Všichni, kdo sledujeme fotbal u nás i v zahraničí můžeme potvrdit, že velké chyby rozhodčích se vyskytují tady i kdekoliv jinde na světě. V této souvislosti mě zaujalo v deníku Sport srovnání vnímání těchto chyb u nás a například v Anglii.
Impulsem k zamyšlení redaktora Karla Häringa byly chyby rozhodčích ve víkendových utkáních mezi Chelsea a Tottenhamem a Manchestrem United a Aston Villou. Pan Häring konstatuje, že v Anglii za těmito chybami nikdo nevidí úmysl rozhodčího někomu pomoci nebo někoho poškodit, kdežto u nás by se ve stejné situaci vyrojilo hned několik teorií o tom, kdo za těmito chybami stojí. Klubů a osob by se určitě našlo několik.
Má zcela určitě pravdu. Přesně tak by to u nás proběhlo, jenže je třeba si položit otázku, proč by tomu tak bylo.
Celou svoji fotbalovou kariéru bojuji s vnějším fotbalovým světem v obhajování skutečného stavu uvnitř fotbalu. Mám na mysli tvrzení mnohých lidí, že fotbal je džungle, kde se výsledky domlouvají předem atd. Já jsem se vždy fotbalu zastával a zastávat budu i nadále. Mám k tomu totiž několik důvodů. Nebojte se, nejsem naivní snílek a nemyslím si, že nekalé věci v českém fotbalu neexistují. Existují, ale určitě ne ve větší míře, jako v jiných oblastech našeho života. Fotbal je zkrátka součástí společnosti a nemůže být čistší, jako je ona. A ta česká tedy čistá není. V tom se snad shodneme všichni.
Přiznám se, že patřím k těm lidem, kteří dlouhodobě sledovali veškeré dění v republice, včetně politiky. Jenže patřím i k těm, které toto sledování už přestalo bavit, protože zjišťují, kolik špíny, kterou potvrzuje spousta korupčních a jiných kauz, všude u nás máme. Tam je totiž příčina toho, proč je fotbal u nás vnímán jinak, než v Anglii, a proč jsou chyby rozhodčích logicky vnímány jinak než tam. Je to o vyspělosti a důvěryhodnosti celého systému v této zemi. Kdežto u nás je tomu, především díky našim politikům, zcela jinak. Proto se českého fotbalu zastávám, protože on není horší, než naše společnost, ale má smůlu, že je na něj moc vidět.
Ano, uznávám, že tenhle argument by k obhajobě nestačil. Mám tedy ještě jeden. Tím je moje dlouholeté působení ve fotbalu. Vzpomínám si, jak mě kdysi, ještě jako aktivního fotbalistu štvaly, po jakémkoliv našem nepovedeném utkání, narážky lidí, že jsme utkání vypustili. Nějaký důvod si vždy našli. Samozřejmě to byly nesmysly, které se u nás okamžitě narodí. Stejně mě to štvalo i jako trenéra. Vždy se snažím být na své svěřence přísný, ale zároveň si vytvořit vztah založený na důvěře. Jinak si trenérskou práci představit neumím. Přesto se občas objevil fotbalista, který měl subjektivní pocit, že mu křivdím, ale to je normální. Tyhle pocity jsem měl několikrát i já v době aktivní kariéry.
Pokud by ještě ani moje zkušenosti nestačily, tak možná zabere ještě jeden. Podle deníku Sport existuje švýcarská společnost Sportradar, která sleduje podezřelé výsledky nejen fotbalových utkání a zajišťuje jejich odpovídající prověření. Buď „jen“ řídícím fotbalovým svazem, v horších případech i policií. Sport o tom psal v souvislosti s dvěma fotbalovými zápasy v Česku. Jeden v dorostu a druhý v I.lize. Kontrola FAČR v průběhu těchto utkání manipulaci vyvrátila, což není nic nečekaného. Ale možná spoustu nedůvěřivců v český fotbal překvapí, že podle vyjádření společnosti Sportradar patří česká liga v tomto smyslu k nejlepším, tedy nejdůvěryhodnějším v Evropě. Opakuji, že to neznamená, že se někdy nevyskytne kauza, která poškodí především image samotného fotbalu, ale to zkrátka k dnešnímu fotbalovému i nefotbalovému světu bohužel patří.
Pro jistotu ještě jeden z mnoha konkrétních důkazů z poslední doby. O tomto víkendu se v Praze na Letné utkaly týmy Sparty a Teplic. Zároveň se může stát, že se oba stejné týmy utkají ve finále „Poháru České pošty“. Nabízela se tedy spekulace, kterou jsem už také často slýchával. Zkrátka mnohým bylo jasné, že Teplice nechají Spartě tři body v lize a ta jim to vrátí ve finále poháru. Pro nesportovce to má přeci jasnou logiku. Jenže Teplice vedly na Spartě 0:2 a ta stačila jen vyrovnat na 2:2, což se v jejím případě rovná porážce, protože v honbě ta titulem potřebovala body tři. Proto chápu rozčilení trenéra Teplic Petra Rady na novináře, který jej s touto spekulací oslovil na tiskovce po utkání. Já bych se naštval úplně stejně.
A pokud ani tento poslední můj argument někomu nestačí, tak patří k notorickým kritikům a spekulantům a není mu pomoci.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.