Tréninkovou hru s názvem Intervalová hra 2:2 s nahrávači je vhodné využít v tréninkové jednotce pro větší počet hráčů, ve které je tým rozdělen na několik menších skupin (2 až 4). Hra narozdíl od cvičení Mikrosituace před brankou - 2:2 probíhá bez brankářů a bez velkých branek, ale je snadno modifikovatelná, například změnou postavení nahrávačů, početm nebo umístěním branek.
Průpravnou hru zařazujeme do hlavní nebo závěrečné části tréninkové jednotky, cvičení zvládnou hráči žáků, ale jako cvičení pro rozvoj kodiční stránky je cvičení určeno především pro dorostence a dospělé. Vhodné cvičení pro přípravné období.
Tipy na herní cvičení a hry v situaci dva na dva:
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit hráče řešit mikrosituaci 2:2 s využitím dvojice spolupracujících hráčů, kteří stojí na brankové čáře soupeře. Po útočících hráčích požadujeme efektivní vyřešení situace dva na dva (2:2) na malém prostoru, pro zjednodušení je možno využít narážeče. Bránící hráči se snaží zabránit vstřelení branky, případně o konstruktivní odebrání míč a vlastní zakončení akce.
Organizace průpravné hry:
- herním prostorem je obdélník
- rozměry herního prostoru jsou 15x22 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí met
- na horní a dolní koncoé čaře jsou ve středu postaveny malé přenosné branky
- hra je určena pro osm hráčů do pole
- hráči jsou rozdělení na dva týmy 4:4 (červení x zelení)
- aktivně se do hry zapojují vždy 2:2 hráči z každého týmů
- dva a dva hráči z každého týmu se do hry zapojují pasivně jako narážeči
- uvnitř hrací plochy se odehrávají mikrosituace (2:2)
- nahrávači stojí z každé strany branky soupeře na brankové čáře
- v rozích herního prostoru jsou připreveny náhradní míče
Popis průpravné hry:
- cílem dvojice s míčem je vstřelit branku
- dvojice hráčů. která má v držení míč se snaží o zakončení:
(a) vyřešením individuálního souboje 1:1 nebo 1:2
(b) kombinací se spoluhráčem a vyřešením situace 2:2
(c) naražením o spolupracujícícho hráče na brankové čáře
- bránící hráči se snaží zabránit vstřelení branky
- současně se pokouší o konstruktivní odebrání míče
- a vlastní vstřelení branky
Trenérské poznámky:
- doporučený interval zatížení (IZ) je 30-60 vteřin
- poměr intervalu zatížení k intervalu odpočinku je 1:1 nebo 1:1,5
- po skončení jednoho intervalu zakončení si hráče měni pozice
Varianty:
- libovolně lze upravit velikost herního prostoru na rozměry (10x15m, 12x18m, 18x25m)
- po hráčích požadujeme aby branku dosáhli prvním dotykem
- branku lze dosáhnout pouze po naražení o hráče v zámezí nebo prvním dotykem
- hráči mají omezený počet doteků (2,3)
- před zakončením se musí míče aktivně dotknout všichni 4 hráči z týmu
Pomůcky:
- 2x malá přenosná branka (4x zapichovací tyč)
- 8x míč
- rozlišovací trika (2 barvy)
- 6x mety (kloboučky)
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.