Je několik minut po skončení druhého utkání naší reprezentace U21 na ME v Dánsku a já jsem se odhodlal napsat tenhle komentář. Po prvním utkání, které naši vyhráli s Ukrajinou jsem chtěl počkat až po utkání se Španělskem a dobře jsem udělal. Byl jsem totiž zvědavý, jak si toto naše mužstvo, které dlouhodobě dosahuje výborných výsledků, poradí v utkání se soupeřem, který svým stylem naprosto nevyhovuje všem našim družstvům ve všech věkových kategorií, včetně „A“ mužstva. Skvělá individuální technika, dynamický pohyb, schopnost obejít jeden na jednoho atd. Srovnání dopadlo podle mého očekávání, ale tentokrát i vinou trenérem zvoleného rozestavení v prvním poločasu.
Přímo nesnáším, když je někdo po bitvě, tedy po utkání, generálem. Nejsem jím ani já, protože už před utkáním mě zaujala v rozhovoru s asistentem trenéra Honzou Suchopárkem informace, že naši budou hrát v rozestavení 4:4:2. Jakub Dovalil určitě své práci rozumí, ale zvolené rozestavení byla velká chyba. A byl jsem o tom přesvědčen už před utkáním.. Před zahajovacím hvizdem rozhodčího jsem se, stejně, jako ve studiu ČT pan Karoch, domníval, že Hloušek bude hrát ze středu pole a Pekharta doplňovat v útočné fázi. Podobné 4:4:2 hrála totiž i A reprezentace v Japonsku s Lafatou ve středové řadě, ale prezentovaného jako druhého útočníka. V dnešním utkání to bylo jinak.
K mému překvapení naši hráli opravdu na dva hrotové útočníky. Jenže se soupeřem kvalit Španělska to byla hrubá chyba. Nechat tím Španělům, hrajícím v rozestavení 4:3:3, tedy s tzv. zesíleným středem hřiště, v tomto prostoru převahu jednoho hráče je fotbalová sebevražda. V prvním poločasu to bylo evidentní. Dvojice Gecov a Morávek proti třem Španělům neměla šanci. To byl hlavní důvod toho, že jsme nic nestíhali. Když se k tomu připočtou v úvodu jmenované přednosti hráčů soupeře, bylo jasné, že další body k postupu dnes nezískáme.
Do druhého poločasu proto trenér zareagoval. Hloušek se stáhl do zálohy na levou stranu, střed posílil Vácha. To byl dobrý tah, výměna Pekharta za Kozáka neřešila nic, protože problém prvního poločasu nebyl Pekhart. Jenže po pár minutách jsme obdrželi druhou branku a hráči evidentně přestali věřit v obrat a hráli s pocitem, aby už byl konec a mohli se připravovat na třetí utkání s Anglií.
Nevím, co trenéra vedlo k myšlence hrát se Španělskem v rozestavení 4:4:2?
Nevěřím, že obava z kritiky za hru na jednoho útočníka., kterou mívají evidentně trenéři „áčka“(já tomu říkám trenérský populismus). Možná jen špatný odhad možností svého mužstva ve hře proti Španělům. Často totiž čtu, že jediným receptem na hru, kterou produkují Barcelona nebo španělská reprezentační družstva, je aktivní hra. To je pravda, ovšem za dvou předpokladů. Že nemám o jednu i více tříd horší hráče, a že neoslabím střed hřiště. Oba tyto předpoklady dnes trenér neodhadl dobře. To se může stát. Jenže stejnou chybu opakovat ještě jednou proti Anglii by znamenalo odjezd domů. Mimochodem v prvním vítězném utkání proti Ukrajině jsme hráli se zesíleným středem hřiště (Gecov, Vácha a Hořava, kterého střídal Morávek)…
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.