Před vánočními svátky a novým rokem, kdy se trenéři připravují na zimní přípravné období a plánují svoje tréninkové jednotky jsme pro vás připravili, a s laskavým svolením hokejového trenéra Dr. Luďka Bukače uveřejňujeme na našich stránkách, článek a analýzu na téma "Trénink ve sportovních hrách", který pomůže (nejen) fotbalovým trenérům osvětlit problematiku tréninku s kondičními aspekty a taktéž vyvrátit některé hluboce zakořeněné "mýty" a "bludy" v kondiční přípravě, spolu s vysvětlením základních principů při sestavování kondičního tréninku v samotné praxi. Zároveň poukazuje na hrubé nedostatky v oblasti opomíjení některých vysoce důležitých principů tréninku.

Ačkoliv je Dr. Luděk Bukač známý především v oblasti hokeje, jeho obecné vize a tato analýza jsou natolik zajímavá, že jsme se rozhodli ji zařadit i na stránky zaměřené především na fotbalový trénink.

V odborné sféře světového hokeje je jméno Luďka Bukače pojmem. Na první pohled by se mohlo zdát, že kouč dvojnásobných mistrů světa z let 1985 a 1996 dal hokeji sbohem, není to však zdaleka pravda. Právě naopak.

Absurdita tréninku vytrvalosti a nízká tréninková i soutěžní intenzita

Sportovní hry, zejména lední hokej a basketbal jsou metabolicky silně vázány na anaerobní energetické zdroje. Aerobní metabolický příspěvek fotbalistů je oproti basketbalu a hokeji vyšší. V kontextu rychlosti, dynamizace lokomoce a kvality techniky je třeba položit otázku nezbytnosti aerobního tréninku. Samozřejmou odpovědí je, že ano. Potřebnou hloubku a včasnost dílčího i celkového zotavování z anaerobního vypětí zabezpečuje síla aerobní kapacity. Diskuzním problémem zůstává metodika aerobního tréninku. Jednou z možností, kterou ve sportovních hrách bohužel často využíváme, je trénink vytrvalosti stimulující dýchání, srdečně oběhový systém a spotřebu kyslíku.

Druhou možností, kterou naopak očividně zanedbáváme je anaerobní intervalový trénink zvyšující vytrvalostní práceschopnost svalů na opakované rychlostní a rychlou silou dynamizované herní činnosti. Praxe ukázala, že aerobní trénink má na dynamizaci herního pohybu a techniku velmi omezený vliv.

Pomalým a vysokou intenzitou utkání rychle se unavujícím nohám a současně se zhoršující technice vysoký index spotřeby kyslíku nijak nepomůže. Naopak intervalový anaerobní trénink rychlosti, rychlé síly a svalové vytrvalosti v sobě zároveň nese jak dynamizující, tak i aerobní efekt. „Aby se zvýšila kardiovaskulární a respirační zdatnost, nemusí se trénovat aerobně, protože anaerobní trénink obsahuje vedle anaerobních cest poskytujících energii svalům velmi vysoký podíl aerobního metabolismu.

Je-li rozumně plánováno anaerobní zatížení, lze významně zlepšit aerobní zdatnost, aniž je třeba běhat nebo jezdit na kole“. Dobře vedený anaerobní trénink spolu s vysokým soutěžním a tréninkovým objemem se pro výši uspokojivé aerobní kapacity jeví jako dostatečně účinná stimulace. Ve sportovních hrách, ve kterých dominuje agresivní pohyb spojený s častou akcelerací a decelerací aerobní trénink současnosti plní funkci rozcvičování, nácviku a regenerace. Herní vytrvalost definujeme jako specifickou kondici na opakované rychlostní a rychlostně silově maximalizovanou herní činnost v celkovém čase utkání. Vytrvalost je proto nutno definovat jako kondiční kvalitu umožňující každé utkání dokončovat v režimu počáteční lokomočně rychlostní a dynamizované technické kvalitě.

Opětovaně zdůrazňujeme, že KT zaměřený na anaerobní výkon vyžaduje kmenovou stimulaci pohybů, režimů intenzity a výkonového prostředí. Čím více se kondiční prostředky blíží k mateřské pohybové realitě, tím lépe. Z tohoto důvodu volba tréninkových prostředků, intenzity zátěže a tréninkového prostředí určuje hodnoty kondiční užitnosti. Praxe potvrzuje, že KT ne vždy byl volen správně.

Nezřídka vliv KT je vágní. Známy jsou i případy destruktivních účinků. Každý anaerobní pohybový výkon je spojen s maximalizovanou intenzitou v čase. Rozsah působnosti energetického spektra určují požadavky na výbušnost a rychlost pohybu, rychlou sílu, svalovou vytrvalost a rychlostně maximalizovanou lokomoci. Jádrem KT je proto trénink výbušné síly, rychlé síly, rychlosti, lokální anaerobní svalové vytrvalosti a rychlostně maximalizované lokomoce až do 20 – 30 s.

