Za základní předpoklady pro uplatnění v moderním fotbale je pro každého malého adepta "fotbalové slávy" vnímáno ze tří základních pohledů. První pohled – potenciál prostorové vnímavosti, pohled druhý – rychlostně technické dispozice a pohled třetí - týmový charakter.
S tím souvisí i důležitá otázka, jak svůj talent, potenciál, vlohy, nadání nebo dispozice mohu nejlépe rozvinout, s jakou podporou od všech zainteresovaných mohu počítat a kdo se bude na mé výchově v tréninkovém procesu i mimo něj podílet? Když třeba výdaje jsou tím vyšší, čím vyšší je i kvalita trenérů, podpory rodičů, klubu, vybavení tréninkových zařízení (hřiště, haly, tělocvičny) i zdravého způsobu života.
Potenciál prostorové vnímavosti je chápáno jako schopnost jedince, který při hře a za pohybu vykazuje vysokou míru prostorového vnímání, předjímání věcí příštích a způsobilost k danému úkonu ve výkonu nebo k poskytnutí vytvořené ze zásob energie. Tento faktor se dá správně cíleně vedeným tréninkovým procesem výrazně zlepšit, pokud jedinec disponuje vysokou odolností proti stresu (pohyb bez míče, hra s míčem, tlak na hráče i míč apod.) a má předpoklady k taktickým dovednostem, improvizaci, netradičního řešení situací.
Je také nutné brát v úvahu věk jedince, kdy ještě v různých ukazatelích nemůže dosáhnout jednoznačné úrovně. Za obecné platí, že pro hráče v každém věku je zásadní "čtení hry", "situační rozhodování", "herní tvořivost", to je perspektiva u hráče, která do budoucna dává předpoklady pro dosažení nejvyšších výkonnostních úrovní.
Při druhém pohledu, pokud nemá mladý adept fotbalu vrozenou schopnost rychlosti (vlohy) po tatínkovi, který běhal 100m za 11 sekund, nebo nadání pro ovládání míče po dědečkovi, který ve své době platil za hráče s vytříbenou technikou, je vysoce pravděpodobné, že tyto požadované dispozice třeba nenatrénujete k úplné dokonalosti. Ruku na srdce, který hráč sprintuje v zápase vkuse 100 m? Dovolím si tvrdit, že žádný. Jen určité procento z výkonu hráče v zápase se skládá z krátkých sprintů (nejčastěji do 30 m), zřídkakdy více, v moderním fotbale snad jen ofenzivně ladění krajní obránci.
Kýženým požadavkem každého trenéra na zvýšení rychlosti, je vytvořit v tréninkovém procesu podmínky pro spolupráci s atletickým trenérem běhů, ten se může zaštítit fyzikou a připravit relativně jednoduchá cvičení na zvýšení požadované rychlosti. Naopak dokonale zvládnutá technika je kulturou technické přípravy s míčem a má být náplní každé tréninkové jednotky. Trenér i v přípravném období (léto, zima) mezi jednotlivá cvičení zařazuje práci s míčem, tím u hráčů odbourává pocit nejistoty, která pramení s nedostatečného kontaktu hráče s míčem. Určitou známkou nerozehranosti (nejistoty) hráčů je nedostatečný počet kontaktů s míčem v každém věku.
Trenér, zejména u mládeže, musí svým příkladem přesvědčit, že s míčem chce i spát. Do tréninkové jednotky zařazuje hry s míčem v ukázkách se snahou o klamání tělem, dovedností soutěže s míčem, zábavná cvičení s míčem i správně uváděná motivace v průpravných cvičeních, sice bez účasti soupeře, ale za asistence třeba trenéra „A“ týmu dospělých, rodičů, nebo spolužáků ze školy. Velkou roli zde hraje i inteligence a pracovitost hráče – tedy faktorů, které přímo ovlivňují rozvoj nezbytných vlastností pro uplatnění v moderním fotbale.
Týmový charakter řadíme do úrovně mentální a taktické vyzrálosti jedince a potřeby pracovat pro tým. Ty jsou dány zejména stupněm hráčova biologického věku. Za určitých kritérií, kde základem je jednota a týmový duch, přechází práce trenéra k vytvoření organizační struktury, kde každý jedinec se plně identifikuje s rolí v týmu. Tím jsou svým způsobem vybudovány základy charakteru pro pozdější týmovou spolupráci. Celý proces budování týmového charakteru je náročný v tom, že předem nikdy nevíte, co s týmem udělá např. různě přehnané ambice jedinců, nebo v pozdějším věku třeba tlak medií na jejich osobu. V českých fotbalových luzích a hájích platí nepsané pravidlo, že první na pranýři je vždy trenér. Pokud zrovna není taktikem, motivátorem, metodistou, psychologem a lídrem v jedné osobě, bude to mít vždy při budování týmového charakteru velmi těžké, a to na jakékoliv úrovni.
U hráčů při získávání sebedůvěry ve vlastní schopnosti hraje velkou roli podpora, která pokud není adekvátní věku dítěte, může negativně ovlivnit jeho rozvoj. Pokud jsou rodiče aktivnější a více vzděláni pro podporu svých ratolestí, kde např. vytvářejí z důvodu naprosté znalosti svých dětí optimální podmínky, je to často výhodou ovlivňující růst a vývoj organismu každého jedince. Podpora však nesmí být vyvíjena pod tlakem z případného neúspěchu, úplné ztráty soukromí, nebo nerespektování věkových zákonitostí vývoje organismu a osobnosti. Také podpora klubu je mnohdy vedena způsobem investice, která se má později vrátit s vysokým ziskem. Dávejme, ale za příklad druhý úhel pohledu, kdy klub v raném i pozdějším stádiu sportovce vynakládá nemalé náklady na trenéry, vybavení a údržbu tréninkových zařízení apod. a tím kompenzace v pozdější investice je nutné brát jako nezbytnou pro výchovu dalších.
Závěrem lze říci, že zásadní a komplexní vliv na hráče, převážně a zásadně v mladém věku, má a vždy bude mít rodina s převažující výchovnou funkcí ať při získávání sebedůvěry, uplatňování s cílem něco vykonat a něčeho dosáhnout, nebo ochrany před dopadem negativních jevů okolního světa. Vychovat moderní produkt mladého fotbalisty, který se v budoucnosti naplno uplatní v náročných podmínkách fotbalového světa lze vidět jako náročný vědecký problém s pravděpodobností zdaru i nezdaru. Systematicky – cíleným procesem, trpělivostí v požadavcích kladených na vývoj a výchovu , novým systémem rozvoje mládeže a pozitivním vlivem rodiny lze v budoucnosti dosáhnout na perspektivní uplatnění v moderním fotbale.
{comment}