Rychlé a přímočaré řešení herních situací na útočné polovině soupeře je základem pro efektivní zakočení těchto akcí. O tom jakým způsobem tyto situace řešit se čtenáři portálu www.trenink.com mohli dočíst například v článku Rychlý protiútok 3:2+2.
Název dnešního cvičení je Variabilní rychlý protiútok 4:2, autorem cvičení je Jiří Formánek. Cílem cvičení je nácvik a rozvoj variabilního řešení situace 4:2, kdy tíhu zodpovědnosti o tom jak bude akce vypadat nese především středový útočník. Ten rozhoduje jaké řešení zvolí, rozhodovat se musí podle aktuální situace, tak jako v Naraž si a vyřeš situaci 5:2 s centrem.
Cvičení zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky jako její hlavní náplň. Je vhodné zařadit do týdenního mikrocyklu před utkáním, kdy předpokládáme, že podobné situace by mohly nastat v utkání. Cvičení zvládnou hráči všech žákovských týmů, doporučují však především pro dorostence a dospělé.
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je naučit hráče řešit situaci 4:2 na polovině souepře. Od hráčů očekáváme rychlé, přímočaré a efektivní řešení této situace. Hrotový útočník má možnost rozhodnutí jak bud eakci řešit, cvičení není šablonovité. Po výběru nejvhodnějšího řešení požadujeme efektivitu v zakončení.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem je polovina hrací plochy
- na brankové čáře je umístěna branka
- v křídelních prsotorech jsou kužely pro krajní hráče
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) jednoho (až dva) brankáře
(b) dvojici (čtveřici) bránících hráčů
(c) dvojici (čtveřici) útočících středových hráčů
(d) dvojici (čtveřici) křídelních útočících hráčů
- doporučeným počtem hráčů je minimálně 12 hráčů do pole a 1-2 brankáři
- jednotlivé akce se účastní vždy šest hráčů do pole
- kteří řeší situaci (4:2) rychlým protiútokem
- hráči jsou rozestavení následovně: (a) brankář chytá v brance
(b) dvojice stoperů stojí v základním postavení 10 metrů před pokutovým územím
(c) středový útočník mezi nimi
(d) u každého z krajních kuželů je jeden křídelní hráč
(e) středový hráč stojí ves středovém kruhu
- středový hráč má míč
- akci zahajuje útočník pohybem proti záložníkovi
- záložník mu míč přihrává
- útočník má několik možností jak situaci řešit:
(a) míč prvním dotykem srazí na záložníka, který dává přihrávku do křídla
(b) hráč míč přijmé, krátce ho vede a sám ho dává do křídla
(c) hráč s míč pustí a jde sám na branku (pokud obránci včas nezareagují)
- krajní hráči vždy spolupracují při zakočení
- obránci (stopeři) se zabránit zakončení akce
- u tohoto cvičení je třeba dodržovat poměr intervalu zatížení a odpočinku
- v tomto cvičení platí pravidlo o ofsajdovém postavení
Varianty:
- akci zahajuje druhý brankář dlouhou přihrávkou z druhé poloviny
- útočník musí míč vždy sráží pod sebe
- útočnící zakončují vždy prvním dotykem
Pomůcky:
- 1x velká branka
- 8x míč
- rozlišovací trika (2 barvy)
- 3x mety (kuželky, kloboučky)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.