Sdílejte:

Twitter

  KOMENTÁŘ  Nebývá obvykle, abychom se v naších komentářích na stránkách portálu fotbalových trenérů www.trenink.com věnovali lednímu hokeji. Pro tentokrát ale uděláme vyjímku, protože zde existuje paralela mezi ledním hokejem a fotbalem. Bohužel.

Po neúspěšném vystoupení našich hokejistů na olympijských hrách v Soči rezignoval trenér Alois Hadamczik. Svazová generalita ledního hokeje se rozhodla neexperimentovat a ukázala na Vladimíra Růžičku.

Ten si vybral dva své asistenty. Prvním bude dlouholetý Růžičkův parťák Ondřej Weissmann. Druhým pak možná trochu překvapivě jeden z naganských hrdinů a trojnásobný mistr světa Jaroslav Špaček.

Po nepovedeném vystoupení v Soči se změna na trenérském postu dala očekávat. Současně s tím bylo o hráčů a odborníků hlasitě slyšet, že je třeba pracovat na mnohem odbornější úrovni, provést podrobnější analýzy hry jak vlastního týmu, tak soupeřů, vtisknout týmu herní řád a systém. Pracovat s hráči koncepčněji, s vizí do budoucnosti, včetně jasného rozdělení kompetencí v realizačním týmu.    

Prakticky se vším se dá souhlasit, otázka je jak tyto požadavky budou realizovány v praxi?

V jednom z prvních rozhovorů, který Jaroslav Špaček po svém jmenování poskytl idnes.cz, se redaktor Ervín Schulz zeptal Jaroslava Špačka: "Jste kouč "přírodňák". Budou vás nyní nutit k vystudování trenérské profilicence?"

Ve světle vystoupení naší reprezentace v Soči a na posledních šampionátech, trendů v moderním hokeji které dbají na každý detail a po trenérech je vyžadován komplexní přehled a zkušenosti z několika oborů ovlivňující výkon hráčů, bych očekával odpověď ve stylu: "Ano, rád bych svoje bohaté hráčské zkušenosti z NHL a z národního týmu přenesl i do své trenérské práce. V současné době usilovně pracuji na tom, abych své praktické zkušenosti z pozice hráče doplnil i těmi teoretickými."

Reakce reprezentačního asistenta na tuto otázku byla však z mého pohledu šokující: "Já si myslím, že k trénování áčka člověk licenci nepotřebuje, i když teď tím asi nepotěším Slávu Lenera. Neshazuju to, vůbec ne, jen to vidím trošku jinak. Nemyslím si, že kouči v NHL mají nějaké trenérské licence. Něco jiného je práce s mládeží, tam to má smysl a je to potřeba. Ale na téhle úrovni mi to nepřijde podstatné, tam jde o jiné věci."

Dovolím si s Jaroslavem Špačkem nesouhlasit. Obdobnou reakcu bych očekával, že se ozve především trenérská unie, vedení svazu nebo i nakonec samotný Vladimír Růžička a vrátí Jaroslava Špačka na zem. Protože Jaroslav Špaček je veleúspěšným hráčem, ale bez pokory bude velmi brzy neúspěšným trenérem.

Dovolím si přirovnání. Stejně jako sestra instrumentářka zažila stovky, ne-li tisíce operací, viděla chirurgy v akci při operaci a zažila atmosféru na sále, tak Jaroslav Špaček zažil tisíce utkání jako hráč, stovky utkání vyhrál, některé i rozhodl. Ve velké většině zápasů to bylo však z pozice hráče.

Pokud půjdete na operaci, která bude rozhodovat o tom zda se uzdravíte či nikoliv, tak se jistě svěříte do rukou zkušeného lékaře-odborníka. Představa operující instrumentářky, která již vše stokrát viděla a zažila by mě osobně určitě neuklidnila.

Přál bych si aby úspěšní hráči, jak ledního hokeje, tak fotbalu, kteří otvírají svou trenérskou kariéru, vedle toho co a jak mají dělat, věděli taky proč to dělají.

To říkám s vědomím toho, že vystudovaná trenérská licence z nikoho úspěšného trenéra neudělala. Je pouze pevným základním kamenem na kterém je možné dále stavět.