brankáře
- v libovolném cílovém prostoru
- brankář po chycení míč vrací na svoje spoluhráče
- při neúspěšném pokusu rozehrává soupeř
- dlouhá přihrávka musí letět z jedné do další libovolné čtvrtiny
- po úspěšném zahrání akce tým pokračuje
- při neúspěšném se role týmu mění
Varianty:
- hráči před finální dlouhou přihrávkou musí kombinovat ve všech čtvrtinách
- hráči mají omezený počet doteků (2,3)
- po dlouhé přihrávce musí do cílového prostoru spoluhráč hlavičkovat
{hidefrom=Public} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
- počet přihrávek pro kombinaci se po každém úspěšném zakončení zvyšuje o +2
- míče se během kombinace musí dotknout všichni hráči, není důležitý počet přihrávek
Pomůcky:
- 30x mety (kužely, kloboučky)
- 16x rozlišovací trika (2 barvy 8:8)
- 10x míč
{/hidefrom} Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.