Superkompenzace je biochemickým základem tréninkového procesu a rozumíme tím princip střídání zatížení a odpočinku.

Znamená to v pravý čas trénovat a v pravý čas odpočívat - jestliže totiž nastává v pravý čas po přiměřeném odpočinku přiměřené zatížení, zvyšuje se vaše výkonnost. Ovšem individuální přiměřené zatížení je u každého jiné, takže se nedá jednoduše určit.

Principem superkompenzace je schopnost lidského organismu reagovat na zvýšenou zátěž zejména doplněním energetických zdrojů a resyntézou bílkovinných struktur na vyšší než předzátěžovou úroveň. Jednotlivé tělesné systémy reagují na různé druhy zátěže odlišně, ovšem obecně platí, že takzvaná křivka únavy má následující průběh:

Zátěž – Únava – Zotavení – SUPERKOMPENZACE.

Pokud jsou podněty malé (podprahové), nesplňuje trénink svůj účel, pokud jsou podněty příliš velké, tak dochází k postupnému vyčerpání energetických zdrojů organismu.

Je důležité upozornit, je li doba odpočinku nedostatečně dlouhá, k superkompenzaci nedochází, naopak se mohou projevit příznaky chronické únavy, přetrénování.

Trénink by tedy měl probíhat těsně nad prahovými hodnotami organismu (jež jsou u každého jiné), tedy v oblasti anaerobního režimu. K sledování prahových hodnot slouží sledování TF nejlépe pulsmetrem. Znamená to také, že čím jste na tom výkonnostně lépe, tím větší podněty potřebujete pro zvyšování výkonnosti organismu.



{comment}