Po vítězném domácím utkání s Černou Horou odjížděla naše reprezentace k odvetě s náskokem dvou branek a čistým kontem v kolonce obdržených branek. K tomu ještě navíc po výborném výkonu. Odvetu naše mužstvo vyhrálo 1:0, ale výkon byl pro mnohé zklamáním. Takto jej hodnotilo již několik mých známých a pokud by šlo jen o předvedenou hru, hodnotil bych to stejně.

Jenže v takovém extrémně důležitém utkání jde především o splnění toho nejpodstatnějšího a tím byl postup z baráže na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Předvedený výkon, v tomto případě vyjímečně, byl až na druhém místě.

Jako fotbalový trenér to tak vnímám a chápu, že běžný divák je v tomto směru přísnější. My, trenéři bychom si nejraději přáli splnit úkol a hrát atraktivně, ovšem někdy je splnění cíle nad způsobem, kterým k němu dokráčím.

To je právě případ včerejšího utkání v Podgorici. Pokud k tomu ještě přidáme skutečnost, že jsme v prvním utkání vyhráli a vedli tedy v barážové konfrontaci 2:0, zdá se zvolená defenzívní taktika ještě více logická. Ano, mají pravdu ti, co tvrdí, že jsme měli štěstí, že pokud by domácí hráči, po nevýrazném prvním poločasu, v 50. minutě proměnili vyloženou šanci, tak bychom to v dalších minutách měli moc těžké. S tím souhlasím, jenže oni tu šanci neproměnili, stejně, jako několik dalších, a proto nám i nadále vyhovoval  poměrně neatraktivní herní projev, kterým jsme se snažili hlavně neinkasovat a přitom tlačit čas co nejrychleji k 90. minutě.

Jsem přesvědčen, že, pokud by domácí šli do vedení, tak by se naše hra změnila a pokud by dokonce skončil v naší síti míč dvakrát, tak bychom na to dokázali reagovat ofenzívnějším fotbalem, se snahou o vstřelení branky. Jenže to jsme naštěstí nemuseli.

Proto i tento, herně nic moc výkon, hodnotím pozitivně a od obrazovky jsem odcházel s příjemným pocitem z postupu na EURO 2012.

V soubojích tzv. „na odvetu“, jaké jsou v evropských pohárech v závěrečné fázi nebo v předkolech a jaké jsou i v baráži, velmi ovlivňují taktickou strategii, kromě znalosti soupeře i faktor odvety. Domácí mužstvo v prvním utkání se snaží vytvořit si náskok do odvety, hostující hraje s vědomím odvety „doma“. Tomu se všechno podřizuje. No a v odvetě tyhle strategie ovlivní výsledek prvního utkání. Stejně tomu bylo v Podgorici. My věděli, že vedeme 2:0, domácím nezbývalo, než „vyhrožovat“ odvetou a v ní se snažit ztrátu dohnat. K tomu přispívají i předzápasová prohlášení, která jsou ovšem jen psychologickou předehrou před vlastním odvetném utkáním, protože až v něm se definitivně rozhodne. Je moc fajn, že naže mužstvo v něm rozhodlo o postupu, i když se jejich výkon mnohým nelíbil. Účel tentokrát opravdu světil prostředky.

Tento můj komentář nemá za cíl odborně hodnotit samotné utkání, přesto si jen jednu poznámku nemůžu odpustit. Jsem moc rád, že vítěznou branku (i když z pohledu postupu nic neřešila) vstřelil Petr Jiráček. V obou barážových utkáních byl, podle mého názoru, naším nejlepším hráčem a tou brankou to jen potvrdil.