Máme za sebou dvě utkání naší fotbalové reprezentace a každé z nich vypadalo jinak. Utkání ve Skotsku pro nás dopadlo výsledkově solidně (mohlo to být i lepší, ale i horší), výkonem nás mužstvo ovšem neoslnilo. Hned za tři dny hrajeme v Praze s Ukrajinou a výkon je diametrálně odlišný, myšleno lepší a výsledek skvělý. Možná si laik klade otázku, kterou jsem použil v nadpisu tohoto mého komentáře. Pokusím se ji zodpovědět.
Jedna věc napadne snad každého. Je to tím, že nastoupili jiní hráči. Určitě na tom něco bude. Jenže těm hráčům uděloval pokyny stejný trenér a ten by měl mít svoji představu o hře svého mužstva a ta by měla být stejná nebo alespoň podobná v každém utkání. Snad s výjimkou proti Španělsku. Možná si kladete další otázku: „Proč tedy ve Skotsku nehrálo mužstvo, které porazilo Ukrajinu 4:0?“ Vysvětlení je složitější, než by se na první pohled zdálo.
Přiznávám, že si uvědomuji, že všechno, co teď napíšu je tzv. po bitvě a po té být generálem je to nejjednodušší. Není to myšleno jako výčitka trenéru Bílkovi. Jen se snažím přijít na kloub takové pozitivní změně.Úmyslně nezačnu tím nejjasnějším. Změnami v sestavě. Začnu psychologickou situací před oběma zápasy. Ve Skotsku to bylo utkání kvalifikace, navíc pro nás klíčové. Navíc soupeř prohlašoval silácká slova už několik dnů před začátkem. V nich mimo jiné zdůrazňoval absenci české jedničky v brance Petra Čecha. Vyprodaný stadion, zájem médií. K tomu nevydařená generálka našeho mužstva v Norsku a naopak vydařená generálka Skotů s Dánskem. To všechno ovlivňuje hlavy hráčů i trenéra. Trenér zvolí odpovídající taktiku, v tomto stavu spíše opatrnou, než sebevědomou a hráči se snaží ji plnit. Potom se ani moc nedostáváme do zakončení, spíše hrajeme zezadu. K tomu hned v začátku utkání Baroš nepromění šanci, tak dál hlídáme remízu, která by nám nakonec mohla stačit.
Hra je neslaná nemastná a minutu před poločasem Skotové vstřelí branku. Do toho druhého se z pohledu trenéra nic nemění, jen máme více míč na kopačkách, protože Skotové se stáhnou a hlídají svoje vedení. Kromě střídání post za post v 56.minutě (Petržela – Rezek) přijde na hřiště druhý útočník Pekhart až v 77.minutě a za minutu vyrovnáváme. Utkání skončí 2:2 a my jsme spokojeni, jenže schytáváme kritiku za výkon ze všech stran.
Za tři dny nastupujeme k druhému utkání, tentokrát přípravnému s Ukrajinou. Nejde o postup na mistrovství Evropy, ani o body do tabulky, jde „jen“ o prestiž. V sestavě se objevují nadržení, hladoví fotbalisté, kteří chtějí dokázat, že do reprezentace patří. Vzhledem k tomu, že jde „jen“ o přípravné utkání, dostanou zřejmě od trenéra i jiné pokyny a utkání je pohledné, rychlé, zkrátka úplně jiné, než ve Skotsku. Jiný je i výsledek 4:0, i když dvě šance Ukrajinců byly více než 100%. I vítězství 4:2 a výkon by byly hodnoceny pozitivně.
Teď se tedy dostávám k tomu hlavnímu, tedy ke shrnutí příčin těchto rozdílných utkání.
- Hráči ani trenér nebyli v utkání s Ukrajinou pod tlakem vyhrát za každou cenu, šlo o přípravné utkání.
- Motivace nových hráčů ukázat se byla určitě vyšší, než u jejich ukrajinského soupeře. Oni zřejmě k „jen“ přípravnému utkání přistoupili podobně nezodpovědně, jako naši v Norsku.
- Skvěle nám vyšel začátek utkání, mám na mysli branku z pokutového kopu a potom druhou po rohovém kopu. To se potom hned hraje lépe.
- Ukrajinci hráli v pátek proti Uruquayi a nevím, jak moc byla sestava v Praze změněna. U nás nastoupilo 7 nových, tedy čerstvých odpočinutých hráčů.
- Vzhledem ke kritice výkonu ve Skotsku jedna motivace navíc. Všem ukázat, že mužstvo je lepší, než si ostatní myslí.
- Posledním bodem může být vhodnější typologie hráčů a jejich momentální forma v sestavě s Ukrajinou. Mám na mysli především Koláře a Pilaře. Ohromě se zlepšil, ve Skotsku neviditelný Plašil. Zřejmě si tahle sestava lépe sedla, ale to je už trochu spekulace.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.