Jistě každý fotbalový trenér, ať již na tréninku či v zápase, vypozoroval, že pohybové vlastnosti mladších hráčů jsou velmi individuální a závisí na mnoha faktorech. Samozřejmě nejdůležitějším z nich je věk fotbalisty. Rozdíly mezi šestiletým a například dvanáctiletým sportovcem jsou velice výrazné. Proto je třeba znát určité zásady, podle kterých by měl trenér mládeže skládat pro své družstvo tréninkovou jednotku.

Pohyb a cvičení není pro dítě pochopitelně důležité jen z hlediska přípravy na zápas nebo ve zdokonalení určitých fotbalových dovedností. Dostatečný výdej energie udržuje v normě tělesnou hmotnost, působí pozitivně na psychiku a snižuje nemocnost, což je v dětském věku velice žádoucí. Dnešní životní styl ovšem přílišným sportovním hrátkám nesvědčí, děti dávají přednost sedavému způsobu života.

"Úkolem trenérů potom je přesvědčit mladé fotbalisty, že fotbal hraný venku je mnohem zábavnější než ten počítačový," říká autor článku David Seidenglanz, který v současné době působí jako trenér mládeže FK Úsov a je autorem většiny článků v kategorii Fyziologie.

V článku se zaměříme na jednotlivé věkové skupiny a poukážeme na určité rysy, které jsou pro daný věk specifické. Do první kategorie spadají předškoláci, tedy děti ve věku od 4 do 6 let. U těchto mladých sportovců by se na prvním místě měla rozvíjet obratnost, což je podporováno až nezvykle velkým rozsahem kloubní pohyblivosti. V tréninkovém procesu by měla převládat hra, děti se velice rády měří se svými vrstevníky.

Samozřejmě, že zde spočívá určité úskalí, na které by si měl dávat daný trenér pozor. Je třeba volit závodní skupinky přibližně rovnocenné. Velmi snadno se totiž stane, že dítě třikrát za sebou prohraje a tím se v něm pozvolna buduje negativní vztah k dané činnosti nebo ke sportu všeobecně.

Pohybové aktivity by také měly být velmi často obměňovány. Sportovec v tomto věku jen velmi obtížně udrží koncentraci déle než pár minut, proto příliš dlouhá hra kýžený efekt nepřinese. Ideální je v tomto věku požadovat po dítěti například kotrmelce, přeskoky, hody míčem, různé honičky a mnohé další. Dítě by v tomto věku mělo sportu (pohybové aktivitě) věnovat přibližně 6 hodin denně.



Druhá skupina je vyčleněna pro mladší školní věk, vymezený od 6 do 11 let. Pro tento věk je charakteristická vysoká potřeba pohybu. Dítě již získalo základy obratnosti [1] [2] a mrštnosti. Neustále je ovšem třeba dbát na pestrost a motivaci při tréninku. V tomto věkovém období již také lze u sportovců rozvíjet vytrvalost. Specifikem je také sklon k napodobování starších spoluhráčů nebo dospělých. Trenér by měl proto dbát na vzorovou demonstraci daných cvičení a vyžadovat 100% plnění po všech účastnících tréninku. Denně by dítě mělo sportu věnovat zhruba 5 hodin.

Do závěrečné mládežnické skupiny spadají fotbalisté od 12 do 15 let – starší školní věk. V tomto období je trénink zřejmě nejsložitější a nejvíce ověří výchovné schopnosti trenéra. U dětí se objevuje výrazný pokles autority ke starším osobám, což spolu s velkou vytížeností ve škole vede k omezení pohybové činnosti. Vlivem hormonálních přeměn dochází k nárůstu svalové hmoty, zvyšování postavy a zdokonalení hráčovi stability. Trénink by tedy neměl být zaměřen pouze na posílení určité svalové skupiny. Snadno totiž dojde k hypertrofii právě namáhaného svalu na úkor jiných svalových oblastí. Je dobré vědět, že společně se svalovou hmotou ovšem již nedochází k tak dramatickému rozvoji šlach, vazů a kostí, z čehož plyne, že organismus v pubertě ještě zdaleka není připraven na vrcholovou tréninkovou zátěž jakou známe u dospělých. V literatuře se taktéž uvádí, že v tomto věku by se při posilování neměla zvedat závaží těžší než 10% hmotnosti vlastního těla. V souvislosti s rychlým růstem by se trenéři u svých svěřenců měli zaměřit na zdokonalení rovnováhy. Sportovní činnosti by měly být vyčleněny asi 4 hodiny za den.

V závěru dnešníh příspěvku bych chtěl zdůraznit, což si jistě mnozí trenéři uvědomují, že trénink mládeže nikdy nemůže být žádnou napodobeninou tréninku dospělých. Tréninková jednotka dětí by měla rozvíjet herní výkon, měla by mít výchovný efekt, převládat by měl učební proces nad zdatností a trénink by neměl být směřován pouze vzhledem k úspěchu v utkáních.

Při různých fotbalových besedách se starší a zkušení trenéři vyjadřují v tom smyslu, že nynější trenéři mládeže stále více podřizují vše pro úspěch v utkáních a opomíjejí tím celkový rozvoj pohybových a fotbalových vlastností hráče. Získat s mládežnickým týmem "body za každou cenu" není dle mého názoru ta správná cesta.



{comment}