Ve chvíli kdy píši tento komentář, při pohledu na hodinky zjišťuji, že za necelou hodinu usednou všichni příznivci fotbalu k televizi a budeme sledovat první semifinále Ligy mistrů mezi německým Schalke 04 a anglickým Manchesterem United. Rozhodl jsem se krátce zamyslet nad složením semifinalistů v obou evropských pohárech dohromady.

Po návratu z EURO 2008 ve Švýcarsku, kde jsem působil jako spolukomentátor, jsem ve svém hodnocení tohoto špičkového turnaje konstatoval, že Španělsko získalo titul mistra Evropy zaslouženě, protože kromě výborné kondice, disciplíny a skvěle fungující organizaci hry měli nejkvalitnější individuálně vyspělé hráče. Skvěle ovládají míč i v těch nejsložitějších situacích.

Takoví hráči působí v Evropě nejen ve Španělsku, ale také v Portugalsku. V klubech na Pyrenejském poloostrově totiž působí mnoho fotbalistů ze států Jižní Ameriky a ti se s míčem u nohy doslova narodili. V tom je jejich přednost ve srovnání s ostatními.

Proto mě vůbec nepřekvapilo, že z osmi klubů, kteří budou hrát semifinále Ligy mistrů a Evropské ligy je hned šest ze španělské a portugalské ligy. Vědomě píšu z ligy, protože v těchto klubech zdaleka nehrají jen Španělé a Portugalci. Působí tam velké množství Jihoameričanů, např.Brazilců, Argentinců, Uruguayců, Mexičanů atd. Tomu odpovídá i herní styl těchto ligových soutěží. Tím je kombinační hra po zemi, krátké přihrávky i na obsazeného spoluhráče, zkrátka skvělá technika.

V Lize mistrů jsou v semifinále dvojice Schalke 04 z německé Bundesligy a anglický Manchester United, s nimi  podle očekávání i dva zástupci španělské Primera Division FC Barcelona a Real Madrid.

V Evropské lize jsou z Pyrenejského ostrova dokonce všichni čtyři semifinalisté. Trojici z portugalské ligy, FC Porto, Benfika Lisabon a Braga doplňuje španělský Villarreal.
Popsané přednosti těchto mužstev (skvělé ovládání míče) jsou podle mého názoru slabinou našeho fotbalu. Dlouhodobě sleduji, že našim mužstvům na úrovni Evropských pohárů i reprezentace dělají takoví soupeři velké problémy. Větší šanci máme se soupeři z Německa, Skandinávie, Británie, Rakouska atd.

Tento nedostatek ve srovnání s těmi nejlepšími nahrazujeme kolektivní taktikou, ale to je málo. Problémem našich fotbalistů je, že těmito technickými kvalitami nedisponují, což se dá změnit pouze v ranném věku, a proto snaha ČMFS o změny v metodice přípravy mladých fotbalistů je namístě a měla přijít už dávno.