Po vítězném domácím utkání s Černou Horou odjížděla naše reprezentace k odvetě s náskokem dvou branek a čistým kontem v kolonce obdržených branek. K tomu ještě navíc po výborném výkonu. Odvetu naše mužstvo vyhrálo 1:0, ale výkon byl pro mnohé zklamáním. Takto jej hodnotilo již několik mých známých a pokud by šlo jen o předvedenou hru, hodnotil bych to stejně.
Jenže v takovém extrémně důležitém utkání jde především o splnění toho nejpodstatnějšího a tím byl postup z baráže na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Předvedený výkon, v tomto případě vyjímečně, byl až na druhém místě.
Jako fotbalový trenér to tak vnímám a chápu, že běžný divák je v tomto směru přísnější. My, trenéři bychom si nejraději přáli splnit úkol a hrát atraktivně, ovšem někdy je splnění cíle nad způsobem, kterým k němu dokráčím.
To je právě případ včerejšího utkání v Podgorici. Pokud k tomu ještě přidáme skutečnost, že jsme v prvním utkání vyhráli a vedli tedy v barážové konfrontaci 2:0, zdá se zvolená defenzívní taktika ještě více logická. Ano, mají pravdu ti, co tvrdí, že jsme měli štěstí, že pokud by domácí hráči, po nevýrazném prvním poločasu, v 50. minutě proměnili vyloženou šanci, tak bychom to v dalších minutách měli moc těžké. S tím souhlasím, jenže oni tu šanci neproměnili, stejně, jako několik dalších, a proto nám i nadále vyhovoval poměrně neatraktivní herní projev, kterým jsme se snažili hlavně neinkasovat a přitom tlačit čas co nejrychleji k 90. minutě.Jsem přesvědčen, že, pokud by domácí šli do vedení, tak by se naše hra změnila a pokud by dokonce skončil v naší síti míč dvakrát, tak bychom na to dokázali reagovat ofenzívnějším fotbalem, se snahou o vstřelení branky. Jenže to jsme naštěstí nemuseli.
Proto i tento, herně nic moc výkon, hodnotím pozitivně a od obrazovky jsem odcházel s příjemným pocitem z postupu na EURO 2012.
V soubojích tzv. „na odvetu“, jaké jsou v evropských pohárech v závěrečné fázi nebo v předkolech a jaké jsou i v baráži, velmi ovlivňují taktickou strategii, kromě znalosti soupeře i faktor odvety. Domácí mužstvo v prvním utkání se snaží vytvořit si náskok do odvety, hostující hraje s vědomím odvety „doma“. Tomu se všechno podřizuje. No a v odvetě tyhle strategie ovlivní výsledek prvního utkání. Stejně tomu bylo v Podgorici. My věděli, že vedeme 2:0, domácím nezbývalo, než „vyhrožovat“ odvetou a v ní se snažit ztrátu dohnat. K tomu přispívají i předzápasová prohlášení, která jsou ovšem jen psychologickou předehrou před vlastním odvetném utkáním, protože až v něm se definitivně rozhodne. Je moc fajn, že naže mužstvo v něm rozhodlo o postupu, i když se jejich výkon mnohým nelíbil. Účel tentokrát opravdu světil prostředky.
Tento můj komentář nemá za cíl odborně hodnotit samotné utkání, přesto si jen jednu poznámku nemůžu odpustit. Jsem moc rád, že vítěznou branku (i když z pohledu postupu nic neřešila) vstřelil Petr Jiráček. V obou barážových utkáních byl, podle mého názoru, naším nejlepším hráčem a tou brankou to jen potvrdil.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.