Rozehrávka od branky se donedávna dala protahovat donekonečna – brankář opakovaně zkoušel trpělivost a nervy soupeře, fanoušků i rozhodčího a prakticky nic neriskoval. Od 1. července 2026 tento zažitý model chování přestává fungovat. IFAB zavádí soubor úprav, které mají jeden společný jmenovatel. Hra se nesmí zastavovat tam, kde pro to není věcný důvod. Vhazování a kop od branky dostávají viditelné pětisekundové odpočítávání, střídání má pevný desetisekundový rámec pro opuštění hřiště a ošetřování hráčů mimo hrací plochu se řídí novým minutovým protokolem.

Přidává se k tomu jasnější rozdělení rolí při komunikaci s rozhodčím, kde má hlavní slovo připadnout kapitánovi. Pro trenéra to není otázka nastudovat si nová ustanovení fotbalových pravidel a čekat, jak to rozhodčí vyloží v neděli na hřišti. Letní příprava je jediné okno, kdy se dá reakce na tyto situace zautomatizovat dřív, než se rozběhne podzimní sezóna. Otázka zní, které z těchto změn skutečně mění tréninkový obsah a které jsou spíš administrativní detail, o kterém stačí hráče informovat.

Rozdíl mezi nastudováním pravidla a jeho zažitím v praxi bude zcela jistě vidět nejdřív u brankáře s míčem v ruce před kopem od branky a u hráče čekajícího na autové vhazování. Tam, kde dřív fungovala rutina "vydýchám, rozhlédnu se, počkám, najdu jistotu", teď běží neviditelné stopky. Trenér, který tuhle změnu odbude jednou taktickou poradou v šatně, riskuje, že ho realita dožene během podzimních zápasů, kdy rozhodčí poprvé zvedne ruku a začne odpočítávat sekundy. 

Pět vteřin, které mění rozehrávku

Filozofie IFAB za posledních sezónách míří jedním směrem – omezit úmyslné zdržování a udržet hru v pohybu. Loňská sezóna 2025/26 už přinesla první krok u brankářů. Hráč v pokutovém území smí míč kontrolovat rukama nejvýše 8 vteřin, přičemž rozhodčí posledních 5 z nich viditelně odpočítává na prstech. Za překročení limitu následuje rohový kop pro soupeře, bez žluté karty. Tohle pravidlo tedy pro sezónu 2026/27 novinkou není, i když se v kabinách pořád objevuje mezi věcmi, které si týmy pletou s aktuální úpravou – stojí za to hráčům připomenout, že jde o zavedenou praxi, ne o čerstvou změnu, a že brankář musí rozhodovat o rozehrávce rychleji, než na co byl zvyklý ještě před dvěma lety.

Nově se stejná logika pětivteřinového odpočtu rozšiřuje na kop od branky podle pravidla 16. Pokud rozhodčí vyhodnotí, že tým úmyslně protahuje přípravu kopu, spustí viditelné odpočítávání. Když míč po jeho skončení není ve hře, dostává soupeř rohový kop – co je tvrdší sankce než dosud. Hráč přitom nemá být penalizován, pokud se v okamžiku doběhnutí odpočtu už reálně nachází v procesu provedení kopu. Jde tedy o postih za vyloženou pasivitu. Samotné překročení limitu navíc automaticky neznamená žlutou kartu – ta přichází až tehdy, pokud hráč následně zdržuje i přiznanou rozehrávku soupeře. Pro trénink to znamená mít připravené dvě až tři varianty kopu od branky, které brankář a obránci umí spustit bez zdlouhavého rozkoukávání, a navyknout hráče na to, že signál rozhodčího je povel k jednání, ne k diskuzi.

