AKTUALIZOVÁNO Čtvrteční článek editora trenérského portálu www.trenink.com a trenéra Jiřího Formánka, je stejně jako dvě [1] [2] organizačně podobné průpravné hry zaměřené na schopnost hráčů efektivně přesouvat blok hráčů, aktivním presinkem získat míč na útočné polovině soupeře, připravit si finální přihrávku a celou akci úspěšně zakončit.
Třetí varianta průpravné hry se jmenuje 5:3 plus 2 nahrávači a 2 brankáři a je zaměřena na schopnost hráčů s míčem, kteří jsou v početní výhod, ale naopak v prostorově složitějších podmínkách udržet míč pod svou kontrolou s pomocí nahrávačů a brankářů. Hráči bez míče se pokouší agresivním presinkem v prostoru před pokutovým územím získat konstruktivně míče a akci zakončit.
Cvičení zařazujeme do hlavní nebo závěrečné části tréninkové jednotky, do svého archivu by si ho měli určitě zařadit již trenéři žákovské kategorie.
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit hráče s míčem udržet míč pod svou kontrolou s využitím dvou nahrávačů mimo herní prostor a dvou brankářů proti soupeři, který přesouvá svůj obranný blok a pokouší se o maximálně možný presink v prostoru před pokutovým územím, při případném zisku míče se pak napadající hráči okamžitě pokouší o finální přihrávku a zakončení.
Popis průpravné hry:
- prostorem průpravné hry je polovina hrací plochy
- hrací plocha je zúžena na prostor protaženého pokutového území
- před každou z branek je 10 metrová koncová zóna
- v koncových zónách se hraje pouze při zakončení akce
- hra je určena pro 12 hráčů:
(a) 10 hráčů do pole
(b) 2 brankáře
- hráči jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy 5:5
- ve středním herním prostoru hráči hrají v poměru 5:3
- na bočních stranách je vždy po jednom nahrávači
- brankáři chytají v brankách a spolupracují s tříčlenným týmem
- akci zahajuje vždy jeden z krajních nahrávačů
- hráči tříčlenného týmu se snaží udržet míč pod svou kontrolou
- a to s podporou:
(a) nahrávačů (počet doteků omezen na 1)
(b) brankářů (počet doteků omezen na 2)
- hráči týmu s třemi hráči ve středu mají počet doteků neomezený
- nahrávači a brankáři si mohu přihrávat mezi sebou
- pětice bránících hráčů se pokouší o konstruktivní odebrání míče
- po odebrání míče se hráči napadajícího týmu snaží o finální přihrávku
- finální přihrávka nemůže směřovat libovolně, třeba i do koncové zóyn
- hráči napadajícího týmu nemají počet doteků omezený
- akci mohou hráči zakončovat na libovolnou branku
- jednotlivá akce končí:
(a) po vypršení časového limitu kdy tým s míčem drží míč
(b) když míč opustí hrací plochu nebo hráč fauluje
(c) po předem stanoveném počtu přihrávek týmu držícího míč
(d) bránící tým získá míč a úspěšně/neúspěšně akci zakončí
- po skončení akce (2,3,5) se role týmů mění
Varianty:
- koncové zóny mohou být 15 metrů hluboké, hřiště je třeba zvětšit
- cvičení je určeno pro 14 hráčů, poměr ve středu 6:4
- všichni hráči ve středovém prostoru mají omezený počet doteků (2,3)
- brankáři a nahrávači si nemohou mezi sebou přihrávat
- akci zahajuje (výhozem/výkopem) jeden z brankářů
- akce se zakončují střelbou z hlavního prostoru, koncové zóny se nevyužívají
- i brankáři mají počet doteků omezený na 1
Pomůcky:
- 2x velká branka
- 10x míč
- 12x rozlišovací trika
- 12x mety (kužely, kloboučky)
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.