Atletický trenér Karel Walter a také majitel agentury Walter, působící na poli sport managementu, si pro čtenáře portálu fotbalových trenérů trenink.com připravil příspěvěk s názvem Fyziologické aspekty ve fotbalu, který objasňuje jaké energetické výdaje má hráč fotbalu v průběhu utkání.

Autor již na stránkách web magazínu fotbalových trenérů trenink.com publikoval třídílný seriál Fotbalová škola běhu, který obsahoval tyto tři části: Akcelerační rychlost, Fartlek a poslední Vytrvalostní trénink.

"Správně vyřešit taktické úkoly může hráč jedině tehdy, když disponuje odpovídající energií, která mu umožňuje nacházet se ve správné chvíli na správném místě a předvádět veškeré své fotbalové umění," říká autor článku Karel Walter, šéfredaktor portálu www.atletickytrenink.cz.

Energetický výdej během hry

Největší část energie vydávané hráčem ve hře je spojena s jeho pohybem na hřišti. Zásadním prvkem každého fotbalového utkání je zrychlení (sprinty pro získání míče) a provádění různých technických prvků (přihrávka, driblink, střely aj.). Četnost jejich výskytu a doba trvání jsou u každého hráče v každém utkání různé.

Průměrně provádí každý hráč v době zápasu cca 100 sprintů (trvají 3 – 6 sekund a zahrnují vzdálenost vcelku 2500 – 3000m).

Sprinty se střídají s činnostmi vykonávanými s průměrnou rychlostí, kdy se hráč účastní hry, třebaže nebojuje přímo o míč. Pohyby tohoto druhu trvají při zápasu průměrně 40 – 50 minut a hráči v této době uběhnou 4000 – 8000 m. Zbylých 30 – 35 minut každého zápasu tvoří prostoje nebo pochody (tímto způsobem hráči překonají cca 1000 – 2000 m).

Celkem uběhnutá vzdálenost během jednoho utkání činí 7 až 12 kilometrů, z čehož cca čtvrtina je ve sprintérském tempu. B. Saltin uvádí, že průměrná vzdálenost, kterou překoná hráč při zápase, činí cca 12 km, z čehož 24 % s maximální rychlostí, 49 % s umírněnou rychlostí a 27 % v pochodu.

Během zápasu o průměrné intenzitě hry osciluje energetický výdej okolo 1 kJ/kg.min, což pro hráče o hmotnosti 75 kg činí globální výdej 6 až 8 MJ. Energie odpovídající fotbalové námaze je dodávána hlavně aerobními procesy, zatímco do fází s velmi vysokou intenzitou se zapojují procesy anaerobní.

Metabolické procesy

Procesy anaerobní

K velmi vysokým výdajům energie dochází při sprintech. Jejich rychlost je diferencována podle změn směru běhu nebo technických činností. Energetický výdaj fotbalových sprintů se dá přirovnat k výdaji při běhu s rychlostí 8 m/s. Lze konstatovat, že k výrobě energie při fotbalových sprintech dochází ve stejných metabolických procesech jako při atletickém intervalovém tréninku. Ve skutečnosti se však sprinty ve fotbale nevyskytují odděleně, protože požadavky hry způsobují, že se provádějí v sériích. V těchto specifických podmínkách dochází k vzrůstu kyseliny mléčné (laktát) v krvi. Při fotbalovém utkání se pak vytvořený laktát využívá v rámci anaerobních procesů ke krytí energetických výdajů.

Procesy aerobní

Anaerobní procesy v organismu mohou zajistit jen část energie celkově vydávané během fotbalového zápasu (cca 5 % celkového výdaje). Téměř celou energetickou potřebu kryjí aerobní procesy, které dodávají energii nutnou k pohybu hráče s umírněnou rychlostí a ke splácení kyslíkového dluhu, k němuž došlo během intenzivní fáze hry.

Rozvoj aerobních předpokladů

Trénink fotbalisty má odpovídat různým, někdy právě opačným požadavkům (rozvoj rychlostních, resp. vytrvalostních schopností). V základní selekci se vybírají především hráči vykazující dobré rychlostní, technické a taktické schopnosti. Na vytrvalostní schopnosti hráče se v této souvislosti poněkud zapomíná. O to důležitější je třeba tyto schopnosti rozvíjet v přípravě speciálním tréninkem. Jedná se o specifickou investici, protože jednou získané a rozvinuté vytrvalostní schopnosti se později udržují menším pracovním úsilím. Zde platí, že jednou dosaženou výkonnostní úroveň si naše tělo "pamatuje".

Udržení získané úrovně vytrvalostních schopností

Níže uvedené příklady tří tréninků fotbalisty profesionála o vysoké aerobní kapacitě (VO2 max: 69,5 ml/kg.min) uvádějí sestavy možných tréninkových prostředků, které vedou k různým fyziologickým reakcím. Zmíněný trénink je vhodné zařazovat v týdnu, který odděluje dvě utkání:

(A) 60 minutový trénink zahrnující 60 střel
- vyvolávající vzrůst tepu na 135 tepů/min (60% maximálních aerobních schopností)
- trénink způsobí svalovou únavu, ale nepodněcuje laktátový anaerobní mechanismus
- obsah kyseliny mléčné 2,2 mmol

Příklady cvičení:

Zátěžová střelba na 2 branky
Zakonči a braň (pouze 1x opakování)
Zakonči a braň ve dvojicích (pouze 1x opakování)
Samostatná víceúrovňová střelba
Souboj 1:1 se střelbou po výběru branky

(B) trénink skládající se z 6 her (3:3, 4:4)
- trvajících vždy 10 min a oddělených 2 minutovými přestávkami
- způsobující vzrůst TF na 167 tepů/min (85 % maximálních aerobních schopností)
- vzrůst laktátu na 4,5 mmol (ke konci tréninku)

Příklady cvičení:

Hra v pokutovém území 3:3 + 3:3 nahrávači
3:3 v obdélníku s 3:3 nahrávači
3:3 + 3:3 na společném hřišti
4:4 na 6 branek
4:4 + 4 pohybliví nahrávači ve čtvercích
Cvičení 4:4 na 5 branek s brankářem

(C) trénink věnovaný velmi intenzívnímu 20 sekundovému cvičení
- oddělenému 60 sek. přestávkami
- koncentrace laktátu až 12,7 mmol
- průměrný tep 150 tepů/min.

Příklady cvičení:

Drsňák nebo bábovka
Kondiční souboje 1:1 na 5 branek s nahrávači
1:1 na udržení míče
1:1 se 4 nahrávači
Pohyblivost v herní situaci 1:1 (1.část)
Pohyblivost v herní situaci 1:1 (2.část)
Chyť si svoji myšku

Článek Fyziologické aspekty ve fotbalu vychází ze studie J.R. Lacoura.



{comment}