Třináct let hrál za České Budějovice, kde v roce 1984 začal i trenérskou kariéru. První mužstvo vedl od roku 1993 čtyři roky, necelý rok byl trenérem Slavie; od července 1998 opět trenér Českých Budějovic. Od konce srpna 2000 trenér Brna, které sice zachránil v lize, přesto však s ním v létě 2001 nebyla prodloužena smlouva.

V březnu 2002 převzal tehdy ještě druholigové Budějovice, postoupil s nimi do první ligy a tam setrval do října 2004. Už v prosinci téhož roku převzal Marilu Příbram. Letos padesátiletý Pavel Tobiáš je po Martinovi Pulpitovi další špičkovým trenérem kterého zpovídal Kamil Turoň.

Když se budeme bavit o nácvikové jednotce, kolik takových cvičení během 70-90 minut preferujete?

Tak pokud děláte nácvik, tak je důležité mít nějakou myšlenku a s tou myšlenkou samozřejmě ten trénink připravovat. Je třeba špatné, aby v 70 nebo 90 minutách jste nacvičovali 10 věcí, to je nesmysl. Já, maximálně horní hranice toho co chci v herním tréninku nacvičovat jsou 3 varianty, to je horní hranice,výš už nejdu, protože pro ty hráče už to není tak zajímavé a nesoustředí se. Nejsou schopni si zafixovat. To jsou stereotypy, které si musí zafixovat a když se udělají více než tři, tak to je nesmyslný, takže ideální je nacvičovat jednu věc, někdy dvě, když to není náročný, tak maximálně tři herní varianty a víc bych v tom tréninku nenacvičoval.

A ty další varianty v nácvikové jednotce rozvádíte,to znamená,že se to všechno točí okolo jednoho stylu tohoto cvičení?

Nemusí. Záleží na tom co chcete. To se samozřejmě taky odvíjí od soupeře, s kterým budete o víkendu hrát, takže záleží na tom co chcete hrát. Hrajete utkání doma,tak jsou třeba dva prvky z ofenzivní činnosti, např.zahájení nebo založení útoků, založení postupného útoku a třeba v defenzívě třeba předsunutá obrana. Nebo hrajete utkání venku, tak zase nacvičujete obranné standardní situace a nacvičujete rychlý přechod do protiútoků.

Takže se to vždycky odvíjí podle toho, jaké nás čeká utkání, jestli se hraje doma nebo venku, s jakým soupeřem, jaké má soupeř slabiny, protože například nácvikový trénink který, já dělám ve čtvrtek, pokud se hraje v neděli nebo ve středu pokud se hraje v sobotu, tak ten nácvikový trénink by měl vždycky směrovat nějakým způsobem k tomu utkání. Už třeba v tom tréninku jmenuji konkrétně některé osoby nebo některé postavy které jsou kvalitní a které tvoří hru, nebo naopak řeknu nějakou slabinu,kudy se do toho soupeře můžeme dostat,to už na tom čtvrtečním tréninku hráči vědí a zafixovávají si to a už to vnímají v pátek,vnímají to v sobotu a vlastně od toho čtvrtka do nedělě se bavíme o soupeři.

Takže od čtvrtku je již sestava víceméně jasná, nebo hráči již vycítí kdo bude v základní sestavě...?

Podívejte se... dobrý tréner postaví mužstvo, pak nelítá z kytky na kytku. Já jsem byl vždycky zastáncem toho,že jsem postavil mužstvo a tomu mužstvu jsem věřil a buďto to mužstvo dokázalo a nebo jsem musel odejít (malý úsměv)... no ale něčemu musíte prostě věřit a samozřejmě ve fotbale může hrát 11 lidí,to je blbost, ale tu sestavu by měl tréner ve čtvrtek vědět.

Dneska (rozhovor se konal ve čtvrtek,před utkáním FK Marila Příbram - FK Jablonec 97) jsem v situaci před mistrovským utkáním a už vím, že se budu rozhodovat na jednom postu,takže né určitě na více, tak tréner by měl ve čtvrtek vědět kdo bude v neděli hrát.

Když tuto filozofii převedete na trénera který trénuje krajský přebor,kde jsou tréninky 3-4 za týden, určitě jste to zažil...?

Tak já jsem hrál za Velešín krajský přebor. Tam je samozřejmě ta situace jiná. Profesionální fotbal je potřeba jednoznačně odlišit od tohoto výkonostního, protože tady tihráči to mají jako své zaměstnání ,to zaměstnání musí provádět a pokud to neprovádí,tak pro ně přicházejí sankce ,které pro ně znamenají ohrožení určitého životního stylu, ohrožení defacto jejich výhod, ohrožení jejich financí atd..., kdežto u toho výkonostního fotbalu to ti kluci dělají ze 100% dobrovolně a je to o lásce k fotbalu a ten přístup trénera by měl poněkud jiný.

Určitě bych požadoval na této úrovni disciplínu, požadoval bych, aby hráči chodili trénovat, aby poctivě pracovali, ale na druhou stranu bych neuzavíral skupinu 11 lidí, kteří hrají, ale spíše bych dal příležitost a prostor všem klukům, kteří v tu danou situaci jsou, to znamená 15-16 hráčů, tak aby cítili, že mají všichni šanci, že si tam jen nechodí jen tak zatrénovat a třeba nemají šanci v neděli hrát, to si myslím,že je špatně.

