V úterý jsme se všichni dočkali dlouho očekávaného utkání, momentálně nejlepšího klubového mužstva na světě, FC Barcelony v Synottip aréně v Praze, kde musí svá utkání v Lize mistrů hrát náš fotbalový mistr FC Viktoria Plzeň. Na utkání se těšili fandové doma u přímého televizního přenosu, šťastlivci, kteří sehnali vstupenky, přímo v hledišti stadionu, těšili se i všichni hráči Plzně, včetně vedení klubu.

U trenéra a hráčů Plzně bylo evidentní už před utkáním velké odhodlání a slib, že budou hrát, i proti tak kvalitnímu soupeři, odvážně, aktivně, se snahou o zisk tolik potřebného bodu nebo i všech tří. Bylo to největší utkání v historii klubu, zkrátka utkání se všemi „nej“ superlativy.

Jenže všechno tohle očekáváni zhatil okamžik z 22. minuty, kdy slabý rakouský rozhodčí správně „ocenil“ nedovolený zákrok obránce Čišovského, na největší hvězdu Barcelony, pokutovým kopem, ale navíc i udělením červené karty pro faulujícího hráče Plzně. Právě v tom okamžiku jsem telefonicky hovořil s redaktorem deníku Sport, chválil do té doby výborný výkon Plzně a vyhrkl jsem: „A je po zápasu“. Hned v té osudné vteřině bylo totiž jasné, že veškerá optimistická očekávávní právě v této vteřině „zemřela“ a mužstvo Plzně v oslabení nemá šanci, a že utkání ztratí na svém dramatickém náboji a tím na kvalitě. Byl jsem velmi zklamaný a přiznám se, že i naštvaný na rozhodčího, protože jsem přesvědčen, že na druhé straně hřiště, tzn. v pokutovém území Barcelony, by červenou kartu, za stejný zákrok, neudělil a nahradila by ji maximálně karta žluté barvy.

I tohle byla daň slavným a vlivným klubům, kterou musí každý začínající klub „zaplatit“, než se také stane slavným. Ve fotbalu to tak funguje na všech úrovních, včetně České republiky.  Rakouský rozhodčí pokutový kop nařídil správně (před tím již mohl jeden nařídit za faul Jiráčka), ale červenou udělit nemusel. Nesouhlasím ani s vysvětlením našeho bývalého mezinárodního rozhodčího pana Grégra, že to bylo zcela v souladu s výkladem pravidel. Ten výklad je totiž velmi pružný a já ve své kariéře viděl spoustu stejných zákroků, který předvedl obránce Čišovský a „spravila“ to jen žlutá karta. A opakuji, jsem 100% přesvědčen, že na druhé straně hřiště by červenou kartu neudělil. Přesto je mi jasné, že si své rozhodnutí obhájí, ale zároveň jsem přesvědčen, že by si obhájil i kartu žlutou.

Jinak výkon Plzně se mi moc líbil. Splnili, co slibovali. Hráli aktivně a hráče Barcelony tím evidentně zaskočili. Zřejmě i trenér Guardiola předpokládal lehčí utkání, a proto se rozhodl šetřit hráče Iniestu, Xaviho, Villu a Mascherana, i když na tiskovce mluvil o kompletním kádru a cíli utkání za každou cenu vyhrát a zajistit si s předstihem postup ze skupiny „H“ Ligy mistrů. Nakonec jim k tomu nejvíce pomohl rakouský rozhodčí Schörgenhofer. Na domácí hráče byl evidentně přísnější, dokonce mi připadalo, že hráče Barcelony doslova chrání.

Plzeňští se sympaticky snažili s vedením Barcelony, po proměněné penaltě, něco udělat. Jenže přišla další „rána“ v nastaveném času prvního poločasu, kdy na 2:0 zvýšil Messi. Druhý poločas už byl hodně ovlivněn průběhem a událostmi z prvního poločasu. Přesto měl další jasnou šanci domácí Petržela. Pokud by ji proměnil a snížil tak na 2:1, možná bychom viděli ještě dramatický závěr. Jenže on netrefil branku, a protože Fabregas přidal třetí branku a utkání bylo definitivně rozhodnuto, tak trenér Barcelony Guardiola postupně provedl tři střídání, s cílem ušetřit některým hráčům síly. Vnastaveném času přidal fenomenální Messi čtvrtou branku, která byla zároveň jeho třetí v tomto utkání.

Díky okamžiku z 22.minuty jsme byli všichni ochuzeni o skvělý fotbalový zážitek, hráči Plzně o šanci sehrát rovnocennou partii s FC Barcelona a to všechno, podle mého názoru, vinou rozhodčího. K tomu ještě Borisov doma uhrál bod s AC Miláno. Jenže já jsem přesvědčen, že, pokud se mužstvu Plzně nepřihodí v utkání v Borisovu (vlastně v Minsku, kde musí hrát příští soupeř Plzně svá utkání Ligy mistrů, podobně, jako Plzeň v Praze) něco podobného, jako včera, tak tam vyhraje a postoupí. Zasloužila by si to a já ji budu držet palce.