AKTUALIZOVÁNO Čtenáři magazínu fotbalových trenérů www.trenink.com se v dnešním článku autora a editora portálu Jiřího Formánka mohou seznámit s herním cvičením, které je zaměřené na správné obranné postavení bránících hráčů a využití početní převahy hráčů útočících a přímo na první část 4:3+1 po nepřesné rozehrávce brankáře.
Název pátečního cvičení je 6:3+1 po nepřesné rozehrávce brankáře, snahou je naučit bránící hráče reagovat na nepřesné rozehrání brankáře od vlastní branky, zahustit prostor před pokutovým územím, zamezit kolmé nebo příčné přihrávce za obranu do křídelního prostoru na neobsazeného hráče a pokusit se získat konstruktivně míč. Útočící hráči se v této situaci musí prosadit.
Cvičení zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky, určeno je do tréninkového procesu jak mládežnických týmů od věkové kategorie starších žáků, tak i pro týmy dorostu a mužů.
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je naučit bránící hráče po nepřesné rozehrávce/odkopu brankáře od vlastní branky zahustit prostor před pokutovým územím, zamezit kolmé přihrávce za obranu do křídelního prostoru na volného krajního hráče, pokusit se konstruktivně získat míč a založit vlastní protiútok. Útočící hráči mají za úkol rychle po zisku míče zakončit útočnou akci a prosadit se proti nekonsolidované obraně buď středem pole nebo po centru ze strany.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem je podélně prodloužené pokutové území
- na koncových autových čarách je:
(a) 1x velká branka
(b) 3x malé branky na stranách
- cvičení je určeno pro 10 hráčů:
(a) 4x útočící středoví hráči (A-D)
(b) 2x krajní útočící hráči (X,Y) (c) 3x bránící hráči (K-M)
(d) 1x brankář (G)
- hráči jsou rozdělení na dva týmy v poměru 6:3+1
- každou akci zahajuje středový obránce (L)
- míče jsou k dispozici v brance
- bránící hráči se před začátkem akce pohybují pouze ve velkém vápně
- tři útočící hráči (B-D) se pohybují libovolně
- dva krajní útočící hráči (X,Y) se pohybují pouze v krajních zónách
- obránce (L) hraje zpětnou přihrávku a brankáře
- brankář vykopává na hráče (A), který je za brankovou čarou malých branek
- poté co zpracuje míč a převede ho přes brankou čáru
- mohou se bránící hráči pohybovat po celém herním prostoru
- úkolem útočících hráčů je co nejrychleji využit početní výhody 4+2:3
- a zakončit akci střelbou na branku
- útočící hráči se mohou prosadit:
(a) kombinací středem pole (Cvičení 4+3+1)
(b) s využitím křídelních hráčů (X) a (Y)jako narážečů
(c) průnikovou kolmou/příčnou přihrávkou na hráče (X) a (Y) a následným centrem - bránící hráči se snaží konstruktivně odebrat útočícím hráčům míč
- a přihrát míč skrz jednu ze tří malých branek
- po skončení akce (branka, aut, faul) akci znovu zahajuje hráč (L)
Varianty:
- útočící hráči akci po straně (centr) zakončují pouze prvním dotykem
- bránící hráči se snaží míč v malých brankách zašlápnout
- brankář má počet doteků omezený na (1,2)
- nezahajuje hráč (L), ale brankář:
(a) vyhazuje
(b) vykopává halfvolejem
- hráč A má počet doteků omezený pouze na dva (2) doteky
- křídelní hráči mají omezený počet doteků:
(a) na naražení do středu - 1 dotek
(b) na přípravu centru a centr samotný - 2-3 doteky
- míč od branky vykopává ze země jeden z bránících hráčů (L)
Pomůcky:
- 1x velká branka
- 10x míč
- 6x mety (kuželky, kloboučky) na vyznačení herního prostoru
- 3x malé branky nebo 6x mety na vyznačení dvou malých branek
- 9x rozlišovací trika (2 barvy 6:3)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.