Trénink svalové vytrvalosti nesmí v žádném případě narušovat techniku lokomočních dovedností. Tento požadavek reguluje specifita prostředků, intenzita provedení a kvalita techniky. Znamená to, že kondiční cvičení mohou být specializovaná na pohybový detail, dílčí propojení, dovednostní seskupení, až po komplexní činnost. Proměnlivé podněcování anaerobního energetického spektra a svalová vytrvalost přisuzuje pohybu potřebnou dynamizaci a zvyšující se technickou kvalitu.

Obzvláště aktivace výbušných a rychlostně silových lokálních stimulací mají vysoce účinný dynamizační vliv. Laktátová lokomoce a řetězovité spojování dovednostních a činnostních seskupení je již závislé na přísunu krve do pracujících svalů dolních končetin.

Rychlostně maximalizovaná lokomoce je kondičně nejnáročnějším herním úkonem. Vysoká srdeční frekvence bezesporně do svalstva přivádí dostatek kyslíku, který ovšem není schopen zabezpečit rychlostní požadavky. Z tohoto důvodu anaerobní mechanismus musí metabolickému spektru extra přispívat. Výše tohoto příspěvku závisí na intenzitě pohybu a poměru intervalů práce a odpočinku.

Anaerobní (laktátovou i laktátovou) kondici buduje relativně přesné intervalové dávkování práce a odpočinku. Intervaly odpočinku jsou stejně tak důležité, jako intenzita zátěže. Počet opakování určuje kvalita provedení. Osvojování znamená opakování. Opakování únavou mechanicky narušeného pohybu je kondičně i herně kontraproduktivní. Anaerobní kondiční stabilita, rezistence koordinace na zvýšené vnitřní acidní prostředí je dílem návyku. Návyk svalů na anaerobní zátěž je přímo úměrný četnosti opakování. V KT vedle všude se vyskytující koordinace a agility je nepostradatelný trénink.



Mýtus všestrannosti a škodlivosti ranného tréninku síly

V souvislosti s dlouhodobým KT považujeme za přínosné komentovat běžně zkreslovanou interpretaci pojmů všestranná tělesná příprava a raného tréninku síly. Každý limitní sportovní výkon obzvláště výkon s náročnou strukturální složitostí a vysokou anaerobní energetickou zátěží je závislý na hloubce specifické adaptace. Pro zdárný tělesný vývoj a zdatnost (obecný adaptační syndrom) je všestrannost bezpochyby výchozí aktivitou podporující zdraví jedinců. Pro herní výkon zaměřený na špičkové výkonnostní cíle bohužel všestranná tělesná příprava přináší velmi málo.

Trenérsky zjednodušeno, všestranná příprava nevlastní tolik potřebnou adaptivní účinnost. Naopak specializace adaptivní hloubku postupně buduje již od počátku. Zkušenosti ukazují, že jednostranná herní aktivita není blokována adaptačním stop stavem. Dlouhodobě a relativně jednostranné herní zaměření, jednoduché herní úkony postupně automatizuje, složité dovednosti zpřesňuje, komplexní činnost ekonomizuje, kritická řešení osvojuje, vnímání a herní chápání empirizuje a myšlení zpružňuje. Je mnoho velmi všestranných sportovců, bohužel to ale nejsou hráči.

Naopak je mnoho vynikajících hráčů, kterým sportovní všestrannost je zcela cizí. Funkci pohybové všestrannosti proto chápeme v kontextu periodizace (soutěžní a přípravné období), dále pak v paletě pestrosti tréninkových prostředků, organizace a metod. Zbytečně tlumený raný trénink síly, jehož podstatou je odborně dozorované zvyšování svalové kondice a zdatnosti je pro dlouhodobý výkonnostní vývoj prospěšný. Raně zpevňovaný muskuloskeletární systém, zejména v oblasti břicha a beder kondiční i herní cvičení značně potencuje.

Zanedbávání atletismu a tréninku síly

Proměnlivost a rozmanitost kondiční přípravy spolu s pravidelným tréninkem síly v pojetí dlouhodobého vývoje postupně vytváří kvalitu pohybu, který ve svém souhrnu vyjadřuje termín atletismus. Tvářnost atletismu charakterizuje rychlost a dynamizace lokomoce, koordinace komplexního herního pohybu, optimalizovaný rytmus složitých úkonů a silově i rychlostně se prosazující technika. Nadneseně řečeno, držitelem atletismu je individualita mající myšlení hráče, koordinaci artisty, techniku virtuosa, bezednou rychlost, zrychlení predátora, sílu medvěda, kondici desetibojaře a psychiku dominátora.

