VIDEO CVIČENÍ Dvojici článků, ve ktzerých důležitou roli hrála organizace cvičení v podobě štafet publikoval na těchto stránkách trenér Vít Caudr. Mini seriál se jmenoval Štafetové závody jako stimul rozvoje rychlostní vytrvalosti [1] [2].
Autorem dnešního cvičení je trenér Olin Martinec, který cvičení pojmenoval Štafetový běh se startem ze sedu a o kterém čtenáři trenérského portálu www.trenink.com vědí, že všechny své články doplňuje video ukázkami. Nejinak tou bude i dnes.
Cvičení je vhodné pro všechny věkové kategorie od přípravek až po dospělé. Cvičení zařazujme na začátek hlavní části tréninkové jednotky. U přípravek je třeba důraz jen na krátkou trať běhu.
Cíl kondičního cvičení:Cílem rychlostně-kondičního cvičení je rozvoj startovní rychlosti, obratnosti a a neposlední řadě sprinterské dovednosti. Toto cvičení využívá nespecifické prostředky rozvoje kondice, i když se během cvičení používá malý míč.
Popis kondičního cvičení:
- hráči sedí zády k sobě na zemi
- a v ruce drží ragbyový míč, nebo malí míček
- na povel vyráží a předávají štafetu dalšímu sedícímu hráči naproti
- a sedají si na konec řady kam doběhli
- konec je až po x sérii, podle toho v jaké kondiční složce chceme aby toto cvičení bylo obsažené
- v průběhu cvičení je třeba dodržovat správný poměr mezi zatížením a odpočinkem
Varianta:
- pro rychlostní vytrvalost se sedící hráči neposouvají na mety, kde začínali jejich kolegové a tím pádem se vzdálenost neustále zvětšuje.
- variantou cvičení je, že ho hráči absolvovují s míčem
- při kratší vzdálenosti je možné cvičení absolvovat pozadu
Pomůcky:
- 3x-5x malé míče
- 8x mety
- rozlišovací trika (2 barvy)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.