Po pondělním dopoledním článku, který byl třetím dílem v uceleném souboru cvičení autora a trenéra Jiřího Formánka, přichází dnes stejný autor se čtvrtým dílem této série, který stejně jako předchozích případech je zaměřen a řešení soubojových situací s různým počtem hráčů.Na trenérském portálu trenink.com dnes vychází článek s názvem Hra 2:1+1:2 s narážečkou a kličkou, který popisuje průpravnou hru, kde se využijí dříve trénované herní činnosti řešení situace 1:1 kličkou nebo narážečkou spolu s proměnlivým počtem do akce zapojených hráčů a vytváření situací 2:1, 1:2, 2:2 a 3:2.
Cvičení, kterému předcházely články [1] [2] [3] je určeno především pro mládežnické týmy, kde je doporučeno toto cvičení vhodné aplikovat již pro žákovskou kategorii a starší hráče.
Cíl průpravné hry: Cílem průpravné hry je naučit hráče, jak se chovat, jak řešit a jak se správně rozhodnout v soubojích 2:1, 1:2, 2:2 a 3:2. Jaké zvolit řešení konkrétní situace, zda se rozhodnout pro kličku, fintu, obhození nebo naopak kdy si pomoci jednoduchou narážečkou se spoluhráčem. Cvičení vede hráče k samostatnému rozhodování a hned hráčům dává zpětnou vazbu, zda situaci správně vyhodnotili správné a vybrané řešení bylo úspěšné.
Cvičení má herní charakter blížící se herním podmínkám, celá akce musí být zakončena střelbou.
Popis průpravné hry:
- herním prostorem je hřiště obdélníkového tvaru 15x25 metrů
- hrací plocha je rozdělena na dvě poloviny
- na koncových autových čarách jsou přenosné branky
- cvičení je určen pro:
(a) šest hráčů do pole
(b) dva brankáře
- šest hráčů z pole je rozděleno na dva barevně odlišené týmy
- dva týmy jsou v poměru 3:3 (A+B+C):(K+L+M)
- hráči jsou rozestavení podle diagramu:
(a) brankáři chytají každý ve své brance
(b) na každé polovině je situace 2:1, respektive 1:2
- každou akci zahajuje rozehrávkou brankář
- vždy nahrává jednomu z dvojice hráčů na jeho polovině
- hráči se snaží vykombinovat jediného napadajícího hráče:
(a) individuálním řešením souboje 1:1
(b) narážečkou se spoluhráčem a vyřešení situace 2:1
- poté následuje ještě z vlastní poloviny přihrávka na útočnou polovinu
- kde prozatím operuje jediný spoluhráč
- po úspěšné přihrávce mohou hráči přejí polovinu hřiště a vytvořit situaci 3:2
- cílem akce je zakončit útok střelbou a brankou
- v případě, že obránci na vlastní polovině ztratí míč, tak útočník okamžitě zakončuje
- v případě úspěšného zakončení od útočícího týmu se opět začíná od jeho branky
- cvičení lze provádět intervalovou metodou nebo na počet odehraných akcí
Varianty:
- rozměry hrací plochy lze změnit:
(a) na 20x30 metrů
(b) na 12x18 metrů
(c) na 18x18 metrů
- obránci na vlastní polovině mají omezený počet doteků na (2,3,4)
- na útočné polovině má útočník neomezený počet doteků, dva doplňující obránci pouze (2,3)
- branka platí pouze prvním dotekem
- útočníka doplňuje pouze druhý nepřihrávající obránce, situace 2:2
{reg} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
- branku může vstřelit útočník libovolně, doplňující obránci pouze prvním dotekem
- týmy se v zakládání útoků pravidelně střídají, bez ohledu na úspěšnost
- útočníka doplňuje pouze obránce který mu přihrál, situace 2:2
- brankáři se mohou do akce zapojit, ale pouze jedním dotekem
Pomůcky:
- 6x mety (kužely, kloboučky)
- 10x míč
- 6x rozlišovací trika (2 barvy 3:3)
{/reg} Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.