Dnes je pondělí, pár dní po zahájení jarní fotbalové sezóny utkáním Evropské ligy mezi Viktorií Plzeň a bundesligovým Schalke 04. Náš zástupce v tomto utkání potvrdil, i když nevyhrál, že se svým herním stylem, založeným na rychlém přechodu do protiútoku po zisku míče, aktivním napadáním rozehrávky soupeře a kvalitou v kombinaci na útočné polovině, může směle měřit s těmi nejlepšími. Po výsledku 1:1 na svém novém stadionu si já vůbec nemyslím, že je o postupujícím ve prospěch německého soupeře jasno. Herní styl Plzně je pro utkání na soupeřově stadionu velmi vhodný a věřím, že se to i tam, v Gelsenkirchenu před 60-ti tisíci diváky potvrdí.

V tomto svém komentáři nebudu popisovat průběh utkání, to každý fotbalový fanoušek sledoval v televizi nebo na stadionu. Já bych se chtěl vrátit k tématu, které jsem rozebíral na svých webových stránkách před tímto utkáním. Tím tématem bylo moje dlouholeté přesvědčení, že kvalita Bundesligy je všeobecně přeceňována. Řekl jsem to i v deníku Sport a je mi jasné, že to vzbudí určitou odezvu, možná údiv mnoha příznivců německé nejvyšší soutěže. Já k tomuto tvrzení mám ovšem hned několik argumentů, které možná ty, kteří semnou nesouhlasí, přesvědčí.

Ještě než začnu, tak cítím potřebu vysvětlit rozdíl mezi termíny „kvalita“ a „atraktivita“. V Bundeslize se totiž hraje fotbal atraktivní, ale to nic nevypovídá o kvalitě. Bundesliga podle mě zaostává za těmi nejvyspělejšími ligami v taktické vyspělosti. Hraje se tam totiž na větším prostoru, než je dnes v moderním fotbalu běžné. Proto mají hráči více času a prostoru pro svoje řešení herních situací, hraje tzv. „nahoru dolů“, vytváří se více nebezpečných situací před oběma brankami atd. Proto tam v utkáních padne více branek. Ano, souhlasím, že takový fotbal přiláká i více diváků, což platí i o Bundeslize.

 

Právě plné stadiony jim můžeme závidět a nejen to, ale i způsob prezentace tohoto fotbalového produktu. No a plný stadion vytvoří atmosféru, která pomáhá i z kvalitativně průměrného fotbalu „vyrobit“ ten nadprůměrný. Pro mnohé je počet vstřelených branek měřítkem kvality. Jenže tak to není, protože to by potom utkání okresního přeboru, které skončí výsledkem např. 7:4 bylo kvalitnější, než špičkové utkání s nižším počtem branek. 

Teď se dostávám ke konkrétním argumentům o přeceňování kvality (opakuji, že nejde o atraktivitu). Moje kritika Bundesligy se „narodila“ asi před deseti lety, kdy u nás jsme postupně přecházeli na zónový způsob hry, což byla zásadní přeměna dosavadních zvyklostí na cestě k modernímu fotbalu, tak v Bundeslize se ještě dlouho hrálo se osobním bráněním. Určitě si vzpomenete na EURO 2004, kde se stalo s tímto zastaralým způsobem hry kritizovaným mistrem Evropy Řecko, jehož trenérem byl právě zastánce této německé školy německý trenér Otto Rehagel.

V této souvislosti si vzpomínám na jednu zkušenost. Když jsem v roce 2001 přijal nabídku Jablonce na post trenéra prvoligového týmu s úkolem pokračovat v tom, co tam započal trenér Hřebík, tak jsem tento svůj kritický názor na německou nejvyšší soutěž vyslovil před jedním tamním velmi vlivným regionálním novinářem. Jenže jsem netušil, že on je doslova zblázněný do Bundesligy, jezdil tam dokonce často na utkání. Proto mi to potom během těch dvou a půl sezóny, které jsem tam působil, ve svých komentářích dával „sežrat“.

Teď k dalším argumentům. Pokud si někdo dá tu práci a v archívu prostuduje, kolik bundesligových týmů bylo nadprůměrně úspěšných v evropských pohárech (alespoň semifinále)v posledních deseti letech, tak kromě Bayernu Mnichov tam těch klubů, ve srovnání se španělskou, anglickou i francouzskou, možná i nizozemskou ligou, moc nenajde.

Dalším je počet českých fotbalistů, kteří se v Bundeslize dokáží uplatnit. Aktuálně jich je 14. V těch nejlepších ligách to je nereálné. Dalším je anketa fotbalových expertů, když se jich po vylosování včerejšího soupeře Schalke 04 v Evropské lize deník Sport ptal na šance Plzně, tedy zástupce, jak často slýchám a čtu, podprůměrné české Gambrinus ligy, tak se procenta pohybovala mezi 50 na 50 nebo 60 na 40 na obě strany. Proč asi?

Posledním argumentem, který mě napadá, je srovnání podzimního vystoupení Viktorie Plzeň proti FC Barcelona a úterního bundesligového Bayeru Leverkusen proti stejnému soupeři. A abych nezapomněl, všechno podtrhl včerejší výkon Plzně proti Schalke 04. Naše mužstvo, i když nevyhrálo, tak bylo určitě lepší a zasloužilo si vyhrát. Přitom jsou oba soupeři ve svých ligách na stejné příčce. A troufám si tvrdit, že pokud se mužstvo Schalke 04 spoléhá na odvetu za týden na svém stadionu, tak se klidně může stát, že budou velice zklamaní. Já věřím, že český zástupce potvrdí svoji kvalitu i tam.