Průpravné cvičení Rychlostní trénink - soutěže družstev je vhodné pro všechny
věkové kategorie. Trenér sám musí vypozorovat, kdy jeho svěřenci ještě konají
cvičení s maximálním nasazením, kdy nastupuje únava a podle toho délku cvičení
přizpůsobit. Autorem článku popisující toto cvičení je Jiří Pekař, cvičení je možno rozdělit do několika na sebe navazujících sekvencí, které jsou proloženy dalšími úseky tréninku (herními, vytrvalostními či koordinačně-pohybovými). V každém případě je nutné, aby hráči byli motivováni pozitivně a cviky vykonávali se soutěživostí sobě vlastní.
U mladších kategorií může mít cvičení i psychologický podtext, kdy se hráči snaží ve své skupině "zabrat" i za hráče, kterému cvik nevyšel zcela dokonale a družstvo tak v porovnání s dalšími ztratilo.
Cíl kondičního cvičení: Cílem tohoto cvičení je v krátkých časových sledech opakovat maximální sprinterské zatížení za účelem rozvoje rychlosti a při vhodně volených délkách sprinterských úseků a rozvržení jednotlivých etap i rozvoje rychlostní vytrvalosti.
Popis kondičního cvičení:
- hráče rozdělíme do několika družstev (optimální jsou 3-4 hráči na družstvo)
- čím méně členů družstva, tím je logicky kratší relativní doba na odpočinek a tím pádem větší samotné zatížení a naopak
- každému družstvu připravíme úsek vytyčený dvěma kužely ve vzdálenosti cca 20m od sebe
- úseky jednotlivých družstev by od sebe měly být vzdáleny alespoň 2-3 metry
- hráči se postaví do řady za sebe k prvnímu kuželu a střídají se v provádění jednotlivých cviků
- dbáme na dodržování maximální rychlosti po celou dobu cvičení
- vyvinutí nejvyšší možné startovací rychlosti
- ať chceme nebo ne, hráč při obrátce, zanechání míče či jeho převzetí, musí vždy zvolnit
- proto je zrychlení simulováno při každém cviku dvakrát
Varinaty:
- kombinace sprintu celých kol a půlkol prováděných bez míče i s míčem vedeným u nohy nebo neseným v ruce
- trenér může libovolně prodlužovat či naopak zkracovat délku běžeckých úseků
- prodlužovat série cviků tak, že nechá během jedné série hráče vykonat cvik opakovaně
- (např. série je ukončena teprve poté, co každý hráč předmětný cvik vykoná 2, 3, 4x apod.)
- je možno počítat vítězným družstvům body a ještě více tím vyhecovat již tak určitě napjatou atmosféru mezi družstvy
Příklady (hráč běží):
- celé kolo bez míče / s míčem v ruce / s míčem u nohy
- první vede (nese) míč k metě, zanechává jej u mety, dokončuje kolo, předává pomyslnou štafetu / druhý běží, přebírá míč a vede (nese) jej zpět, kde jej předává dalšímu na řadě
- dále je možno přidat koordinační cviky (sed, leh na břiše či zádech, klek, klik, dřep…), které je nutno vykonat při každé obrátce u mety či prvky běžecké abecedy, kterými se vzdálenost mezi metami překonává, běh čelem nebo pozpátku…
- Fantazii se meze nekladou
Poznámky:
Je-li trenér schopen jednotlivé svěřence či celá družstva slovně podporovat, bývá velice často navozena atmosféra, kdy všichni s absolutní samozřejmostí "makají" na doraz a ještě se u cvičení velmi dobře baví (třeba uštěpačnými poznámkami na adresu jiných).
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.