AKTUALIZOVÁNO Redakce portálu fotbalových trneérů trenink.com přichází s dalším aktualizovaným článkem s úvodních let fungování těchto stránek o kterém se domníváme, že by neměl, podobně jako Hra 6 na 6 s brankáři - "Nabíječka" nebo Přihraj si míč a projdi skrz branku, chybět v žádném archivu cvičení našich čtenářů.
Článek s názvem Hra 2 x 3:2 se zakončením je zaměřená na nácvik kombinace, schopnost mužstva držícího míč připravit pozici pro kolmou přihrávku na soupeřovu polovinu hřiště a konečnou fázi zakončení ve které se dvojice útočníků musí prosadit proti početní převaze soupeře.
Průpravná hra je určena pro věkovou kategorii starších žáků, respektive starší hráče, běžně se zařazuje do hlavní části tréninkové jednotky, u vyspělejších hráčů se přesouvá častěji do závěrečné části. Vedle dalšího se zaměřuje na pohyb útočníků po ofsajdové hraně a na tolik chybějící střelbu ze střední a větší vzdálenosti.
Cíl průpravné hry:
Cílem této průpravné hry je zlepšovat kombinační schopnosti hráčů, jejich schopnost kombinaci začít, rozvíjet a nebo se do již probíhající zapojit. Důraz je kladen na schopnost kombinovat pod tlakem soupeře, který může být umocněn zmenšeným prostorem. Útočící hráči se před branku soupeře vyrovnat s početní převahou soupeře a je po nich požadován, jek je zřejmé z popisu cvičení, pohyb po hraně ofsajdu, od záložníků je vyžadována střelba ze střední a větší vzdálenosti.

Popis průpravné hry:
- hrací plocha má rozměry 60x50 metrů
- na autových brankových čarách jsou umístěny proti sobě branky
- hrací plocha je rozdělena na tři zóny
- u každé branky je 10 m hluboká zóna po celé šířce hrací plochy
- uprostřed hrací plochy je obdelník 40x50 rozdělený napříč na dvě poloviny - cvičení je určeno pro 12 hráčů:
(a) 10 hráčů do pole
(b) 2 brankáře
- dvě barevně odlišená mužstva 6:6 včetně brankářů
- základní rozestavení hráčů je následující:
(a) brankáři chytají v brance
(b) na vlastní polovině v prostřední zóně stojí 3 obránci a 2 útočníci
(c) v zónách u branek není při základním rozestavení nikdo kromě brankářů
- základní pravidlo jsou, že hráči nesmí přes polovinu hřiště
- na vlastní polovině jsou vždy tři obránci a dva útočníky (3:2)
- zóna (čára 10m od branky) před brankou je brána jako ofsajdová čára
- hru zahajuje trenér přihrávkou na jednu trojici obránců
- obránci se snaží přihrát na útočnou polovinu svým útočníkům
- útočníci mohou zakončit buď ze střední zóny
- nebo projít individuálně do zóny branky, tak aby se nejedlo o ofsajd
- nebo přihrát do zóny branky na spoluhráče aby to nebyl ofsajd
- pak do zóny mohou i obránci
- akce končí:
(a) brankou
(b) autem za brankou
(c) chycením míče brankářem
(d) autem u postranní čáry
- v případech (a+b) rozehrává míč brankář až budou hráči v základním postavení
- v případě (c) může brankář rozehrát nohu na vlastní polovinu nebo výhozem na útočníky
- v případě (d) další akci zahajuje znovu trenér
- délka jednoho intervalu zatížení by měla být 2-3 minuty
- počet opakování 2-8x
Varianty:
- hráči mají omezený počet dotyků (2,3)
- pouze obránci mají omezený počet dotyků (1,2,3)
- přihrávka na útočnou polovinu musí být po zemi
- na útočnou polovinu může přebíhat vždy pouze jeden z obránců
- útočníci mají stanovena jak mohou řešit přechod koncové zóny (přihrávka/vedení míče)
Pomůcky:
- 2x velká branka
- 10x mety (kužely, kloboučky)
- 12x míč
- rozlišovací trika (2 barvy 6:6)


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.