Sdílejte:
Toto víkendové cvičení, které Vám přináší v českém překladu trenérský
portál trenink.com, je průpravnou hrou z obsáhlého archivu portálu určeného pro fotbalové trenéry www.and-again.com.
Průpravná hra je zaměřená na zlepšení kombinace u družstva držícího míč, zlepšení myšlení hráčů, kteří jsou pod tlakem soupeře a malého prostoru a zlepšení taktického myšlení hráčů.Průpravná hra Touch-Limit Game (Hra omezená počtem dotyků) je určena pro 14 (12,16) hráčů v poli a případně dva brankáře. Hra je určena pro věkovou kategorii žáků a starší hráče.
Cíl průpravné hry:Cílem této průpravné hry zlepšit kombinaci u družstva držícího míč, adekvátně reagovat podle pozice hráče na hřišti, schopnost řešit situace s omezeným počtem dotyků, komunikovat a předvídat řešení situací u svých spoluhráčů.
Popis průpravné hry:
- mužstvo se rozdělí na dvě stejně početná barevně odlišená družstva 7:7 (6:6,8:8)
- hraje se na hrací ploše úměrně velké počtu hráčů, 7:7 - polovina hřiště
- hřiště je rozděleno na tři stejně velké zóny (viz diagram)
- v obranné zóně se hraje na dva doteky, v prostřední zóně na jeden a v útočné třetině není počet dotyků omezen
- v případě hry na velké branky chytá každému mužstvu brankář
Varianty:
- počet dotyků je omezen na 3,2 a libovolně
- hraje se na dvě a dvě malé branky bez brankářů
- brankáři smějí hrát pouze prvním dotykem
- na hrací ploše je neutrální hráč, který spolupracuje s mužstvem které drží míč
- mužstvo držící míč musí zakončit do stanoveného časového limitu
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké máte zkušenosti a případně další varianty?
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.