Ve středu večer jsme měli možnost sledovat dlouho očekávané utkání Ligy mistrů mezi světovým gigantem FC Barcelonou a českým mistrem FC Viktorií Plzeň. Hned na úvod chci konstatovat, že mě naše mužstvo nezklamalo. Vzhledem ke kvalitě soupeře odvedla Plzeň velmi dobrý, statečný výkon a určitě zaujala více, než česká reprezentace v nedávném utkání proti Španělsku na pražské Letné.

Barcelona hrála přesně to, co jsme museli všichni předpokládat, tzn. svoji kombinační hru, založenou na spoustě krátkých přihrávek i v tom nejmenším prostoru hřiště, který ji soupeři přenechají.

Předem bylo jasné, že bude mít vyšší procento držení míče (73:27) a z toho odvozeno mnoho dalších údajů, svědčících o jeho dominanci.

Ta čísla jsou podobná, jako statistiky mužstva Španělska v pražském utkání, přesto dojem z vystoupení Plzně je daleko pozitivnější. Zejména v prvním poločasu byli čeští hráči aktivní a odvážní (dle možností) směrem dopředu a několikrát dokázali napadáním vysoko na soupeřově polovině domácí hráče potrápit. Je jasné, že toho bylo méně, než v běžném ligovém utkání. Nerozhodil je ani brzy inkasovaný gól a i díky několika neproměněným šancím Barcelony dlouho drželi v napětí a nervozitě i trenéra Guardiolu. Při několikerém prostřihu na lavičku domácích to bylo evidentní. Po vstřelení druhé branky do sítě Plzně spadl kámen ze srdce doslova všem, kteří fandili Barceloně, včetně trenéra a hráčů.

Podle statistik měla Barcelona 13 vyložených šancí a Plzeň nevystřelila na branku. Na první pohled tristní bilance, která  zcela neobjektivně vyjadřuje dění na hřišti. Chybou hráčů Plzně bylo právě i to, že několikrát místo snahy o střelbu přihrávali dalšímu spoluhráči a ke střele potom nedošlo. Španělé na Letné si vypracovali jen čtyři vyložené šance, jenže oni už od 23.minuty vedli 2:0 a zřetelně dávali najevo, že jim to stačí a hráli tzv. na údržbu. Kdežto Barcelona při vedení jen 1:0 dál hrála naplno s cílem pojistit těsné vedení a z toho se zrodilo tolik šancí.

Ne, Plzeň určitě nezklamala a za 2 týdny, až bude hrát se stejným soupeřem v Synottip aréně v Praze, bude si muset dát stejný pozor na všechny hráče Barcelony, protože oni hrají stejně doma i venku a při předpokládané snaze domácích o vstřelení branky se jim budou otevírat prostory a těch oni dokáží využít. Už teď jsem na toto utkání zvědavý a moc se těším.

Asi se ptáte, co s tímto utkáním mají společného nějací rozhodčí?

Odpovídám, že nic, protože nemám na mysli rozhodčího z Makedonie, který utkání řídil, ale naše, české rozhodčí. Hlavního Královce, asistenty Wilczeka a Zlámala, čtvrtého rozhodčího Kovaříka a brankové rozhodčí Příhodu a Zelinku. Všichni řídili atraktivní utkání Ligy mistrů mezi Manchesterem United a španělským Villarrealem.

Utkání jsem sledoval a byl zvědavý, jak jej zvládnou. Byl jsem opravdu příjemně překvapen. Hlavní citlivě posuzoval „vymodlené“ pády a nepískal je, asistenti správně řešili všechny těsné a nepřehledné ofsajdové situace, včetně té rozhodující v 93.minutě, kdy domácí vstřelili vítězný gól na 2:1. Ukázalo se, že i naši rozhodčí umí rozhodovat přesně a citlivě, pokud chtějí. Na této úrovni nejen musí, ale hlavně chtějí, protože je to šance na další nominace. V naší lize zřejmě tak nemusí, a proto nechtějí.

Proč? To nechci rozebírat, ale v úterý byli výborní.

Je jasné, že tato nominace přímo souvisí s působením naší slečny Dagmar Damkové v komisi rozhodčích UEFA. Je dobře, že se "její svěřenci" uvedli dobře a snad to nebude zase na dlouho poslední vystoupení našich fotbalových arbitrů na evropské scéně. Jen "tlačenka" slečny Damkové by na to totiž nestačila. Musí být podložena také dobrými výkony. A ten úterní dobrým byl.