V posledním 21.kole naší nejvyšší fotbalové soutěže mě zaujalo hned několik věcí. V tomto komentáři se budu zabývat jen jednou z nich, těm ostatním budu věnovat další svůj komentář.

Není moc příznivců fotbalu, kteří by nevěděli, že populárnímu a téměř všemi milovanému trenérovi Petru Uličnému se přezdívá John. Ano, i oslovení v nadpisu tohoto komentáře patří jemu.

Zaujalo mě totiž jeho konstatování po utkání s Libercem na Andrově stadionu v Olomouci, které jeho svěřenci prohráli 2:4, že cituji: „Bohužel se na jaře ukazuje, že nám zápasy doma (pro laiky myšleno na Andrově stadionu) budou nejspíš dělat větší problémy, než venku (na stadionech svých soupeřů), kde jsme zatím dvakrát vyhráli“. Má pravdu, ale „Ameriku“ neobjevil. Je to jasný fotbalový trend nejen v české Gambrinus lize. Netýká se tedy jen „jeho“ Sigmy. Už jsem se o tom zmiňoval v jednom z předchozích komentářů, že trend větší úspěšnosti hostujících týmů než v minulosti je všeobecně ve fotbalu zřejmý a nejen v Česku. Než se zmíním o důvodech, proč tomu tak je, uvedu jen malou statistiku z posledního fotbalového víkendu nejlepších evropských ligových soutěží.Uvedená čísla znamenají bilanci z klasické tabulky soutěže ve formě počet výher domácích týmů, remízy a vítězství hostů:

Španělsko 5 2 2   
Itálie 2 4 3
Francie 4 2 4
Německo 3 0 6
Česko 1 5 2
Anglie 1 1 2

Pokud bych tyto bilance sečetl, tak vyjde takto:   16  14   19

Při letmém pohledu je zřejmé, že pouze ve Španělsku získala domácí mužstva více bodů, než hostující. Určitě jsou víkendy, kdy bilance bude kolísat směrem k domácím týmům, ale celkový trend je evidentní. Při pohledu na tabulku Gambrinus ligy zjistíte, že hned 5 týmů má dokonce  lepší bilanci venku, než doma. Jedná se o Spartu, Plzeň, Teplice, Ostravu a právě Sigmu Olomouc. Není to pro ni ani jen záležitost jarních utkání. Na podzim měla totiž Sigma bilanci vyrovnanou 8 : 8 bodů doma a venku. V této statistice jsem nebral v úvahu rozdílný počet utkání venku a doma.

A proč vlastně tento trend existuje?

Dnes je fotbal hodně o prostoru a času. Na všechno mají hráči minimum času, protože se musí po hřišti pohybovat efektivně z hlediska prostoru. Zkrátka je třeba ten velký prostor hřiště o velikosti 105 x 68 zaplnit efektivně v kontextu s pohybem míče. Hráči se musí zkrátka pohybovat jako tým kompaktně podle pohybu míče, vytvářet tak potřebný tlak na soupeřova hráče s míčem a vytvářet ve svém obranném postavení (bloku) pavučiny, do kterých se soupeřův hráč s míčem nechá chytit. Tzn., že míč ztratí a soupeř po zisku míče se snaží co nejrychleji ohrozit branku týmu, který před okamžikem míč ztratil. Jeho hráči za tak krátkou dobu nestačí potřebnou pavučinu „vyrobit“, protože se nestihnou vrátit do potřebných prostorů hřiště (obranného postavení), které by umožnily tuto pavučinu „vyrobit“. A tímto způsobem dnes ve fotbalu týmy střílí nejvíce branek.

Říká se tomu góly po rychlém protiútoku do nezformované obrany. Tak se proto snaží hrát především slabší týmy na hřištích soupeře a i ten silnější s tím má problémy se prosadit a skórovat. Jenže na domácím stadionu musí i slabší týmy přeci jen, kvůli náročným divákům, hrát aktivněji a tím se otvírají prostory a po ztrátě míče, bez kterých se fotbal hrát nedá, proto nestihnou „vyrobit“ potřebnou obrannou pavučinu a soupeři to trestají.

Tímto způsobem dnes hrají vlastně všichni, a proto se rodí více vítězství hostujících týmů, než tomu bylo v minulosti. Proto má často silnější tým větší šanci slabšího porazit venku, na jeho stadionu, než na tom svém. Proto také Liberec v Olomouci vyhrál.

Jeden recept přesto existuje i na tento obranný způsob hry. Mám na mysli variantu, kdy soupeř tzv. „zaleze“ do obranného bloku a hrozí z rychlých protiútoků. Tím receptem je po ztrátě míče okamžitá snaha o jeho zisk zpět dříve, než soupeř rozvine svůj rychlý protiútok do naší nezformované obrany. Je to varianta velmi náročná kondičně, ale i takticky, protože pokud chcete soupeře napadat okamžitě po své ztrátě míče, musíte být v okamžiku ztráty v jeho blízkosti v dostatečném počtu hráčů (já tomu říkám kompaktnost v útočné fázi) a být schopen a ochoten okamžitě v hlavě přepnout z ofenzívní činnosti do defenzívní.

Tomu se zase říká disciplína a týmová zodpovědnost, protože takto musí myslet a zareagovat úplně všichni hráči. Jinak se tato snaha otočí proti vlastnímu mužstvu. A který tým tohle všechno zvládá nejlépe, včetně skvělého ovládání míče? Po takové nápovědě je odpověď jednoduchá. FC Barcelona! A protože je nejlepší, tak hraje všude stejně. Myslím na svém i hostujícím stadionu, což si většina našich týmů ještě nemůže dovolit. Ovšem tvrdím, že jsme na dobré cestě. Příkladem je Plzeň v evropských pohárech.