"Navrhovaný model je nutné brát jako dlouhodobbý proces ve vývoji jedince a nelze ho urychlit i v sebemenších detailech. Ve všech fázích vývoje je nutné pracovat s citem, systematicky, koncepčně, promyšleně a důležité otázky konzultovat na úrovni trenérské rady (potažmo realizačního týmu), s rodiči, se školou," říká trenér Luděk Opravil, který na stránkách fotbalových trenérů www.trenink.com publikoval již příspěvek Fotbalový trend současnosti spočívá ve všestrannosti.

Dnešní článek autor nazval Model v přístupu ke kvalitnější přípravě od nejmladší kategorie fotbalistů a plynulý přechod do kategorie žactva.

První fáze (začlenění do kolektivu) přichází ve věku dítěte (hráčů) 6-7 let. S nástupem do školy dítě přichází do kolektivu svých vrstevníků. Nejinak je tomu i ve sportě. Především kolektivní sporty jako třeba fotbal dává dítěti prostor prosadit se, vyniknout, ukázat morální, povahové i pohybové vlastnosti.

Známé je všeobecné tvrzení, že příliš brzká specializace je neúčinná, proto ji v tomto věku nebudeme upřednostňovat. Naopak u dítěte sledujeme jak je všestranné, pohybově přiměřeně nadané s určitou dávkou talentu a sportu jako takovému obětavé. Vlohy pro určitý (danný) sport jsou z počátku méně či více rozpoznatelné.

Tady je potřeba lidí, kteří mají zkušenosti, trpělivost, cit, ochotu naslouchat (lékař duše) a pracují cílevědomě. Cíle si dávají v makro -cyklech. Dobré je, když trenér jde s kolektivem nejméně alespoň 3 roky. Do budoucnosti je nutností připravovat děti na smysl sportu, tedy na vítězství i porážky.

Druhá fáze (s kolektivem se učit žít, vycházet, pracovat, trávit volný čas) přichází ve věku dítěte 8-9 let. V tomto věku v hlavách dětí probíhá tzv. ranná specializace.Tomuto sportu se věnuji v týdnu (tréninky) i o víkendu (mistráky, turnaje), tak je to můj hlavní sport, tvrdí většina z nich.

Tuto fázi ve vývoji je třeba vnímat jako zásadní. Pokud člověk-trenér mluví k dítěti řečí: Musíš dát gól. Teď půjdeš na hřiště a jenom odkopávej míče. Jak to hraješ? Příští zápas nenastoupíš, neboť to kazíš ostatním, nebo po zápase v hodnocení např. Kdybys dal gól, tak jsme vyhráli. Kam jsi to kopal, neviděls, kde je branka. Pokaždé, když jdeš na hřiště dostaneme branku. Proboha, co to s tebou dneska bylo? .....atd.,atd. Ptám se, co takový člověk u fotbalové mládeže pohledává?

Funkci jakéhosi stratéga musí zastávat člověk - trenér kreativní, který je zároveň pedagogem, učitelem, psychologem - dítě umět dokázat pochválit, ale umět i vysvětlit a ukázat v sebemenších detailech řešení.

Kvalitní trenér = dítě u sportu zůstává (i v přechodech do vyšších kategorií, potažmo se realizuje v jiném sportovním odvětví) Je to trenér, který u mládeže rozpoznává možnosti každého hráče, přistupuje v hodnocení s objektivitou i nadhledem a měří včem stejným dílem (možnost realizace= přiměřeně stejný čas pro všechny). Citlivost je namístě, tzv. tvrdá ruka (přirozená autorita) podmínkou.

Třetí fáze (příprava hráče a umění vyhrávat i prohrávat) přichází ve věku dítěte 10-11 let

Tuto fázi, neméně důležitou je třeba rozdělit do tří podskupin

1. příprava v obecné rovině
2. příprava zaměřená na průpravu a dovednost
3. příprava ve fázi specializce

podskupina 1) Příprava v obecné rovině musí vycházet ze všestrannosti - pohybový aparát je zdravý a fungující (proces učení), rychlosti - zařazení atletických prvků. obratnosti - gymnastika (umění padat bez následků zranění), fyzické vyspělosti - pozor na rozdíl v kalendářním věku dítěte oproti biologickému +-4,8 let (psychická a mentální vyspělost), všudypřítomná stresující odolnost a učení předvídavosti (čtení hry).

POZOR! Pohyb sportovce vychází z hlavy. Pokud je ladný je hlava v pohodě, v opačném případě je pohyb něčím brzděn. Sportovec si pak ztěžuje, že mu třeba ztuhly svaly. On nezapomněl běhat, ale je pod stresem.

podskupina 2) Příprava dovedností vychází z univerzálnosti v poli, prolínání jednotlivých postů (tzv. rotace), základní průpravě do taktiky (zaměření na určité, konkrétní fáze ve vývoji utkání), zaměřit se na problém simulování faulů, z fotbalového hledí zvládnutí kopací techniky a fotbalové abecedy. Především dosáhnout toho, aby hra především bavila, aby odcházely z tréninku (utkání, turnaje) posilněni o další zážitky a zkušenosti. Apelovat na přirozenou dlouhověkost ve sportu jako takovém.

podskupina 3) Příprava specializovaná nese již prvky v dodržování a plnění zadaných pokynů a jejich následného zvládnutí (nedělejme však s dětí roboty). Namístě je i rozbor hry i taktika u videa. Hráč (potencionální profesí fotbalista i ryzí amatér) si musí především věřit, prvky jako nasazení, bojovnost, ochota vydat ze sebe maximum je již v této fázi nutností. Tzv. přidávat si po tréninku ale jen po konzultaci - zde hrozí přetrénování, přetěžování organismu a větší pravděpodobnost zranění i ztráta motivace nepřímo i konec kariéry sportovce. Je nutné vysvětlit, že vše co se nedá třeba změřit nebo zvážit je závislé na lidském faktoru, proto buďme u dětí opatrní při budování absolutních pravidel.

Dalo by se říct, že fotbal nejsou jen výhry a prohry, děti učit vždy a za každých okolností chovat se a vystupovat fair-play.

Příliš tzv. namistrovaný trenér, který nectí výše popisované zásady je pro všechny děti zlem.

Žádný sebedokonalejší model, systém, koncepce nám nezaručí úspěchy. Pro lidi, kteří pracují s fotbalovou mládeží by mělo být úspěchem už jen to, že se podílejí a spoluutvářejí osobnost člověka jako budoucího sportovce, hráče, trenéra, pedagoga, psychologa...



{comment}