Po tomto víkendu, kdy se do čela naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy protlačil Liberec na úkor Sparty, jsem se rozhodl „zařadit“ na svoje webové stránky zamyšlení na téma Sparta a její letní změny. Neznám sice detailně atmosféru uvnitř Sparty, ale využiju k tomu svých zkušeností z období, kdy trenér Hřebík začínal uplatňovat svoje moderní prvky v klubech, kde trénoval.

Do těchto úvah jsem se pustil proto, že i já sám jsem před těmi asi 15-ti lety patřil k průkopníkům hry se zónovým způsobem bránění a aktivního tlaku na míč (presinku). Proto mě také prvoligový Jablonec po odchodu svého trenéra Hřebíka do Sparty, angažoval. Měl jsem navázat na jeho práci, což se mi podařilo.

V českých poměrech totiž přicházet s něčím novým, progresívním není věc jednoduchá. Najde se spousta těch, co jsou chytří, novinky jen kritizují a jejich zavedení zesměšňují.

Zažil jsem to i já a co je smutnější, tak i od trenérských kolegů, kteří by přeci měli být nositeli progresivních myšlenek. Nechci rozvádět, že jednu takovou debatu jsem měl i s pozdějším trenérem „nároďáku“, dnes prvoligovým trenérem. Proto pro mě nikdy nebyl respektovaným trenérem reprezentace a také to podle toho dopadlo. Je jen s podivem, že u nás jsou kvalifikací na tuto prestižní pozici důležitější jiné předpoklady, než odbornost a osobnost trenéra. Tato kritéria pro mě za posledních 15 let splňoval jen jeden trenér. A ne jen proto, že bydlí v Olomouci jako já. 

O tom ovšem dnes psát nechci. Chci psát o tom, že trenér Hřebík při příchodu do Sparty letos v létě neodhadl správně fakt, že od doby před těmi 15-ti lety se v našem fotbalu hodně změnilo. I já jsem tenkrát hodně těžil z toho, že soupeřovi hráči nejsou od svých trenérů (kteří stagnovali) adekvátně připraveni na náš předsunutý presink, na tlak na hráče s míčem uprostřed hřiště. Jeden z nich, úspěšný jen s panem Horníkem v zádech, si na tiskovce „stěžoval“, že jeho hráči při porážce 2:3 kromě branek, umožnili mojím hráčům hrubými chybami ještě několikrát postupovat samostatně na jejich branku. Nepochopil tenkrát, možná jen nechtěl přiznat, že jsme jeho obránce aktivním napadáním k těm chybám donutili.

V té době totiž ještě fotbalisté nepoužívali tzv.“velkou malou domů“ třeba z poloviny hřiště. Takových případů si pamatuji spoustu i v jiných utkáních. Nemusíte mi to věřit, ale ještě jako hráč jsem tyto prvky nacvičoval na soupeře pod trenérem Brücknerem v roce 1983. Možná už tedy chápete, proč byl nejlepším trenérem reprezentace v posledních letech.

Takto těžil z moderních prvků fotbalu tenkrát i trenér Hřebík. Musím dodat, pokud našel společnou řeč se svojí kabinou. Jak už jsem totiž naznačil, v té době pochopení u hráčů, zejména těch starších, moc nenacházel. Podařilo se to především ve Spartě a i já jsem navštívil, jako trenér Jablonce, památné skvělé utkání Sparty s Realem Madrid na Letné. Z té doby mám uschovaný svůj rozhovor z deníku Sport, kde jsem řekl, že: „Trenér Hřebík všem v Česku otevřel oči“. A za tím si stojím i dnes.

Jenže od té doby se v našem fotbalu mnohé změnilo. Tenkrát novátorské myšlenky trenéra Hřebíka jsou dnes v českém fotbalu samozřejmostí a neplatí to jen pro první ligu. Snaží se o to téměř všichni, někdo s lepšími výsledky a někdo s horšími. Proto bylo poměrně netaktické vydávat svoje změny ve hře Sparty za něco, co bude dělat všem problémy a co tu tzv.ještě nebylo. Já vím, psala to média, ne trenéři, ale takto to vyznělo. Opakuji, pro soupeře Sparty by to byl problém před 15-ti lety, ale dnes už ne.

Sparta to pociťuje v každém prvoligovém utkání. Naše trenérská škola je totiž jedna z nejkvalitnějších, což já tvrdím dlouhodobě. Proto také tvrdím dlouhodobě, že kvalita české ligy není tak špatná, jak se všeobecně prezentuje. Je to jen o trenérech, zda se chtějí měřit se světem nebo jen kritizovat a zesměšňovat trenéry, kteří s tím světem chtějí jít dopředu. K těm trenér Hřebík určitě patří, ale určitě již dnes není sám, takových je mnoho. A zdaleka to nemusí být jen bývalí reprezentanti. Spíše naopak.

Patřím k těm šťastlivcům, kteří pracovali vedle nebo blízko trenéra Brücknera. On byl inspirací i pro mě, v taktických fotbalových aspektech byl daleko pžed ostatními a není náhoda, že reprezentace pod ním byla tak úspěšná. Potvrzují to i vzpomínky jeho svěřenců v rozhovorech, jak to nedávno potvrdil i Marek Jankulovski nebo pravidelně i Pavel Nedvěd. Trenér Brückner totiž dokázal o svých progresívních myšlenkách přesvědčit i hráče, přenést je tréninkem do hry a získat tím kabinu na svoji stranu. A to je základní předpoklad k úspěšnosti trenéra. Symbolická, z mého pohledu, je i skutečnost, že momentálně je v čele Gambrinus ligy Liberec, jehož trenérem je Jarda Šilhavý, který se 12 let učil od trenéra Brücknera jako jeho asistent u reprezentace U21 a u  „áčka“.