Fotbalový kalendář běží nezadržitelně svěžím tempem. Na jeho konci máme určitě všichni zaškrtnuto datum 8. června 2012, kdy začne v Polsku a na Ukrajině EURO 2012, na kterém budou hrát i naši reprezentanti. Do té doby se toho naštěstí bude dít ještě hodně zajímavého.

Mám na mysli především vrcholící fázi Ligy mistrů a Evropské ligy a také české Gambrinus ligy.

V uplynulém týdnu se povrdila nadvláda celků ze španělské Primera División v evropských pohárech. V součtu obou soutěží se do semifinále probojovalo hned pět celků z této soutěže a na ostatní zbyla pouze tři místa.

Záměrně jsem nepoužil termín „španělské celky“, ale „celky ze španělské Primera División“. Je to proto, že v těchto týmech hraje spousta fotbalistů zahraničních, především z Jižní Ameriky (Brazílie, Argentina, Uruquay, Peru atd.). Jsou to totiž fotbalisté, o kterých říkáme, že se s míčem u nohy narodili a tím oceňujeme jejich skvělé ovládání míče. A na tom je v současné době založena úspěšnost těchto týmů. Je jasné, že k tomu musí přidat i další fotbalové disciplíny, jako kondici, taktickou vyzrálost atd. 

Hodně zajímavá se stává i naše nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga a v ní se tentokrát hrál šlágr kola v Liberci, kde vedoucí Slovan přivítal druhou Spartu. Před utkáním se tipovalo, zda se Liberec odpoutá od Sparty na pět bodů nebo se Sparta vítězstvím protlačí do čela. Dnes už víme, že platí varianta č.2, ale přesto se chci u tohoto utkání zastavit.

Měl jsem totiž opět možnost vyhodnotit pro deník Sport analýzu utkání od italské firmy Panini Digital. Je to 22 stránek statistických dat a jiných údajů, z kterých, při pečlivém prostudování, můžete přijít na moc zajímavá fakta o tomto utkání a následně i o současném vývoji fotbalu. Kromě, už i u nás v Česku dávno známých faktech, že počet útočníků v základním rozestavení absolutně nic nevypovídá o míře ofenzívnosti daného týmu, tak i vysoké procento držení míče automaticky nepředpokládá jistotu výhry nad soupeřem s nižším procentem. Opakuji, to už dávno víme, ale jsou i další poznatky, které charakterizují současný vývoj fotbalu a i tohle utkání je potvrdilo. Pokusím se je pojmenovat.

Tím hlavním poznatkem je fakt, že Liberec hrál daleko aktivněji, ale tři body získala Sparta. Liberec nejen, že hrál aktivněji (držení míče 59 : 41), ale především zvolil strategii výstavby hry od brankáře, přes obrannou čtyřku, s přechodem středního pásma kombinací až k zakončení.

Proto také měl na první pohled příznivější statistiky, např. počet přihrávek různých parametrů, těžiště hry měl dále od vlastní branky, vyšší procento postupného útoku atd. Jenže to v dnešním fotbalu k vítězství zpravidla nevede.

Sparta šla do utkání se strategií zcela jinou. Hrát z obranného bloku, s rychlou přechodovou fází po zisku míče, při zahájení hry od vlastní branky zcela vynechala střední obránce a brankář Vaclík prakticky jen vykopával míče na soupeřovu polovinu, nejčastěji na útočníka Kweukeho. Zvolila tedy jednodušší způsob, ale především bezpečnější.

Liberec má totiž hru založenou na rychlém protiútoku, který takto nemohl uplatnit a musel se naopak tlačit do postupného útoku. Proto se také nedostával do gólových příležitostí. Měl jen dvě a Sparta díky své strategii také málo. Jen čtyři. Jenže měla vynikající efektivitu, protože z nich třikrát skórovala. Navíc eliminovala silnou levou stranu Liberce (Breznaník) Přikrylem a Sionkem (rychlí hráči), i když se ve statistikách potvrdila jejich slabá aktivita v ofenzívě, tak zadaný úkol splnili. Navíc Sionko asistoval u dvou branek.

Zajímavých čísel bych mohl uvést mnoho, ale zajímavější bude celkový základní strategický poznatek. Potvrdilo se to, co tvrdím již dlouho. Pokud hrají proti sobě dvě výkonnostně vyrovnaná mužstva, tak větší šanci na vítězství má ten tým, který zvolí jednodušší způsob hry, tzn. s rychlým přechodem do protiútoku po zisku míče. Naopak komplikovaná hra na hodně přihrávek a postupný protiútok sice jakoby pozitivně ovlivňuje statistiky (tým má větší % držení míče a další parametry), ale chybí mu moment překvapení, přímočarost a možnost hrát do nepřipraveného soupeře (nezformované obrany). Tak totiž v současné době týmy skórují (plus standartní situace), do zataženého soupeře ne. Tím se jen zvyšuje počet přihrávek atd.

Výjimkou z tohoto pravidla je FC Barcelona. To je totiž výjimka potvrzující pravidlo. Proč je výjimka? Protože je o třídu lepší v držení míče, než její soupeři, nehrozí jí proto nevynucené ztráty a pokud ano, tak míč okamžitě získá zpět. Svojí individuální i týmovou kvalitou každého přehraje. Pro srovnání uvedu, že jsou v podobné pozici, jako by byl např. Liberec v pohárovém utkání proti týmu z II.ligy. Toho by způsobem hry, použitým proti Spartě, určitě porazil, jenže Spartu ne.

Teď to nejzajímavější z mého vyhodnocení utkání Liberce se Spartou. Čísla jasně nejen potvrdila moji tezi, ale dokonce se téměř shodovala, včetně výsledku 1:3, s utkáním Sparta – Plzeň. Jenže pro Spartu v opačném smyslu. Zkrátka Plzeň tenkrát vyzrála na Letné na Spartu a ta v sobotu, poučená z této prohry, v sobotu stejnou taktikou na Liberec. Možná tahle fakta někoho překvapí, mě tedy ne.

Z uvedeného je zřejmé, že trenéři by měli zvolit takovou herní strategii, která bude úspěšná a bude odpovídat typologii a možnostem svých fotbalistů. Jinak se proto hraje ve španělské lize (hodně kombinace), jinak v německé (na velkém prostoru oba týmy na rychlý protiútok), jinak ve Skandinávii (hodně dlouhých míčů), jinak v Anglii (silná čtyřka bez anglických hráčů a trenérů kombinačně, zbytek vysoké dlouhé míče) atd.

Jak hrát u nás? Asi z každého něco, ale jedno vím jistě. Kopírovat Barcelonu by byla hrubá chyba, což už asi ví i Sparta a Liberec.