Ve spolupráci s partnerskými stránkami českých fanoušků londýnského klubu FC Chelsea, které najdete na webové adrese www.chelseafc.cz jsme připravil pro čtenáře magazínu fotbalových trenérů trenink.com profil jednoho z nejdiskutovanějších trenérů současnosti, kterým je na jedné straně opěvovaný, na straně druhé zatracovaný Jose Mourinho.

Článek s názvem Jak José k triumfu přišel je dílem Pavla Janegy, který je šéfredaktorem česko-slovenského webu www.chelseafc.cz.

Zájem čtenářů a vaše hodnocení s komentáři rozhodnou zda se podobné profily trenérů budou, tu a tam, objevovat na trenink.com pravidelně.

José Mario Santos Mourinho Félix. Jméno, po kterém jde mráz po zádech. Odpůrci Chelsea ho nenávidí, fanoušci Blues ho milují. Ano, je to on - velký šéf, jedinečný, jak o sobě říká.

Už v patnácti letech se José Mourinho zajímal o trenérské umění. Jeho specialitou byl především fyzický trénink, jak potvrdil jeho otec Félix, který trénoval Victorii Setúbal. José pro svého otce detailně zpracovával příští soupeře, v dokumentu nezapomněl napsat: podrobnou taktiku soupeře, rozestavení, detailně popsaného každého hráče a doporučení, jaký styl by mohl na budoucího nepřátele platit.

Jeho otec později už jen naslouchal jeho radám, které neustále vycházely a fungovaly. Félix Mourinho proto Josému poradil, aby se přihlásil na trenérskou stáž do Velké Británie, kde mohl těžit ze zkušenosti například od skotského kouče Andyho Roxburgha.

Po stáži si Mourinha jako tlumočníka vybral do Sportingu Lisabon legendární trenér Bobby Robson. Ten si portugalského kolegu zamiloval natolik, že si ho vzal s sebou do FC Porta a o tři roky později do FC Barcelony, kde se z Josého stal už asistent trenéra. I když později musel Bobby Robson Barcu opustit, Mourinho zůstal. Do katalánského klubu nastoupil jeho "druhý učitel" Luis van Gaal, od kterého se naučil, jak důležitá pro mužstvo je defenziva. Později však José nemohl unést pozici druhého v řadě a chtěl se stát hlavním trenérem. "V průběhu tréninku jsem byl loajální, ale jakmile jsem přišel domů, začal jsem nadávat na to, co všechno bych udělal jinak. Častokrát to musela poslouchat i manželka," směje se úspěšný portugalský kormidelník.

Proto se rozhodl odejít. V roce 2000 se vrátil zpět do Portugalska a stal se hlavním trenérem Benfiky Lisabon, kde hned na první tiskové konferenci bouchl do stolu a prohlásil: "A teď nás nechte pracovat!"

Jenže přišlo zklamání. U týmu vydržel pouze jedenáct utkání, z toho šestkrát zvítězil a klub mu odmítl prodloužit smlouvu. Musel se odporoučet a hledat nové angažmá. To našel záhy. Stěhoval se do průměrného celku Uniao Leiria, který však přivedl do horních pater tabulky.

V roce 2002 zaujal šéfy FC Porta, kteří si vzpomněli na svého bývalého asistenta. Obě strany se dohodly velice rychle za podmínky, že José provětrá hráčský kádr. Odešlo a přišlo spoustu hráčů. "Musel jsem to udělat, ke své práci potřebuji jen vítězné typy," řekl a uspěl. Během svého působení v Portu vyhrál portugalský pohár, dvakrát mistrovský titul, Pohár UEFA a Ligu Mistrů. Když ve finále LM porazil Monako 3:0, tak se ani s hráči na hřišti moc dlouho neradoval, ihned sundal medaili z krku a utíkal za svoji rodinou. Tenkrát se psalo, že z úspěchu nemá radost, jenže Josému před finálem nějaký anonym pohrozil smrtí.

Na to však Mourinho chtěl rychle zapomenout. Netrvalo dlouho a stěhoval se do Londýna, stal se novým koučem a manažerem Chelsea FC. "Měl jsem spoustu nabídek, ale Chelsea byla nejkonkrétnější," přiznal muž, o něhož měly zájem přední kluby ze Španělska, Itálie a Anglie.

José se v Chelsea zpočátku bál kritiků, že po jednom neúspěchu ho začnou odsuzovat. "Přeci jen nemám za sebou tak úspěšnou hráčskou kariéru jako ostatní. Přesto si ale myslím, že jsem jedinečný na svém místě," šokoval veřejnost svými výroky. "Chelsea má top hráče a - promiňte, jestli jsem arogantní - nyní má i top trenéra."

V tu chvíli ho anti-Chelseačané začali hodně nenávidět. "Prosím nenazývejte mě arogantním, ale jsem evropský šampion a myslím, že jsem jednička," přitopil pod kotlem. Anglická média hned měla zaplněné titulní strany a Mourinho se rázem ještě více proslavil.

José Mourinho nejenže umí perfektně číst soupeřovu hru, on hlavně umí soupeře psychicky odrovnat. Za účelem úspěchu Chelsea vyvoval několik kauz. Třebaže obvinil Alexe Fergusona a Franka Rijkaarda z ovlivňování rozhodčích.

Právě tímto způsobem pomáhal svému týmu, protože snížil tlak na mužstvo a vzal si ho na sebe.

Jedna příhoda z roku 2003 to taktéž dokládá. Ještě s Portem přijel na stadion Benfiky. "A já se začal před utkáním procházet po trávníku. 80 tisíc fanoušků na mě pískalo, připadal jsem si jako nejdůležitější člověk na světě. Ale tím, že si svou zlobu vylili fanoušci na mně, ušetřili mé svěřence. A to bylo důležité," vysvětluje.

Proto José Mourinho s Chelsea v loňské sezoně šlapal naplno a porážel jeden tým za druhým. V čem tkví úspěšnost? Skvěle propracovaná defenziva s rychlým přechodem do ofenzivy. Stačí zmínit loňský osmifinálový duel v Lize mistrů s Barcelonou. Na Nou Campu Chelsea doslova vybetonovala porážku 1:2. Mourinho totiž o síle Barcelony věděl, kdyby Chelsea otevřela hru, mohlo by se to stát osudným. Odveta, to byl úplně jiný zápas. Chelsea se do Barcy opřela opravdu bravurně a už po dvaceti minutách vyhrávala 3:0. Po dramatickém boji postoupila Chelsea do čtvrtfinále po výhře 4:2.

Chelsea vypadla v LM až v semifinále s Liverpoolem (0:0, 0:1). Za to v Premier League dominovala a po 50-ti letech získala mistrovský titul.

Co dodat? Možná mluví arogantně, ale sklízí úspěchy. Josému Mourinhovi se prostě v současné době nemůže rovnat žádný trenér. On prostě "special one" je!