Odehraná tři jarní kola naší nejvyšší soutěže potvrdila, že Sparta to nebude mít v dalším průběhu lehké. Pozorně jsem sledoval její sobotní utkání s Plzní, které jasně vyznělo pro Viktorku. Nejen výsledkem, ale i herním projevem a taktickým záměrem.

V posledním komentáři jsem slíbil seznámit návštěvníky mých webových stránek se závěry z analýzy tohoto utkání od firmy Panini Digital – Sportattack, kterou jsem vypracoval pro deník Sport.

Některé jsou očekávané, vzhledem k průběhu utkání předpokládané, některé ovšem velmi zajímavé, zejména ve srovnání s analýzou utkání Plzně v Barceloně nebo Miláně, které mám také.

Hned první číslo z první stránky analýzy je až zarážející a já i nyní mám pocit, že nemůže být pravdivé. Jde o čistý čas hry, zkrátka dobu, kdy byl míč ve hře. Zkrátka když odečteme od celkového času hry 95 minut (včetně nastavení) dobu, kdy byla hra přerušená. Na Letné se totiž hrálo čistého času jen 36 minut a 52 vteřin, kdežto v Barceloně 56 minut 14 vteřin. A v Miláně 53 minut 16 vteřin. Ten rozdíl se mi zdá opravdu nereálně velký, aniž bych chtěl zpochybňovat vypracovanou detailní analýzu. 

 

Viktoria Plzeň je známá svým herním stylem založeným na rychlém protiútoku. Má na tento způsob hry hráče a je s ním také úspěšná. Proto překvapením není, že vyšší držení míče měla mírně Sparta (56:44). Navíc k tomu přispěl i průběh utkání, kdy hosté vedli už ve 13.minutě 2:0 a mohli ve své strategii rychlých protiútoků pokračovat.

S tím také souvisí srovnání počtu různých druhů přihrávek, které mají Sparťané vyšší a procento postupných útoků 78,8 : 60,9. Všichni již dávno víme, že na toto se ve fotbalu nehraje. Hraje se na góly. Zajímavým srovnánám je počet odehraných míčů. Sparta 477, Plzeň 383, Barcelona 1006 a Milán 686.

Další dnes již známým receptem proti soupeři, praktikujícímu vysoký presink (forčekink), je omezit kombinace na vlastní polovině hřiště a používat dlouhé míče za obranu na rychlé útočníky. Brankář Pavlík, na rozdíl od jiných utkání, všechny míče od vlastní branky vykopával na své spoluhráče na útočné polovině.

Nic nerozehrával na svoje obránce. Svědčí o tom také jen 37 míčů, které šly přes stopéry Ševinského a Čišovského (12+25). Kdežto ti sparťanští jich měli 107, tedy o 70 více! Takhle také Plzeň hrála, čímž nejen eliminovala ztráty míče na vlastní polovině, ale vstřelila i dvě úvodní branky. Po dlouhém míči od Horvátha na Bakoše a od brankáře Pavlíka na Daridu. Obranu Sparty to zaskočilo, pozdě na tyto nákopy reagovala. Navíc tlak na přihrávající hráče Plzně nebyl v té chvíli dostatečný a místo zisku míče pro Spartu skončil míč v její síti. To je totiž metodická ukázka toho, co hrozí při špatně sehraném presinku v útočné třetině hřiště. Zřejmě i proto Sparta, na první pohled nelogicky, couvla ve druhém poločasu s hranicí presinku ze 48,6 metrů od vlastní branky  na 38,6. Přesto, že prohrávala. Chtěla tím zřejmě zmenšit prostor mezi svojí obrannou řadou a vlastní brankou a tím zamezit těmto dlouhým míčům za obranu.

S předchozímodstavcem souvisí také malý počet zisku míčů v útočné třetině hřiště. Sparta 13 a Plzeň 11, ovšem Barcelona 28 a Milán 23.

No a třetí gól v síti Sparty? Naběhla si na svoji proklamovanou přednost, na forčekink, ovšem v podání soupeře, a po ztrátě míče Holkem a centru Petržely Bakoš překonal chybně vyběhnuvšího brankáře Švengera. To je jen důkaz toho, že Sparta si musí zvykat, že soupeři v Gambrinus lize (a nejen tam) tyhle „novinky“ ovládají také a znají recept na jejich používání, uventuálně eliminaci. Jiná situace totiž byla před více než deseti lety, kdy s tím trenér Hřebík prorazil ve Spartě i jinde. Tu dobu si i já dobře pamatuji, protože jsem se snažil o totéž. Bylo to tenkrát něco zcela nového, a proto soupeři na tento způsob hry neuměli adekvátně reagovat a efekt byl daleko větší.

Dalším zajímavým údajem z analýzy utkání Sparta – Plzeň je fakt, že Plzeň ve druhém poločasu, při svém vedení 2:1, vysunula svůj presink o 7 metrů nahoru, z 39,9 metrů na 46,9 metrů od vlastní branky. Neuchýlila se tedy k zatažení před svoje pokutové území a bránění výsledku.

Zajímavý je také fakt, že oba týmy byly daleko aktivnější na svých pravých stranách sestavy, např. Plzeň z pravé strany měla 8 centrů a z levé jen 2, což určitě souvisí i s tím, že vlevo hrají hráči tzv. „přes nohu“ (Limberský a Pilař) a ti místo centru dělají kličku dovnitř hřiště na svoji lepší, pravou nohu a tlačí se do střely nebo kombinace. Plzeň měla také daleko efektivnější a přesnější koncovku. Z osmi střel šla jen jedna vedle, pět na branku a dvě zblokované (jinak skončily v brance). Sparta z jedenácti střel hned šest vedle.

Utkání ukázalo, že Viktoria Plzeň má i po odchodu Jiráčka a ztrátě Bystroně kvalitní, sehraný, sebevědomý a disciplinovaný tým, silný v přechodové fázi a na útočné polovině velmi nebezpečný. Domnívám se, že ještě důrazně promluví do hry o titul v Gambrinus lize.