Trénink síly je po koordinaci druhou nejvýznamnější složkou KT. Posilování je proměnnou, nicméně trvalou komponentou KT. Trénink síly má svoji specifickou úlohu v dlouhodobé, celoroční, krátkodobé i akutní formě kondiční přípravy. V raném stádiu posilování má podobu silové průpravy. Jedná se o vyrovnávání svalových dysbalancí, zdravotně orientované posilování oslabených svalů a protahování zkrácených. Tento takzvaný pre-conditioning de facto prostupuje celým dlouhodobým tréninkem. Obsah tréninku vyplňují cviky na posílení tělesného středu, složitě koordinované silové pohyby, změny směrů, atd., cviky s vlastním tělem a ve dvojicích. Do období dospívání je posilování zaměřeno na celé tělo. Stálou a věkem zesilovanou pozorností je trénink rychlé a výbušné síly segmentálních částí těla a lokální anaerobní silový trénink svalstva dolních končetin. Pestrost tréninkových prostředků a metod posilování optimalizuje adaptační odezvy. Obvyklá frekvence tréninků síly je 3 TJ v týdnu. Tak jako se silový potenciál relativně rychle zvyšuje, tak i bez promyšleného udržování se postupně vytrácí. Udržovací trénink síly zdárně stabilizuje kondiční způsobilost. Významnou účinnost v tréninku síly má individualizace a instruktivní poučení.

Posilování zpravidla probíhá s volnou zátěží. Znamená to, že s břemeny je možné pohybovat libovolným směrem. V tréninku síly a v KT vůbec se dnes běžně využívá unikátně sofistikované nářadí, pomůcky a strojová mechanizace. Jedinečné nápady s širokou paletou vlastností a účinností (nevyváženost odporu, progresivní hmotnost, proměnlivý odpor, důmyslné překážky, odpory, pomůcky na balancování, přídavné percepční stimulace, atd.) nebývale racionalizují detailní i komplexní působnost tréninku. Využívání všech těchto zátěžových postupů vyžaduje odbornou instrukci i dozor. Pozdním funkčním příspěvkem v tréninku síly je specifický hypertrofický trénink. Účelové zvětšování svalového objemu je téma pro samostatnou kapitolu.

Absence individualizace a potřeba fyzioterapeutů

Plánování KT zahrnuje dlouhodobou (mládež), celoroční (periodizovanou), krátkodobou (cyklovanou) a akutní tréninkovou vizi. Konkrétně se jedná o specializaci umožňující manipulaci s obsahem a intenzitou kondiční zátěže. Vést KT současnosti je vědomostně i prakticky vysoce odborná profese.

Programem dlouhodobého tréninku je manipulace s obsahem a se zátěží. Periodizace a cykličnost je ve sportovních hrách zpravidla cílená na soutěžní a přípravné období. Akutní kondiční program buď využívá aktivující či regenerační ladění. Hlavním obdobím pro budování kondice je v délce řady týdnů období přípravné. Chceme-li, aby hráči na hřišti byli rychlí, musí v dlouhodobém vývoji využít věkem určené předpoklady ke zlepšování. Dále pak trénovat rychlost ve všech výše uvedených kondičních aspektech.

Závěrem musíme konstatovat, že nezanedbatelným konzervativním rysem KT je přehlížení individuálních tělesných rozdílností. Příkladem diferencovaného zatěžování je trénink svalové vytrvalosti „mladších“ a „starších“ hráčů. U mladíků, u kterých se herní návyky ještě dotvářejí se uplatňuje krátká a vysoká intenzita pracovních intervalů. Každé jednotlivé opakování posiluje techniku. Intervaly odpočinku reguluje kvalita provedení. Pro herní veterány trénink svalové vytrvalosti přináší kritickou výkonovou podporu. Jejich herní návyky jsou technicky fixovány.

V úvahu proto přichází udržovací trénink. Intervaly zátěže se prodlužují, čímž se intenzita snižuje a herní návyky potřebně osvěžují. Dlouhodobý týmový a obsahově jednotný KT v přípravném období je překonaným obrazem minulosti. To, že z povinnosti obsahově i intenzitou všichni jednotně dělají všechno nepochybně k tempu rozvoje jedinců nepřispívá. Každá individualizace umožňuje tréninkovou diferenciaci. Vědomá odpovědnost a časem zesilovaný zájem o kondici učí hráče o tréninku přemýšlet.

Trénink ve sportovních hrách trpí nedostatkem kompetentních trenérů. Další ztrátou je opomíjení sportovních fyzioterapeutů. Přítomnost těchto vzdělaných specialistů se znalostmi o fungování zdravého, unaveného či zraněním hendikepovaného muskuloskeletového a nervosvalového systému trénink výrazně zhodnocuje. Posláním těchto fachmanů je posílení odborné práce týmových koučů a kondičních trenérů. Přítomnost těchto odborníků v klubech NHL, NBA a špičkových fotbalových lig je dnes běžná.

Potlačování individuálního rozmachu

Koučink mládežnických týmů respektive direktivní úkolování týmové taktiky a součinnosti individuální technický vývoj zcela jednoznačně zpomaluje. Tento způsob výchovy sice přináší vítězství, ale do budoucnosti hráče psychicky, technicky i kondičně limituje.



Poznámka: Článek byl zpracován na podkladech patnáctileté hráčské, čtyřicetileté trenérské a dvacetileté pedagogické vrcholné profesní hokejové praxe a zkušenosti autora.



{comment}