"Zahrát překvapující průnikovou přihrávku často znamená, že útočící tým se rychle a jednoduše dostává přes zformovanou obranu soupeře, kterou lze postupným útokem jen těžko překonat," říká autor dnešního cvičení, který inspiraci čerpal v tréninkové jednotce Regionální fotbalové akademie v Plzni, s jejíž šéftrenérem Václavem Mrázkem jsme nedávno přinesli exkluzivní rozhovor.
Cílem cvičení s názvem Průniková přihrávka středem hřiště je naučit nebát se zahrát průnikovou přihrávku i středem hrací plochy, kde to je mnohem složitější než v křídelních prostorech, kde je obvykle více volného prostoru.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení je naučit hráče především středové řady zahrát průnikovou přihrávku na útočníky, případně do volného prostoru. Průnikové přihrávce předchází přízemní kombinaci s omezeným počtem doteků. Po hráčích požadujeme, aby měli odvahu zahrát průnikovou přihrávku a v cvičení si vyzkoušeli několik možných variant zahrání.
Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem cvičení je obdélník
- rozměry obdélníku jsou 20x16 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí kužel
- uprostřed herního prostoru je vyznačena středová branka
- branka je vytvořena pomocí zapichovacích tyčí
- velikost branky je 6 metrů
- uvnitř hrací plochy jsou 8 výchozích herních pozic, 4 na každé polovině:
(a) první pozice rozehrávajících hráčů je v levém dolním rohu prostoru
(b) druhá pozice u levé středové tyče
(c) třetí pozice u pravé středové tyče
(d) čtvrtá pozice v pravém dolním rohu prostoru
- cvičení je určeno pro 12 hráčů do pole:
(a) na první pozici jsou hráči (A) a (E)
(b) na druhé pozici hráč (B)
(c) na třetí pozici hráč (C)
(d) na čtvrté pozici hráči (D) a (F)
- zrcadlově jsou rozestavení hráči na druhé straně
- hráč (A) má míč
Popis průpravného cvičení:
- cvičení zahajuje hráč (A) s míčem
- hráč (B) dělá klamavý pohyb od fiktivního obránce
- hráč (A) přihrává po zemi na hráče (B)
- hráč (A) vyráží po přihrávce do prostoru pod středové hráče
- hráč (D) vyráží vpřed, směrem k hráči (B) a (C)
- hráč (B) prvním dotekem přenáší hru na hráče (D)
- hráč (D) naráží míč na středového hráče (C)
- hráč (C) prvním dotekem přihrává proti rozehrávajícímu hráči (A)
- hráč (A) dává dlouhou, přízemní přihrávku na rozehrávajícího hráče na druhé straně
- během kombinace se hráči posouvají následujícím způsobem:
(a) hráč (A) přebíhá na pozici hráče (B)
(b) hráč (B) se posouvá na pozici středového hráče (C)
(c) hráč (C) jde na pozici hráče (D)
(d) hráč (D) přebíhá na pozici rozehrávajících hráčů (A)
- cvičení plynule pokračuje od rozehrávajícího hráče na druhé straně
Varianta 1
Zaregistrujte se a přihlašte pro další grafické varianty cvičení!
Varianty:
- je možné upravit velikost herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
- je možné upravit velikost středové branky, kterou prochází průniková přihrávka
- minimálním počet hráčů pro cvičení je 8
- cvičení je možné provádět z druhé strany
- hráči kombinaci provádí na jeden dotek
- cvičení je možné zahájit autovým vhazováním
- průniková přihrávka od hráče (A) jde vzduchem
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázce na YouTube
Pomůcky:
- 2x zapichovací tyč
- 4x kužel (meta, klobouček)
- 4x míč
- případně rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.