Sdílejte:
Ke zjišťování úrovně obratnostních schopností používáme metody opakování stanoveného úkolu, celkovou zásobu osvojených dovedností a hodnotíme přesnost, respektive kvalitu jeho provedení. Dále pak úrovni projevu v rámci specializovaných sportovních dovedností, včetně doby potřebné k jejich osvojení a jejich přizpůsobivost.Rovnováhové schopnosti testujeme buď laboratorně nebo pomocí motorických testů, kde hodnotíme především čas výdrže nebo trvání výkonu. Dnes navazuje na dříve publikovanou první část.
Rytmickou schopnost diagnostikujeme pomocí odpovědí na verbální, vizuální či taktilní podněty. Například rychlost a přesnost provádění neznámého pohybu.
Orientační schopnost nejčastěji hodnotíme pomocí přesnosti orientace hráčev v herní prostoru s vyloučením zrakové kontroly. Celkové testování obratnostní schopnosti provádíme hodnocením úrovně provedení složitějších pohybových úkolů.
Při tvorbě těchto testů nebo testových baterií je kladen důraz na některou z následujících oblastí:
1) složitost pohybu kterou ještě hráč zvládne
2) přesnost provedení pohybu (například hod na cíl)
3) rychlost splnění pohybového úkolu
4) učenlivost - počet pokusů nebo čas potřebný k ovládnutí nového úkolu
5) uchování - zda je hráč schopen provést naučený pohyb znovu, přizpůsobit se pohybové činnosti
Výběr motorických testů:
Testy obratnosti
Běh po osmičce s podbíháním laťky
Cíl testu: Test měří koordinaci celého těla.
Popis testu: Hráč obíhá dva stojany po dráze osmičky, mezi 3m vzdálenými stojany je laťka v přibližné výši pasu hráče, obíhají se celkem 4 okruhy, test opakujem třikrážností je i použití šňůry ve vzdálenosti 4 metrů. Měříme nejlepší čas testu v sekundách.
Opakované skoky vlevo a vpravo
Cíl testu: Test koordinace celého těla, společně s explozivní silovou schopností.
Popis testu: hráč provádí opakované skoky přes hranol (tyč) široký 4cm a vysoký 2cm, test provádíme 15 vteřin, hráč test opakuje dvakrát. Zaznamenáváme počet skoku přes lať, vybíráme ten větší.
Pohyb do stran úkroky
Cíl testu: Test koordinace celého těla.
Popis testu: Testovaný hráč se pohybuje úkroky stranou mezi dvěma čárami 3m vzdálenými, začíná se uprostřed mezi čarami, trvání zkoušky je 20 vteřin. Možno je tento test provádět i mezi čárami vzdálenými 4m - celkem 6x přejít celou vzdálenost, test opakujeme 3x. Počítáme protnutí tělem středové čáry (nejrychlejší čas potřebný k překonání 6 rovinek).
Skok daleký vzad
Cíl testu: Test koordinace celého těla, společně s explozivní silovou schopností.
Popis testu: hráč provádí dva skoky směrem vzad. Měříme od čáry ke špičce boty. Zapisujeme lepší ze dvou skoků v cm.
Vyhazování a chytání míčku vleže
Cíl testu: Test koordinace horních končetin (vhodné pro brankáře)
Popis testu: hráč vleže vyhazuje a chytá tenisový míček preferovanou rukou. Míček musí být vyhozen nejméně do výšky postavy TO, provádíme 24 pokusů, špatný pokus je když míček není chycen nebo není vyhozen do dostatečné výšky. Zaznamenáváme počet správně provedených pokusů.
{moscomment}
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.