KOMENTÁŘ  Možná by se mohlo zdát, že roky hojnosti v Plzni končí, ale nemyslím si, že tomu tak je. Plzeň vždy byla provinčním klubem, který se pohyboval na hraně první a druhé ligy. Impulsem, který ji katapultoval mezi republikovou fotbalovou smetánku byl příchod majitele Tomáše Paclíka a angažování trenéra Pavla Vrby.
 
Trenér Vrba, především díky stabilnímu ekonomickému zázemí, dostal téměř dvouletý prostor, aby vybudoval kádr, který si získal respekt v Evropě a téměř tři roky bezkonkurečně kraloval na naší ligové scéně.
Přemíra předchozích úspěchů, byť zasloužených, je pravděpodobně důvodem, proč po výsledkově nepovedeném letním přípravném období, výprasku v Superpoháru a smolné remíze v Příbrami, jsou okamžitě slyšet spekulace o tom, že plzeňské vedení zvažuje změnu na postu hlavního trenéra.
 
Hned vzápětí novináři tahají, jak králíky z klobouku, jména potenciálních aspitantů na tento post. Již tradičně je zmiňován Luboš Kozel, Pavel Hapal nebo také v průběhu jarní sezóny ze Slávie vyhozený Miroslav Koubek.   
 
Trenér Uhrin není v jednoduché situaci, do Plzně přišel po Pavlovi Vrbovi, který s týmem dokázal možné i nemožné. Získal dva ligové tituly, vyhrál domácí pohár, tým dovedl do osmifinále Evropské ligy, nezalekl se ani zápasů v Lize mistrů, ke všemu jeho tým předváděl líbivý fotbal, který učaroval jak fanouškům, tak novinářům. 
 
V průběhu jarní sezóny se Uhrinův tým marně snažil dostihnout rozjetou hladovou Spartu, která toužila po titulu a zaslouženě ho získala. Úspěch v pohráru byl velmi blízko, ale vše pokazila klukovina Milana Petržely. Z pohledu dnešní situace je už dávno zapomenuto, že Plzeň porazila favorizovaný Šachtar Doněck
 
Sečteno a potrženo. Pod trenérem Uhrinem mužstvo zatím nezískalo žádnou trofej a na to plzeňské vedení není zvyklé.
 
Stejně jako se poučila Sparta, kdy po vzoru Plzně nastoupila cestu tvrdé a koncepční práce po vedením trenéra Lavičky, tak je třeba, aby se vedení Plzně neunáhlilo, vzalo rozumu ho hrsti a situaci bez vnějších vlivů vyhodnotilo. Tak jako to udělala Sparta poté, co loni v kvalifikaci Evropské ligy ostudně vypadla s podprůměrným BK Häcken a přesto trenéra Lavičku neodvolala.
 
Čas ukázal, že to bylo prozíravé rozhodnutí, které ve výsledku znamenalo ligový titul, šťastnou výhru v poháru a především moderní, konkurence schopný herní projev.
 
Plzeň bude mít určitě i nadále ty nejvyšší ambice, musí se ale naučit respektovat sílu a kvalitu domácích soupeřů a zamyslet se nad tím, zda kádr, který má momentálně k dispozici již není za svým výkonnostním zenitem.
 
Plzeň ostatním českým týmům ukázala kudy vede cesta k úspěchu. Nepromyšlené a zkratkovité výměny trenérů jsou slepou uličkou.