Stejný mechanismus platí i pro autové vhazování podle pravidla 15. Při podezření na zdržování rozhodčí opět odpočítává 5 vteřin, a pokud míč po jejich uplynutí není ve hře, vhazuje ze stejného místa soupeř. Riziko ztráty držení tak dostává konkrétní časovou hranici, což se citelně projeví hlavně v přechodových fázích, kdy družstvo brání vedení a autové vhazování bývalo tradičním nástrojem, jak ubrat tempo. Disciplinární dopad kopíruje kop od branky – žlutá karta hrozí až při opakovaném nebo vyloženém protahování už přiznaného vhazování soupeře, ne za samotné překročení limitu. V tréninku se to promítá do cvičení s časovým tlakem, kde spoluhráči musí nabízet varianty přihrávky dřív, než rozhodčí dopočítá do pěti, zejména v situacích, kdy tým brání náskok v závěru poločasu nebo zápasu.

U mládežnických kategorií je potřeba být opatrný s obecnými výjimkami. Způsob, jakým se časový odpočet v jednotlivých věkových skupinách reálně uplatňuje, se odvíjí od pravidel a rozpisu konkrétní soutěže, nikoliv od dojmu, že děti mají automaticky víc času. U nejmladších kategorií se dá počítat s výraznějším edukativním přístupem rozhodčího, ale trenér by na to neměl stavět tréninkový plán bez opory v soutěžních předpisech své soutěže.

Deset vteřin na odchod z hřiště

Pravidlo 3 přináší podobně měřitelný rámec i pro střídání. Střídaný hráč musí opustit hrací plochu do 10 vteřin od chvíle, kdy je střídání zobrazeno nebo signalizováno rozhodčím – výjimkou zůstává zranění nebo bezpečnostní důvod. Pokud limit překročí, hřiště musí opustit stejně, ale náhradník už nesmí vstoupit okamžitě! Hra se naváže a nový hráč smí nastoupit se souhlasem rozhodčího až při prvním přerušení po uplynutí jedné minuty běžícího času od navázání hry. Jinými slovy, pomalý odchod se nyní prodraží ztrátou hráče na hřišti, ne jen mrzutým pohledem trenéra ze střídačky.

Když družstvo v rámci jednoho přerušení střídá víc hráčů najednou, desetivteřinový limit se počítá od oznámení posledního jména, ne od prvního - to je detail, který se v kabinách často plete a stojí za výslovné zopakování před sezónou. Motivace IFAB je stejná jako u rozehrávek. Omezit taktické zdržování, které bylo u střídání v posledních minutách zápasů běžnou praxí, a nahradit ho jasně měřitelným časem. Pro trénink z toho plyne konkrétní úkol – nacvičit, že hráč opouští hřiště nejbližší možnou cestou k postranní čáře, ne zdlouhavou procházkou k lavičce na druhé straně hřiště, a že tým musí být připraven na krátké okno hry v oslabení, pokud se náhradník zpozdí.

U soutěží s opakovaným nebo letmým střídáním, běžným typicky v nižších mládežnických kategoriích, je nutné vycházet z konkrétního rozpisu dané soutěže. Nedá se paušálně tvrdit, že desetivteřinový limit platí až od určitého věku – tuhle informaci si trenér musí ověřit v propozicích, ne odvozovat z toho, co slyšel od kolegy z jiného klubu.

Ošetření a minuta klidu mimo hřiště

Pravidlo 5 a doprovodný protokol IFAB řeší situaci, která dosud připomínala loterii – jak dlouho smí zraněný hráč zůstat na trávníku a kdy se smí vrátit. Nově platí jasnější sled kroků. Pokud byla hra zastavena kvůli skutečnému nebo předpokládanému zranění hráče v poli, rozhodčí přivolal člena realizačního týmu, zdravotnický personál nebo hráč sám na dotaz rozhodčího požádal o ošetření přímo na hřišti, musí zpravidla hrací plochu opustit. Mimo ni zůstává až do chvíle, kdy je hra navázána a uplyne jedna minuta běžícího času. Teprve poté se smí vrátit, a to jen se souhlasem rozhodčího. Ten interval není kosmetická úprava - prakticky znamená, že tým hraje krátký úsek v oslabení, což musí být součástí taktické přípravy, ne překvapení, které řeší kapitán improvizací uprostřed utkání.

