Trenér a autor Luděk Opravil, který v minulých týdnech publikoval na stránkách trenérského portálu www.trenink.com několik úvah: Jak letní přechodné období trávit aktivně? nebo Motivace a tvořivost v tréninkové jednotce mládeže, přidává k názvu dnešního článku podtitul: "Přístup a odpovědnost při naplňování trenérského poslání vůči dětem a mládeži samotným".

Motto autora zní: "Trénování má mnoho tváří, ale když nastane čas, že hráči již nepotřebují radu či pomoc ze zámezí, trenér odvedl svou práci více než dobře."

Jak toho ale dosáhnout, když to vyžaduje především učit správné věci a za určitých podmínek být schopný dětem a mládeži připravit taková cvičení v tréninkovém procesu, v rukou v ruce pochopitelné a zároveň reálné fotbalové situaci, když určitá omezení brání v tvořivosti, hravosti nebo kreativitě.

1. Je třeba vychovávat postupně - Trénink musí zůstat zajímavý a zároveň zábavný, to je to, co udrží jejich pozornost.

2. Dostatečný prostor pro počet opakování – Nemyslím tím jen fotbalové dovednosti. Dobré je pomalu přidávat speciální přípravu s převážnou náplní her od všech dosažitelných sportovních odvětví. Vize vlastní hry. Je to hra hráčů, ne trenérů.

3. Korigující styl trénování – Tréninková jednotka by měla být hlavně uzpůsobena dětem, naplňovat jejich potřeby a rozvíjet jejich dovednosti. Hodně přitom záleží, jak se to podá a jaký má trenér vztah s hráčem. Zde bych připomněl jedno nepsané pravidlo: korigovat, ne zakazovat. To vytváří lepší klima a proces učení se stává zábavou.

4. Trenér motivátor - I intenzivně laděnou tréninkovou jednotku lze zvládnout v příjemné učící či samo-učící atmosféře. Pro hráče je vhodné vytvořit prostředí podobné tomu, jako když si hrají někde na ulici. Stále mě nenamáhá chválit úspěšné a správné provedení všech věcí, a to i v detailu.

5. Trenér organizátor – Fotbal lze učit přes fotbal. Těm v přípravce organizovat turnaje. Hřiště lze rozdělit na čtvrtiny a máme tak 4 hřiště, kde lze hrát 5+1, to je 48 dětí hraje v jeden čas najednou. Tak lze za 1 den odehrát turnaj i o 12-16 týmech. Výhodou takového turnaje je, že jde sice o body, o vítězství, ale bez strašáku sestupu, nebo polemik o postupu o soutěž výš. Místo již tradičního vyhlašování nejlepšího střelce, brankáře přidat i vyhlášení třeba nejhezčí individuální akce, nejužitečnějšího hráče (branka+přihrávka), nebo nejsympatičtějšího trenéra.

6. Testování – Ano, ale vždy v prvé řadě musí jít o zpětnou vazbu a přiměřené věku hráče. Zásadním momentem testování je přimět děti motivační formou, aby se zlepšovaly. Je na trenérovi, na co bude brát při vyhodnocování testů důraz, co a jak preferuje i nad rámec dosažených výsledků, co navrhuje a jak to také umí podat. Předně, motorické testy by měly u dětí do 14 let zahrnovat běh na 50m, člunkový běh 5x10m, skok do dálky z místa sounož, hod plným míčem do 2 kg, běh na 12 minut (Cooper test), leh-sed za 2 minuty, obratnostní dráha do 30 sekund. U dětí by se při testech měla minimálně sledovat srdeční frekvence (x tepů/min.). Obecně platí, že jakákoliv sportovní aktivita dětí by měla být pod dohledem odborně zdatných vedoucích. Ve sportovních třídách, sportovních centrech mládeže, na klubové úrovni pak za vedení vzdělaných trenérů a pedagogů.

7. Nad rámec tréninkové jednotky – Velký problém trenérů mládeže je, že vedou trénink tak, jak to sami oni zažili v kategorii mužů a mnohdy i bez pomoci asistenta. Tím má jeho odpovědnost sice větší rozsah, ale mnohdy s rizikem větších následků. Děti ale nejsou malí dospělí. Je třeba také zdůraznit důležitý aspekt rozdílnosti biologického a mentálního věku dítěte. V krajních případech činí až +-2.4 roků, to je bezmála 5 let rozdílu při věku dítěte 10let. Je třeba upozornit na fakt, že děti nemají takovou představivost jako dospělí. Někdo to umí podat tak, že spolupráce trenéra s hráčem je ve fázi prohlubování. Od druhého zní všechno moc složitě a komplikovaně.

Správná identifikace trenérského poslání vyžaduje od všech zainteresovaných z oboru naučit se a zvládnout jednotlivé části v postupné spojování v celek. Sebelepší systém, koncepce, model či plán nám nezaručí uspět ve správné věci a co nejefektivnějším způsobem identifikovat daný problém. Východiskem jsou vědomosti a snaha dále se vzdělávat, přinášet nové trendy.

8. Malé formy fotbalu – 1:1, 2:2, 3:3, obvykle pak 4:4, pozvolna a s přibývajícím věkem i větší počty hráčů. Dále i na úvod tréninkové jednotky, na zahřátí, nějaké jiné hry malých forem bez přímého koučování. Je to fyzická i mentální rozcvička.

Příklad: Jsou děti, které z jakéhokoliv důvodu nestíhají stanovený začátek tréninku. Úkolem různých her malých forem v úvodu tréninkové jednotky je motivovat je včasným příchodem k soutěživosti a hravosti. Soustředěnost dětí na fotbal přechází tímto do nastávající části tréninku se zaměřením na průpravu a rozvoj předešlých a nových věcí v tréninkovém procesu s podporou nácviku různých situací. Nezapomínat na strečink a kompenzační cvičení. Také dbát na prohlubování znalostí pravidel fotbalu a nabádat ke spolupráci v konceptu 3 základních situací ve fotbalu: máme míč, nemáme míč, něco mezi.

9. Trenérská filozofie závěrem – Každý trenér ve své filozofii přichází před hráče nejen s předpokladem reálného uplatnění v moderním fotbale, ale hlavně k lásce k fotbalu jako takovému.



{comment}