Sdílejte:
První průpravna hra kterou v roce 2005 přináší magazín fotbalových trenérů trenink.com pro své čtenáře je z archivu německého trenéra Ericha Rutemöllera.Tréninkovou jednotku z 4. února 2005 uveřejnil něměcký trenér na stránkách německého fotbalového svazu v sekci training on-line. Tréninková jednotka je v průpravné části zaměřená na rychlé vedení a ovládání míče, v hlavní části pak na zakončení po kombinaci krátkých přihrávek.
Tréninková jednotka je určena pro věkovou kategorii mladších a starších žáků. Průpravnou hru 6 gegen 6 je vhodné zařadit do závěrečné části tréninkové jednotky, stejně jako to udělal Erich Rutemöller.
Cíl průpravné hry:Cílem této průpravné hry je zlepšit schopnost hráčů řešit situaci založení útoku po přízemní přihrávce z hloubky pole a následné zakončení.
Popis průpravné hry:
- hrací plochou jsou dvě pokutová území (viz diagram)
- hraje se na dvě velké branky s brankáři
- v hracím prostoru proti sobě hrají dvě stejně početná družstva 6:6
- za brankovou čarou každého mužstva je nahrávač s několika míči.
- každá akce začíná rozehrávkou od hráče za autovou čarou
- akci začíná mužstvo, které má podle fotbalových pravidel nárok hrát
- pokud míč chytí soupeřův brankář, akce pokračuje
- interval zatížení jsou dvě minuty po kterých dokází ke změně rozehrávače.
Varianty:
- mužstva se v rozehrávce pravidelně střídají (1,2,3,5)
- každé mužsvo má dva rozehrávače na každé straně vlastní branky
- brankáři mají povolený pouze jeden dotek
- pokud míčskončí u brankáře, pak akce končí
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskuze
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.