Soubojovým cvičením jeden na jednoho jsme se věnovali v cvičeních Osobní obrana s krytím míče 1:1 v prostoru nebo také Klička se soupeřem za zády, které se zaměřuje na nácvik přijmutí míče v okamžiku, kdy je hráč s míčem za zády napadán presujícím obráncem.
Herní cvičení s názvem První dotek s míčem a herní souboj je inspirováno tréninkovým cvičením belgického fotbalového klubu KAA Gent ve věkové kategorii U10. V cvičení se zaměřujeme na nácvik prvního kontaktu s míčem v podobě prvního doteků s míčem, který hráč musí provádět rychle a do směru, který je výhodnější pro provedení míče skrz jednu z průchozích branek.
Tipy na cvičení zaměřené na hru prvním dotekem:
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je nácvik přijmutí míče v podobě prvního dotekl do pohybu, v závislosti na pohybu bránícího hráče, který akci rozehrával přihrávkou na útočníka. Rozehrávají hráč po rozehrání okamžitě napadá hráče s míčem a dostává ho pod tlak. Útočící hráč s míčem se koncentruje na první dotek s míčem, který směruje do prostoru, který je výhodný podle toho kam běží napadající hráče.
Herní cvičení se velmi blíží situacím z utkání, kdy hráče přijímající míč musí reagovat na pohyb bránících hráčů. Pokud hráč zvládne první dotek, tak je jeho zapojení do další akce mnohem jednodušší a hráč má prostor být aktivní.

Organizace herního cvičení:
- herním prostorem cvičení je obdélník
- rozměry herního prostoru jsou 4x6 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí kuželů
- na bocích horní strany herního prostoru jsou vyznačeny dvě branky
- branky jsou stočené o 45 stupňů směrem k dolní straně
- cvičení je určeno pro dva hráče:
(a) bránící a rozehrávající hráče stojí ve středu horní strany
(b) útočící hráč stojí ve středu dolní strany
- bránící hráč má u nohy míč

Popis herního cvičení:
- cvičení zahajuje bránící hráč
- bránící hráč (modrý) přihrává na útočícího hráče (červený)
- bránící hráč okamžitě po přihrávce ze zadu obíhá jeden z rohů na své straně
- útočící hráč si prvním dotekem posouvá na stranu kam neběžel bránící hráče
- cílem útočícího hráče hráče je provést míč skrz jednu ze dvou stočených branek
- bránící hráč se pokouší o dostižení útočníka a konstruktivní odebrání míče
- po skončení akce si hráče mění role
- cvičení se opakuje

Varianty:
- je možné upravit:
(a) velikost herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
(b) velikost bočních šikmých průchozích branek
(c) úhel natočení bočních branek
- hráči cvičení provádí "slabší" nohou
- cvičení možné provádět i ve větším počtu hráčů
- boční průchozí branky mohou nahradit branky, do kterých se zakončuje
- rozehrávající hráč přihrává útočníkovi míč:
(a) vzduchem
(b) naražením o zem
(c) autovým vhazováním

Tipy na cvičení určené pro kategorii přípravek:

Pomůcky:
- 6x kužel
- 2x míč
- 2x rozlišovací trika
- případně dvě malé přenosné branky (varianta)

TIP REDAKCE

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.