V několika předcházejících týdnech přišel na stránkách web magazínu fotbalových trenérů autor Josef Vrážel s pěticí teoretických článků nového seriálu, který se zabývá problematikou rychlostních schopností hráčů.

Dnešní šestá část se jmenuje Rychlostní cvičení bez míče ofenzivního i defenzivního charakteru a tento díl je více prakticky zaměřen a teoretické základy vysvětlené v předchozích dílech jsou zde demonstrovány na příkladech určených pro praxi.

Herní rychlost zahrnuje jak psychické, tak motorické procesy, které jsou jednotně řízeny. První článek se zaměřil na psychické složky rychlosti - rychlost vnímání a rychlost anticipační, druhý článek pokračoval v popisu psychických složek, ale tentokrát předmětem zájmu byla rychlost rozhodování a rychlost reakce. Třetí část popisovala Základní rychlost (startovní, nástupovou), předposlední čtvrtá část pak sprintovou a rychlostní vytrvalost a prozatím poslední pátá část rychlost akční s míčem a rychlost jednání.

3.1. Rychlostní cvičení bez míče ofenzivního i defenzivního charakteru

Vždy je nutné, aby hráč koordinoval délku kroku, frekvenci, rytmus konkrétní herní situaci. Například při dlouhém běhu je účelné použít dlouhý krok (čím bude vyšší frekvence, tím poběží rychleji), naopak při krátkém vyražení je nutný krátký krok rychlé frekvence. Pro dokonalou obrannou i útočnou činnosti potřebuje fotbalista "rychlé nohy". Pro tento typ cvičení se využívá několik možných organizací:

3.1.1. Cvičení zaměřená na frekvenci a koordinaci dolních končetin

- cvičení běžecké abecedy
- přebíhání, obíhání různých překážek jako např. tyčí, stříšek, kruhů, žebříku, hříbků či kuželů
- předchozí cvičení kombinované s různě dlouhými běžeckými úseky

Jednu z možných variant ukazuje následující cvičení:



Takto uspořádané cvičení můžeme použít jak pro rozcvičení, tak pro samotný rozvoj rychlosti (samozřejmě po předchozím zahřátí)

(a) rozcvičení - cvičení provádíme nízkou až střední intenzitou, místo sprintu lehký výklus, postupně zvyšujeme intenzitu cvičení, na závěr protažení
(b) rozvoj rychlosti - cvičení provádíme maximální intenzitou při dodržení poměrů zatížení a odpočinku.

Do běžecké abecedy můžeme zařadit mimo jiné:
- obíhání kuželů ve slalomu (důraz na "vydrobení" kroku při změně směru)
- obraty o 360o u každého kužele (vždy za ramenem dovnitř běžecké dráhy)
- obkroužení kužele čelem ve směru dráhy běhu
- cval stranou střídavě levé, pravé rameno (čelem i zády)
- běh pozpátku (při obíhání kuželů dbáme na správné natáčení hlavou - přes levé, pravé rameno, tak aby hráč vždy viděl na "kužel - protihráče" )


Další hojně užívané pomůcky jsou tyče nebo stříšky. K již dříve uvedeným možnostem například v článku Obratnost a koordinace Josefa Vrážela bych chtěl doplnit, že dráhu s tyčí či stříšek lze přebíhat způsobem: například dvě dopředu - jedna dozadu - dvě dopředu - jedna dozadu atd.

Tyče nemusíme nutně stavět do řady, ale můžeme vytvářet různé dráhy například viz. obrázek. Takovou dráhu můžeme probíhat:

- stále čelem
- první úsek čelem, druhý pravý bok
- první úsek levý bok, druhý čelem

3.1.2. Štafetové běhy

Nejčastěji používaná soutěžní forma. Počtem hráčů v družstvech si můžeme regulovat interval odpočinku mezi jednotlivými opakováními. Platí zásada, že i při krátkých startech by mělo být v jednom družstvu minimálně 6 hráčů. Užívají se dvě základní modifikace:

(a) hráči běží po dráze tam a zpět
(b) kyvadlový (člunkový) běh, hráči přebíhají z jednoho zástupu do druhého



- Hráči mohou při překonávání běžeckého úseku provádět například u středového kužele různé obratnostní cviky, přeskoky atd.
- Mohou přenášet jako štafetový kolík například plný míč
- Startují z různých poloh

Další příklady sestavení běžecké dráhy:



Samozřejmě lze sestavit nepřeberné množství takových cvičení. Jen je třeba mít stále na zřeteli, že dráha běhu by neměla převyšovat 30 m.

{moscomment}