Protokol počítá i s výjimkami, kdy minutová pauza mimo hřiště neplatí. Týká se to zraněného brankáře, srážky brankáře s hráčem v poli, kdy oba potřebují ošetření, srážky spoluhráčů mezi sebou, vážného zranění typu poranění hlavy, srdeční příhody nebo jiné život ohrožující situace, zranění způsobeného přestupkem, za který byl soupeř napomenut nebo vyloučen, nařízeného pokutového kopu, který bude zraněný hráč sám provádět, situace, kdy hráč uvede, že pomoc nepotřebuje - pokud ovšem hra nebyla zastavena právě kvůli němu -, a konečně dobrovolného odchodu z hřiště bez zdržení navázání hry. Tenhle výčet stojí za to mít vypsaný na nástěnce v kabině, protože právě tady dochází k nejvíc nedorozuměním mezi hráči a realizačním týmem.

Z pohledu tréninku jde hlavně o přípravu na dočasné oslabení – kdo přebírá pozici zraněného, jak se přeskupí obranná linie, kdo komunikuje s rozhodčím ohledně délky pauzy. Hráčům se zároveň vyplatí vysvětlit, že přivolání člena realizačního týmu na hřiště automaticky znamená jejich odchod, takže simulovaná žádost o ošetření kvůli couvnutí do bezpečí přestává být výhodná – tým si tím zavaří sám. U mládeže platí, že zdraví dítěte má vždy přednost před jakoukoliv taktickou úvahou, ale konkrétní aplikaci protokolu je nutné posuzovat podle pravidel a rozpisu příslušné soutěže, ne podle neformálních zvyklostí, které se v klubu zavedly.

Kapitán jako jediný hlas na hřišti

Vedle časových limitů přichází sezóna 2026/27 i se změnou v komunikaci s rozhodčím. Zásadu „Only the captain“, tedy že k rozhodčímu při zásadních nebo konfliktních momentech přistupuje jen jeden hráč za tým, zpravidla kapitán, mohou soutěže zavést už teď, ale povinná pro všechny soutěže má být až od 1. července 2027. Trenér si tedy musí ověřit, jestli ji jeho soutěž pro nadcházející ročník využívá, protože plošně automaticky neplatí. Běžná věcná komunikace ostatních hráčů přitom není sama o sobě zakázaná - jde o to, kdo vede rozhovor ve chvíli, kdy padne sporné rozhodnutí nebo se situace vyhrocuje.

Kapitánova role se tím posouvá od symbolické k praktické. Má pomáhat udržovat spoluhráče v přiměřené vzdálenosti od rozhodčího a bránit jeho obklopování, což bývá jedna z nejčastějších příčin žlutých karet v vypjatých fázích zápasu. Protest slovem nebo gestem se trestá napomenutím stejně jako dosud, a hráči, kteří navzdory pokynu rozhodčího neoprávněně přistupují nebo ho obklopují, riskují kartu bez ohledu na to, jestli k rozhodčímu něco řekli. V tréninku se to dá modelovat přímo – nasimulovat spornou situaci, nechat komunikovat jen kapitána a sledovat, jestli zbytek týmu udrží odstup a soustředí se na návaznou fázi hry místo davové reakce.

Od teorie k prázdninovému soustředění

Pro letní přípravu se dá z předchozích kapitol poskládat konkrétní část obsahu tréninkových jednotek. Herní cvičení by měla obsahovat situace, kdy trenér nebo asistent simuluje signál rozhodčího pro pětivteřinový odpočet u vhazování i kopu od branky, ideálně nečekaně, aby si hráči zvykli reagovat na podnět, ne na předem domluvený rytmus.

