Máme za sebou období Vánoc, Silvestra a příchod nového roku. Je to vždy období, kdy fotbal v Česku, a až na výjimky i jinde v Evropě, dostává volno. Osobně tohle období mám rád, ale pracovně moc ne. Ve fotbalu se toho děje pramálo na hřišti i v zákulisí. Jedna věc mě i přesto zaujala.
V jednom z předchozích komentářů jsem fotbalovou cestu Viktorie Plzeň v roce 2011 nazval nejlepší pohádkou, kterou znám. Při shrnutí posledních událostí, které se v tomto klubu odehrály jsem znejistěl, zda bude ještě pokračovat.
Poté, co se Plzeň díky mistrovskému titulu, skvělým výsledkům v Lize mistrů a zásadním podílu jejich hráčů na postupu našeho reprezentačního týmu na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, postihly tento klub události, které by mohly tento trend nabourat nebo v horším případě zastavit.
Mám na mysli kauzu podpisu (nebo nepodpisu) smlouvy s bundesligovým Wolfsburgem hráče Pilaře. Navíc v Plzni zjistili, že podcenili administrativní úkony ve smlouvě o hostování tohoto hráče z Hradce Králové. I za této situace, po nenominování Pilaře k ligovému utkání v Příbrami, hráč i klub situaci ustáli a v závěru podzimní sezóny, i s Pilařem v sestavě, dokázali postoupit do jarní části Evropské ligy. V současné době to vypadá, že Plzeň pro jaro o Pilaře nepřijde, což by při dalších problémech bylo moc dobře.Dalším problémem, s kterým se ovšem počítalo, je odchod klíčového hráče týmu, Petra Jiráčka, do zmiňovaného Wolfsburgu. Tento hráč má totiž, podle mého názoru, vše, co má kvalitní fotbalista mít. Hodně běhá, je fotbalový a zároveň agresívní v soubojích i herně, má úžasnou vůli a charakter. K tomu ještě schopnost prosadit se gólově v koncovce, což jsem si znovu uvědomil o Vánocích při sledování televizního shrnutí uplynulého fotbalového roku. Petr Jiráček totiž v dresu Plzně i reprezenrace vstřelil nebo se zásadně podílel na mnoha důležitých brankách.
Jenže plzeňský klub postihl ještě jeden problém, s kterým ovšem nikdo počítat nemohl. Tím byla zpráva o pozitivním dopingovém nálezu obránce Bystroně v památném vítězném utkání v běloruském Borisovu. Nikdo z nás neví, a neví to ani vedení a trenér Vrba, jak to všechno bylo a určitě bychom si přáli, aby vzorek „B“ potvrdil, že se stal omyl. Ale i tak je to pro všechny zainteresované, mám na mysli hráče, realizační tým a vedení klubu, určitě nepříjemné. V současné době už musí řešit eventuální náhradu. Dovedu si představit rozpoložení trenéra Vrby. I z jeho mediálních vyjádření je zřejmé, že jej to nejen zaskočilo, ale i naštvalo. Bystroň se nezapojil do zimní přípravy s týmem a jen on sám zřejmě ví, jak to všechno bylo.
Na této fotbalové „pohádce“ je vidět, že ve fotbalu není nikdy nic definitivní a je třeba být pokorný a neustále ve střehu. Plzeňští, opět podle mého názoru, takoví byli, přesto se stalo něco, co nemohl nikdo předpokládat. Moc bych si přál, aby všechny tyhle nepříznivé okolnosti vyřešili. Rád bych totiž tuhle fotbalovou "pohádku" sledoval i na jaře 2012.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.