Cíl průpravné hry:V této průpravné hře je úkolem obránců získat konstruktivním způsobem míč a projít přes koncovou spojnici v krajních zónách. Úkolem útočníků je narušovat rozehrávku bránícího mužstva a snažit se co nejefektivněji zakončovat na velkou branku s brankářem.
Popis a organizace:
Na polovině hřiště proti sobě hrají dvě družstva. Družstvo útočníků má šest hráčů, družstvo obránců pouze pět, ale společně s obránci hraje i brankář, který chytá ve velké brance.
Každá hra, která skonči brankou je zahájená rozehrávkou od brankáře z malého vápna. Obránci dosáhnou branky, respektive bodu tehdy, když projdou spojnici krajní zóny na polovině hřiště. Útočníci napadají rozehrávku obránců a po získání míče se snaží co nejrychleji zakončit útok střelou na velkou branku.
Varianty:
- hráči v obraně mají po získání míče omezený počet dotyků (2, 3)
- hráči v obraně mohou hrát ve střední části pole pouze na omezený počet dotyků (1,2,3) – v krajních zónách není počet dotyků omezen.
- brankář může hrát nohou v pokutovém území pouze jedním dotykem
- obránci mají úkol mají za úkol míč na konci krajních zón zašlápnout
- obráncům stačí skrz konec krajní zóny míč přihrát
- u obránců, ale i útočníků je možné povolit pouze přihrávky po zemi
Poznámka:
V případě nižší výkonnostní, technické nebo taktické úrovně hráčů je potřeba počet útočících hráčů o (1,2) zvětšit.
Diagram:


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.