Sdílejte:

Twitter

Při sledování druhého poločasu televizního utkání 19.kola Gambrinus ligy (od začátku to nešlo, měl jsem trénink) mezi Slováckem a Plzní a neuznání branky Plzně na 3:2 těsně před koncem jsem se rozhodl napsat tenhle komentář. Už totiž i moje trpělivost přetekla a chci se podělit o svůj názor, který jsem získal svojí mnohaletou prací ve fotbalu. 

Dříve, než začnu kritizovat musím podotknout, že rozhodčí to nemají lehké, při jejich jakémkoliv sporném  rozhodnutí bude někdo nespokojen a já bych to dělat nechtěl. Jenže oni se na tuhle cestu dobrovolně dali a měli by ji dělat co nejlépe. Nakonec my trenéři to také nemáme lehké (musíme vyhrávat), stejně tak i hráči a za chyby všichni musíme platit a často i ztrátou zaměstnání.

Zodpovědnosti nás nikdo nezbaví. Jak už jsem napsal na začátku, posledním impulsem k tomuto komentáři byl zvednutý praporek pomezního (jméno není důležité, protože většina našich pomezních by udělala stejnou chybu), ale můj názor se vyvíjí postupně a dlouhodobě.

Proto tvrdím, že za touto hrubou chybou není třeba hledat nějaké temné síly nebo v tomto případě snahu pomoci Spartě v boji o titul mistra v ostrém souboji s Plzní. To si opravdu nemyslím. Příčinou je totiž fakt, že naši rozhodčí nemají potřebnou kvalitu a navíc potřebné sebevědomí a autoritu u všech, kdo se o náš fotbal zajímají. V tomto výčtu opravdu všechno spolu souvisí, protože sebevědomí a všeobecnou autoritu rozhodčí nemají, protože nemají kvalitu. Proto také v posledních letech chybějí na významných fotbalových akcích. Tohle konstatování ovšem nestačí. Chtěl bych se pokusit vysvětlit, proč tomu tak je.

Netroufám si hodnotit, jestli tzv.práce s rozhodčími je na odpovídající úrovni, protože v tom nejsem odborník. Ovšem odborník jsem ve fotbalu, dělám jej 49 let. Nejde mi ani o výčet chyb, kjteré naši rozhodčí nadělaly. Chyby totiž vidíme všude ve světě. Jde mi o postavení našich rozhodčích ve struktuře fotbalu a z toho vyplývajícího způsobu rozhodování. Jde mi o pojetí jejich rozhodování a to je velmi špatné.

V posledních letech sleduji nejen naši nejvyšší soutěž, ale i ty nižší a ve všech vidím stejné chyby v pojetí rozhodování ve srovnání s vyspělými fotbalovými zeměmi. Pomezní rozhodčí  nemají cit a někdy i odhad pro určení „momentu přihrávky“ a evidentně raději praporek zvednou, jako na Slovácku. Vypadá to tak, že raději si vyberou variantu, kdy neprávem zmaří možnost vstřelit branku, než aby padla branka z ofsajdu. Zřejmě to považují za menší zlo. Proto se tyhle situace u nás často opakují, viz. některá utkání na podzim a určitě přibudou další. On si zkrátka pan rozhodčí nevěří, lekne se hráče s míčem za obránci a nechce připustit neregulérní gól. Např. ve španělské Primera division často vidím branky, kdy mám u obrazovky pocit, že padla z ofsajdu, ale zpomalený záběr dá za pravdu vždy rozhodčímu. U nás by určitě praporek zvedl. Ten španělský se nebojí, věří si, že rozhodl správně a osamocený hráč s míčem jej v tom rozhodnutí nezviklá.

Teď se určitě ptáte, proč si tedy naši rozhodčí nevěří ve svých rozhodnutích jako jejich kolegové ve Španělsku? Nemají totiž takové postavení, respekt a autoritu u všech zainteresovaných. A proč ji nemají? Protože nemají kvalitu a tlaky, které ve fotbalu a nejen v něm, na všechny působí nezvládají. Proto se také nechají během utkání hrubě urážet hráči, někdy i trenéry. Možná se nechají urážet, protože nemají čisté svědomí. Nevím, do toho se pouštět nechci, ale v zahraničí si to v takové míře, jako u nás, nikdo nedovolí. Někdy na to doplácejí i naše mužstva v evropských pohárech, jako Sparta na podzim. V těchto utkáních jim to totiž rozhodčí netoleruje.

Jaké další nedostatky na našich rozhodčích vidím? Často nemají dostatečný cit pro hru, nepoznají, kdy si jde hráč tzv. pro faul, kdy upadne, protože cítí, že míč v souboji ztratí. Venku se to nepíská a neplatí to jen pro anglickou Premier league. Tím získává hra na plynulosti, hraje se nahoru dolů a hra má vyšší úroveň. U nás často rozhodčí neumí s písknutím chviličku počkat a ponechat výhodu. Tím zabrání protiútoku do nepřipraveného soupeře. Zbytečným přerušením se bránící strana vrátí a do plné obrany branky nepadají. I to je důvodem k tomu, že u nás padá méně branek, než jinde. Ne jen zvolená taktika trenérů. Zkrátka rozhodčí u nás zbytečně pískají, protože se bojí, aby se mu utkání nevymklo z rukou a jsme zase u toho sebevědomí a autority našich rozhodčích. Mohou si za to ovšem sami.