"Jak letní přechodné období trávit aktivně a i o prázdninách konstruktivně pracovat na zvýšení výkonnosti i třeba za pomoci doplňkových sportů?" klade si otázku autor dnešního příspěvku, trenér Luděk Opravil.

Hned po předchozí otázce autor upozorňuje: "Vždyť přece úspěch není jen ta medaile, ale cesta k ní, a ta bývá mnohdy náročná a složitá."

Před dvaceti a více lety se na sport pohlíželo jako masový druh zábavy, kde všichni se snažili dělat všechno a u všeho být a určitá specializace na druh sportu se začínala praktikovat někdy až po skončení povinné školní docházky, tedy přibližně v 15 letech sportovce. Zatímco v současnosti, se bez ohledu na věk a pohlaví, setkávají děti s ranou specializací už při nástupu do školy, tedy kolem 7 let věku.



Právě pro předcházející srovnání jsou právě prázdniny ideálním místem v čase, jak u fotbalové mládeže rozvíjet a "dát zabrat" různým partiím v těle, které jinak při běžném tréninku v probíhající sezoně zívají nudou.

Dobře, prioritou je fotbal, ale zbytek jsou doplňkové sporty, které nám pomáhají vnést do něj určité prvky a že jich není málo. Zkusme najít pojítko z výše zmiňovaného v následujících řádcích.


Předně do programu prázdnin zapracujme co nejvíce aktivity v míčových hrách (v žádné z nich nesmí chybět balon různé velikosti i váhy). Z psychologického hlediska mám navrch, pokud dokážu u každé míčové hry přemýšlet konstruktivně – ne, že nedám gól, ale jaké gesto udělám třeba na mámu, až ten gól dám. Když budeme porovnávat třeba hokej s fotbalem, tak fotbal je o mnoho pomalejší, dá se proto lépe pozorovat a zkoumat a je tedy oproti hokeji lépe rozpoznatelný a čitelnější. Zatímco rychlé přepojování myšlení z obranné na útočnou činnost, celkový efekt hry v podobě více dosažených branek, spád a tempo hry to dělá hokej atraktivním.

Dalo by se říci jedno, že fotbal potřebuje energii a neustálé impulzy v tvůrčím myšlení, hráče technicky mimořádně zdatné, protože to jim získává čas tvořit, něco vymyslet, ale jakmile jsou pod tlakem, vyberou většinou tu první alternativu řešení, a ta nemusí být vždy ta ideální. Sporty jako třeba florbal, házená, košíková, nebo i takový hokej na suchu s tenisovým míčkem jsou míčové hry rychlé, dynamické, plné osobních soubojů a střetů, fyzicky náročné, a právě proto jsou velmi vhodné i na nabírání hrubé fyzické síly, ale pozor, vše se děje v rychlosti, a to je markantní rozdíl oproti běžeckým etudám na asfaltu a v sálových teniskách, které patří do tréninkových jednotek mnoha mužstev v letním přechodném i přípravném období na všech výkonnostních stupních české kopané. Typickým jevem je běh na lyžích v zimním období. Používání běhu ve spojení s kluzem je pro rychlost fotbalisty tragickou událostí.

Základem vytvoření týmu je jednota. Vše začíná od vybudování rodiny, týmového ducha. Zapracování míčových her nejen do přípravných období a prázdnin nám umožňuje a usnadňuje rozpoznat, kdo je přirozený lídr, kdo má jaké vlohy pro rozmístění na hřišti, kdo se pro družstvo obětuje, kdo má tah na branku a kdo zase čich na góly, koho sport jako takový vůbec nebaví, nebo kdo bere sport jen jako příležitost se porvat s protihráčem.

Jako houby po dešti se v posledních letech rozmohly prázdninové akce typu: letní fotbalová akademie, letní brankářská škola apod., kde pod záštitou většinou bývalých fotbalových reprezentantů se děti a mládež učí nejen fotbalovým dovednostem, ale setkávají se i se zásadami správného vystupování mimo hřiště. Nic proti tomu, kdy jindy, než právě o prázdninách akce takového druhu a zaměření pořádat. Právě pro pestrost cviků a cvičení v různých sportovních hrách jsou pro všechny účastníky přínosné. Dozvíte se mimo jiné i to, že taktika je to, co dělá fotbal fotbalem jiným, co je alfou a omegou individuálního a týmového úspěchu a že psychika ve sportovním výkonu má pro každého sportovce velký význam.

Jako velmi vhodný doplňkový sport bývá označován badminton, který staví na reakci, připravenosti a akci. Sebemenší detail rozhoduje, protože badmintonista jak špatně zareaguje, tak zápas většinou špatně dopadne. Stejné je to i ve fotbale. Přitom badminton se dá hrát na různých površích, tedy na trávě, písku i v nízké vodě, pro koordinaci těla fotbalisty hra jako stvořená. K létu patří voda a plavání. Kromě zdraví posilujícího efektu má plavání i další přednosti a tím je zvýšení kapacity plic a posílení horních končetin těla, rukou, které jinak musí fotbalisté před míčem schovávat. Voda má také na tělo i mysl relaxační i regenerační schopnosti, a to děti a mládež potřebuje, neboť sezona je dlouhá a dobytí „baterek“ je pro další etapu vývoje každého fotbalisty neoddiskutovatelná.

Většina trenérů při závěrečném tréninku sezony říká svým svěřencům, že si prázdniny mají především užít a od fotbalu odpočinout. Tečka. Ale jak, nechávají výhradně v režii samých nebo rodičů. Položme si otázku. Je vina trenérů ve zbabělosti, pramenící z konkurence jiných sportů? Jedním dechem odpovídám, že být nemusí, neboť hráči zapálení a správně vedení po čas celého roku u fotbalu i přes malé vyjímky zůstanou. Takoví se pak mohou v budoucnosti stát dobrými i špičkovými hráči. Ti měkčí a křehčí ve vztahu k fotbalu to nezvládnou a stejně, i kdyby prošli karanténami přemlouvání, tak u fotbalu v budoucnosti nesetrvají. Je to přirozený proces bez ohledu na věk.

Myslím si, že naše fotbalová mládež je úplně stejná jako třeba v Německu, Nizozemí, Španělsku, jenom mám ten pocit, že jak roky přibývají, tak se u nás daleko rychleji „kazí“. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Propracovaný systém výchovy mládeže je u nás na velmi dobré úrovni. Je v nás, včetně rodičů, trenérů, funkcionářů i manažerech klubu, že kritizovat umíme, někdy i správně, ale neumíme nabídnout jiné a smysluplné řešení věci. Pokusme se tedy i o prázdninách zahrnout do programu nejen informace o pestrosti a aktivitě v doplňkových sportech, ale brát to jako přínos ke zvýšení výkonnosti v prioritě zvané fotbal. Paradoxně k lenosti vede děti a mládež o prázdninách obecná prohlášení typu užít si a odpočinout.



{comment}