Rozehrávka od branky se vyplatí zautomatizovat ve dvou až třech variantách podle postavení soupeřova presinku, aby brankář nemusel v zápase vymýšlet řešení za pochodu. Kapitán by měl být určen jako hlavní kontaktní osoba pro rozhodčího ještě před prvním přípravným zápasem, ne až ve chvíli, kdy se objeví první spor. Disciplína při střídání - tedy opuštění hřiště nejbližší cestou do 10 vteřin od oznámení – se dá nacvičit i mimo herní cvičení, prostým opakováním při tréninkových střídáních. Hra v dočasném oslabení, ať už kvůli pozdějšímu nástupu náhradníka nebo minutové pauze u ošetřovaného hráče, patří do standardní výbavy taktických schémat týmu. A před každým přípravným utkáním se vyplatí s rozhodčím krátce probrat, které volitelné protokoly a úpravy bude v daném zápase reálně uplatňovat, protože ne každá soutěž a ne každý rozhodčí je zavádí stejným tempem.

Kde se nejčastěji chybuje

Praxe z podobných změn pravidel v minulých sezónách ukazuje opakující se vzorce chyb. Nejčastější je nepochopení, že pětivteřinový odpočet u vhazování a kopu od branky nezačíná automaticky – rozhodčí ho spouští až ve chvíli, kdy vyhodnotí úmyslné zdržování, ne mechanicky u každé situace. Dál se objevuje pomalá reakce střídaného hráče, který zůstává na hřišti diskutovat s trenérem nebo spoluhráči místo okamžitého odchodu, a automatické obklopování rozhodčího víc hráči najednou, i když má komunikaci vést kapitán. Časté je i nedostatečné vysvětlení změn hráčům v přípravě, kdy tým vstupuje do soutěžního ročníku s pravidly nastudovanými jen na papíře, a trénink podle starých návyků bez simulace nových situací, který se pak nutně projeví v ostrém zápase.

Specificky u mládeže se přidává nedostatečné seznámení nejen hráčů a realizačního týmu, ale i rodičů s praktickým dopadem změn – rodič křičící zpoza střídačky na rozhodčího kvůli pravidlu, které nezná, není výjimka. Mezi věcné omyly patří i považování osmivteřinového limitu brankáře za novinku sezony 2026/27, ačkoli platí už od předchozího ročníku, a mylné přesvědčení, že protokol „Only the captain“ je od 1. července 2026 povinný ve všech soutěžích, i když jde zatím o volitelnou možnost.

Řada týmů také automaticky očekává žlutou kartu hned po překročení pětivteřinového odpočtu, přestože základní sankcí je změna rozehrávky ve prospěch soupeře, karta přichází až při další zdržovací taktice. A konečně se často zaměňuje jedna minuta běžícího času za jednu minutu čistého herního času – rozdíl, který v praxi znamená úplně jinou reálnou délku oslabení, než si trenér i hráči představují.

Co sledovat dál

Nová pravidla ovlivní nejen rozhodování rozhodčích, ale i to, jak by měl trenér skládat tréninkovou jednotku, jak plánuje přípravná utkání a jaké taktické návyky u hráčů buduje už od léta. Pravidla fotbalu 2026/27 přitom obsahují i další úpravy – týkají se třeba výstroje hráčů, používání rozhodcovských technologií, některých situací přezkoumávaných systémem VAR nebo disciplinárních ustanovení, které tento text záměrně nechává stranou, protože nemají tak přímý dopad na každodenní práci trenéra jako změny popsané výše.

Pro aktuální výklad je potřeba sledovat nejen finální znění Pravidel fotbalu IFAB a metodické materiály FAČR, ale především rozpis konkrétní soutěže, v níž tým hraje. Ten totiž určuje, jak se volitelné protokoly, mládežnické modifikace nebo zvláštní pravidla střídání reálně promítnou do nedělního zápasu – a to je informace, kterou žádný obecný článek nenahradí.

TIP REDAKCE