Zdálo by se, že svým nadpisem mého komentáře k dlouho očekávanému derby pražských „S“, se uchyluji jen ke kritice mužstva Slávie a trenéra Petrouše. Ne, tak to nemyslím. Já jen tím chtěl konstatovat, že předzápasové odhady průběhu a výsledku utkání se naplnily do posledního puntíku. Nezměnila to ani snaha slávistického motivátora Martina Vaniaka, prohlášení z tábora Slávie o odebrání prvních bodů Spartě v letošním prvoligovém ročníku.
Tahle mediální hra musí proběhnout. Je to snaha zvýšit nízké sebevědomí svých hráčů, možná i „nahnat“ soupeři trochu strachu před utkáním. Samotné utkání ovšem potvrdilo, že realita je jiná, a že Sparta je momentálně na tom podstatně lépe, než Slávia. Sympatická byla i snaha mužstva Slávie o vysunuté napadání rozehrávky Sparty. Byla účinná, ovšem postupně se ukázala síla Sparty.
V čem je tedy síla Sparty ve srovnání se současným mužstvem Slávie? Sparta má konsolidovaný, zkušený kádr hráčů, Slávia naopak mužstvo postupně skládá z převážně talentovaných, ale nezkušených fotbalistů. Představa pana majitele Řebíčka, že v pondělí trenérovi přivede nové hráče a v neděli mužstvo automaticky vyhraje, je scestná a pro trenéra Petrouše, to musí být velmi frustrující. Přitom si uvědomuje, že čas, k tomu, aby mužstvo vybudoval, což je běh na dlouhou trať, mu ve Slávii zřejmě nedají.
Další výhodou Sparty je fakt, že vyřazením z Evropské ligy jí sice způsobí výraznou ekonomickou ztrátu, ale na druhou stranu umožní maximálně se koncentrovat na Gambrinus ligu. Platí to pro celý klub a především pro hráče. Zdaleka nejde jen o fyzické síly, ale i psychické. Trenéři mohou mužstvo připravovat na ligové utkání celý týden v klidu. Na hře Sparty je to hodně vidět a já se obávám, že letošní Gambrinus liga již dnes zná svého vítěze a doufám, že se nestane nezajímavou. Tím vítězem bude zcela jistě Sparta.
Dalším faktorem, který dělá ze Sparty tým, který válcuje všechny soupeře, je příchod Jiřího Jarošíka. Je to kvalitní posila na hřišti i v kabině. Je to lídr, který je ostatním spoluhráčům příkladem výkonem na hřišti i přístupem ke svému povolání fotbalisty. To před tím nebylo. Lídry byli totiž jiní hráči (všichni víme kteří). I na hřišti je vidět, jak se změnila atmosféra mezi hráči Sparty. Např. si nedovedu představit, co by se stalo, kdyby do Tomáše Řepky zajel slávistický Pospěch, jako to udělal Jarošíkovi ve druhém poločasu. Jarošík se otřepal a dále velel svému týmu. Hrál skvěle.
Markantní rozdíl po nástupu nové stoperské dvojice Jarošík, Zápotočný je ve způsobu řešení obranných situací. Oba se je snaží řešit v první řadě konstruktivně, tzn., že obranným zákrokem hned současně založí útočnou akci. To je v dnešním fotbalu velmi důležité.
Před utkáním se psalo o souboji tvůrců hry obou týmů Jarolímovi a Matějovském. Tento minisouboj jasně vyhrál Matějovský. Je evidentní, že na rozdíl od minulé sezóny, má natrénováno. Zřejmě se zbavil i zdravotních problémů a Jarolíma doslova „převálcoval“. Hodně běhá, vyhrává souboje o míč a následně ví, co s ním. Jeho centry měly oči. Hrál skvěle a bylo s podivem, kolik dostal od hráčů Slávie prostoru a času. Jarolím je silný s míčem, ovšem není tak pohyblivý a silný v soubojích, proto se k míči dostával sporadicky. Je to typ tvořivého hráče před 10 ti lety. Zajímavé by bylo srovnání naběhaných kilometrů obou hráčů.
V podstatě jediným hráčem Slávie, který se vyrovnal soupeři ze Sparty byl slávistický brankář Čontofalský. To je na úspěšný výsledek málo. Vinit z tohoto stavu trenéra Petrouše by nebylo správné. V současné situaci se Slávia Spartě nemůže rovnat a není to vina trenéra. Proto bych se přimlouval k trpělivosti vedení Slávie, protože trenér Petrouš v loňské sezóně prokázal, že je schopen Slávii pomoci i ve složitém období. To období totiž neskončilo, stále pokračuje a součástí toho je i tvorba nového mužstva. A to nejde přes noc.
Poslední poznámka. Každý fotbalista touží hrát před vyprodaným stadionem. Hráčům obou mužstev se to včera splnilo. Navíc lidi vytvořili skvělou atmosféru, což ocenil i zkušený Jarošík, který je na něco podobného zvyklý z působení v zahraničních klubech v Anglii, Španělsku, Skotsku a Rusku. Jen více takových utkání a vyprodaných stadionů.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.