Sdílejte:
Trenér mládeže Miroslav Nemec, stále ještě nový autor web magazínu fotbalových trenérů trenink.com a především slovenský pedagog Univerzity Mateja Bela z Bánské Bystrice dnešním článkem zakončuje svůj čtyřdílný seriál. Prozatím na těchto stránkách vyšly tři díly -
první ,
druhý a
třetí ze seriálu
Príklady pohybových hier pre detské kategórie vo futbale."V príspevku chcem prezentovať praktické príklady (zásobník) v praxi overených pohybových hier, ktoré som využíval ako tréner futbalových družstiev prípraviek a mladších žiakov vo veku 8 - 12 rokov," říká trenér Miroslav Nemec.
Vzápětí také dodává: "V prvej časti uvediem pohybové hry, ktoré zdôrazňujú rozvoj kondičných schopností a koordinačných schopností, v druhej pohybové hry na rozvoj herných zručností. Vzhľadom k rozsahu príspevku uvádzam len obmedzený počet hier, ktoré majú slúžiť skôr ako príklady."
Pri každej hre uvádzam jej zameranie, popis a možné obmeny, tak jak tomu bylo v případě prvního, druhého a třetího dílu.
20. Vykopávaná - vedenie lopty a jej krytie
Podobne ako predchádzajúca hra. Hráči s loptou sa pohybujú vo vnútri štvorca a snažia sa navzájom si vykopnúť loptu mimo štvorca. Vyhráva ten, ktorý udrží svoju loptu vo vnútri štvorca najdlhšie.
21. Triafaná do terča (obrázok) - prihrávanie a streľba
Dve družstvá stoja proti sebe vo vzdialenosti asi 15 - 20 m, hráči jedného družstva majú lopty a na pokyn sa snažia trafiť kužele vo vzdialenosti 5 - 10 m. Následne sa o to isté pokúšajú hráči druhého družstva. Hrá sa do 10 dotykov.
Hrajú dve 10-členné družstvá na ihrisku rozmerov 20x50m (ihrisko primerane zmenšíme pri menšom počte hráčov). Vyznačíme stredné a koncové čiary. Družstva sú voľne rozptýlené na svojej polovici ihriska.
Všetci majú svoje číslo a postupne sa pri kopaní striedajú. Kop sa vykonáva po vlastnom nadhodení zo snahou čo najďalej do súperovho poľa. Kope sa z miesta, kam po prvý krát dopadla lopta na zem. Hrá sa tak dlho, až sa niektorej strane podarí odkopnúť loptu na určenú zadnú čiaru súperovho ihriska.
Dvojice, trojice odbíjajú nohou, hlavou loptu ponad lavičku (povraz) na určený počet dotykov.
26. Hra so žonglovaním - rozvoj citu pre loptu
Hráči vedú loptu po zemi, určený vyvolávač zakričí "teraz!", všetci hráči zdvihnú loptu a začnú žonglovať. Kto udrží loptu najdlhšie vyhráva.
24. Zaháňaná lopty (obrázok) - prihrávanie, streľba
Obdoba predchádzajúcej hry, dve družstvá stoja na svojej polovici ihriska, v strede je ťažšia lopta (medicinbal), ktorú sa snažia triafaním lopty dostať za súperovu koncovú čiaru (počet lôpt na triafanie je ľubovolný). Tieto hry rozvíjajú presnosť prihrávania, preberanie lopty a streľbu.
Hráči družstva stoja za sebou v 6 metrových vzdialenostiach. Posledný v každom družstve má pri nohách loptu, ktorí na povel prihrávajú predposlednému, ten ďalšiemu pred sebou atď. Ak sa lopta dostane k prvému, ten sa má trafiť do malej bránky vzdialenej 6 - 8m. Triafa tak dlho, až dosiahne cieľ a družstvo dostáva bod.
Po úspešnom kope hráč loptu vedením dopraví na koniec družstva a zahajuje druhé kolo. Ostatní sa posunú o 1 miesto smerom k bránke. Víťazom je družstvo, ktoré sa skôr vystriedalo.
Šesť až osem hráčov utvorí kruh vzájomným uchopením sa za ruky v upažení. Jeden z hráčov je uprostred kruhu s loptou a snaží sa ju vykopnúť medzerami medzi hráčmi. Hráči, tvoriaci kruh, zabraňujú v strelení gólu tesnejším uzatváraním kruhu. Hráča vo vnútri kruhu striedame po určitom časovom intervale alebo po vykopnutí lopty von z kruhu - po dosiahnutí gólu. Spočítavame počet vykopnutí každému hráčovi.
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.