Sdílejte:

Twitter

V posledním 25.kole nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy mě zaujalo hned několik věcí. Především některé překvapivé výsledky a průběh některých utkání.

Začnu hned u toho pátečního mezi domácí Spartou Praha a hostující Sigmou Olomouc. Ne  všechna televizní utkání sleduji tak pozorně, jako tohle. Jednak Sparta musí vyhrávat, pokud chce ještě získat titul a Sigma Olomouc je klub, v kterém jsem toho moc prožil. Jako hráč i trenér. Přesto, že na stadion už z jistých osobních důvodů nechodím (výjimkou bylo utkání naší reprezentace s Litvou a teď nedělní derby v MSFL mezi juniorkou Sigmy a 1.HFK), výsledky Sigmy sleduji pozorně.

Při oznámení sestav obou mužstev a především jejich způsobu rozestavení jsem byl moc zvědavý, jak si Sparta poradí zejména ve středu hřiště. Sigma totiž nastoupila s tzv. zesíleným středem hřiště v rozestavení 4:3:3 a Sparta zvolila klasické rozestavení 4:4:2. Konkrétně mě zajímalo, zda bude dvojice středních záložníků Vacek a Matějovský stačit na trojici olomouckých hráčů Rossi, Bajer a Hořava. Nepoměr to byl nejen v počtu hráčů (Sparta o jednoho méně), ale i jejich typologie. Matějovský totiž běhá málo a hraje jen s míčem na noze.

Proto mě na rozdíl od komentátorů vůbec nepřekvapilo, že hostující Olomouc měla ve středu hřiště jasně navrch, držela míč daleko delší čas, než domácí Sparta, vypracovala si i šance, zkrátka byla jasně lepší. Nechci tady teď zeširoka rozebírat známé věci, že dnešní fotbal se rozhoduje jako i v minulosti v pokutových územích, ale ty akce z kterých se rozhoduje se rodí uprostřed hrací plochy. Proto se už dnes ve vyspělém fotbalovém světě hraje s tzv. zesíleným středem hřiště, ať už v rozestavení 4:5:1, 4:2:3:1, 4:1:4:1 nebo 4:3:3. Naštěstí pro Spartu to alespoň o přestávce zjistili i trenéři Sparty a zesílili střed hřiště o jednoho hráče (nastoupil Kladrubský do středu a místo Keriče šel doprava do zálohy Kadlec. Na hrotu útoku zůstal jen Kweuke. Najednou byla Sparta aktivnější a utkání vyhrála 2:0.

Škoda, že po utkání všichni u mikrofonů na stadionu i ve studiu konstatovali, že Sparta hrála dva rozdílné poločasy, ale nezmínili proč tomu tak bylo. Opět se ukázalo, že počet hrotových útočníků není vůbec důležitý pro efektivitu v útočné fázi hry. Vždyť se dvěma byla Sparta horší a s jedním vstřelila dvě branky a utkání vyhrála. Jsem zvědavý, zda stejnou chybu udělá trenérská trojice Sparty do konce ligy do třetice, protože stejnou udělali také v Jablonci a ten je se zesíleným středem hřiště doslova přejel a útočná dvojice Kweuke a Pekhart se neprosadila. 

Dále jsme v tomto kole zažili i dva šoky. Jablonec prohrál v Teplicích s „domácím“ Ústím nad Labem  2:1. Při sledování sestřihu se ukázalo, jak důležitý pro konečný výsledek utkání je jeho průběh. Jablonec neproměnil několik tutovek, Ústí vstřelilo pěkný, ale šťastný gól, mělo trochu štěstí a překvapení, které nikdo nečekal, bylo na světě. Je dobře, že se ukazuje, že žádné utkání nemá předem jistého vítěze a k dramatičnosti na špici přibylo i více napětí na konci tabulky.

Další zajímavé utkání výsledkem i průběhem bylo to poslední, pondělní v Plzni. Všichni na stadionu a určitě i u televize si byli jisti, že domáví Viktorka po vedení 2:0 udrží odstup od Sparty na 6 bodů, jenže poslední minuty všechno změnily, Slávia vyrovnala a zdramatizovala i situaci v čele Gambrinus ligy.

Z ostatních utkání mě zaujala kanonáda Liberce doma s Teplicemi (6:2), věřil jsem v bod Brna v Hradci Králové, Brno však prohrálo a nestáhlo tak ztrátu tří bodů na Příbram (prohra 3:0 v Českých Budějovicích), navíc se na ně dotahuje i Ústí nad Labem.

Před začátkem jara jsem tipoval za mistra Spartu a při pohledu na los závěrečných kol, to není vyloučené. Sparta má totiž mnohem lepší vylosování. Při vzpomínce na utkání Ústí vers. Jablonec zdůrazňuji, že teoreticky. Hraje 3x doma, venku v Teplicích (jsou z formy) a Ústí nad Labem (v Teplicích). Předpokládám, že je schopna všechno vyhrát a potom by jí stačilo, když Plzeň jednou prohraje a jednou remízuje. Plzeň hraje doma jen 2x a venku v Brně, Teplicích a Olomouci.