Koučování v zápase a při tréninku, střídání hráčů ve hře, chování hráčů během tréninkové jednotky,rozmluva hráčů apodobně,jak to snášíte?

Já jsem byl vždycky zastánce disciplíny a to jsem prosazoval. Když jsem byl jako mladší tréner a začínal jsem před 12 roky, tak jsem musel hodně pracovat,hodně mluvit a hodně jsem musel hráče upozorňovat, dokonce jeden hráč, kvalitní útočník Karel Vácha, s tím byly neustále problémy, že třeba zakopával míče, že když já jsem pískl do píšťalky,tak kopl míč někam, takže to bylo v těch začátcích těžké v tom, že jsem musel stále komunikovat, těm hráčům to vysvětlovat, že to prostě není správné,že to není profesionální a to si myslím,že i na té nejnižší úrovni.

Jinak na té úrovni krajského přeboru by ti hráči měli pochopit, že ten trénink je určitá organizovaná činnost, že tam není možné,aby dělali něco jiného než tréner říká, takže to je taková hodinka a půl kde se musí všichni přizpůsobit ať to dělají za peníze nebo zadarmo. Postupem času jak tréner vyzrává, samozřejmě, že čím větší autorita, tak tím méně potřebuje mluvit, protože to stačí říct jednou, popřípadě zvýšit hlas a ti hráči se chovají jak se chovat mají a to je už dáno určitým vývojem. Dneska se už daleko méně nadřu s tím, aby byla kázeň na tréninku než třeba v těch začátcích, to je jasný a já zastávám názor,že pokud není pořádek na tréninku, tak se to přenáší i do zápasu a občas je možné přehlídnout nějakou drobnou věc,ale určitě bych nepřehlédnul nekázeň nebo nějaké spory mezi hráči nebo hádky a podobně,to bych určitě nepřehlédnul a určitě bych zasáhnul.

Jak by jste to řešil?

Tak pokud by tam byl nějaký konflikt, tak bych toho kdo ten konflikt vyvolal, tak bych z tréninku vyhodil, kdyby to nebyla tak emotivní situace, tak bych je dostal tvrdými slovy..., na to už svou metodu mám... a prostě uznávám metodu cukr a bič, kdy tréner musí vědět může být s hráči kamarád a musí vědět kdy je potřeba výrazně přitvrdit, ale hlavně co je nejdůležitější a to je úplně jedno, jestli je to v lize nebo přeboru, tak to je, že ti hráči musí vědět a mít pocit vždycky z trénera, že nelže, že mluví pravdu, že nemluví jinak před funkcionáři a že nemluví jinak před nimi, že má svou tvář a že nelže...., ta pravda je hrozně důležitá, ono se to donese, když se někde říká něco jiného, tréner nesmí stát za hráči, to si myslím, že je špatný tréner.. a stejně za špatné považuji to, že hráči řeknou, že hrají za trénera.

Nikdy a to hráčúm zdůrazňuju, nikdy bych si nepřál, aby hráči za mě hráli....(odmlčí se)...., protože hráči hrají za sebe a jsou profesionálové a i v té nižší úrovni hrají za sebe, právě proto, že z toho mají radost a že jsou soutěživí a že chtějí vyhrát. Osobně bych nesnesl, aby nějaký hráč řekl, že dnes hrajeme za trénera,to by mě moc vadilo.

Jak střídáte při zápase,když hráč udělá chybu. Vystřídáte ho nebo dáváte šanci dále. Jak na to k na to reagujete.Samozřejmě únava,zranění a další?

Koučování a cit pro hru je nejtěžší práce trénera. Samozřejmě kromě trénování, styku s funkcionáři, koučování, to jsou takové 3 základní pohledy na které se já dívám. Bez těchto tří pohledů je kaučování jasně nejtěžší záležitost, protože trénovat jako tak, se může vlastně každý naučit. Dělat trénera,připravit si tréninky, když bude člověk vzdělaný a bude chtít studovat a bude se chtít vzdělávat, bude sledovat zahraniční materiály,kterých je dnes dost atek,tak natrénovat mužstvo teoreticky by mohl každý,to zase takový problém není, problém zásadní je pak koučovat samotné utkání, sestavit mužstvo, to patří už ke koučování, sestavit mužstvo a kaučovat a pak střídání patří samozřejmě do toho, pak je důležité při prvním nezdaru, kdy je pocit,že ten hráč nehraje tak jaká byla představa,tak se to honem rychle nechaoticky neudělat nějaký krok,který je unáhlený...

Já jsem spíše konzervativnější v tomto a tomu hráči dám velký prostor a když vyloženě nezklame,tak tu důvěru má, když vidím, že to není lajdáctví, že je to proto,že je nervozní, že se mu nedaří v tom zápase, protože ono ze zkušeností vím,že hráč hraje první poločas špatně... a když jsem jěště nebyl tak zkušený,tak jsem ho vystřídal v poločase a dal jsem tam jiného hráče a ta hra byla úplně stejná, mnohdy se zhoršila...

Dneska jsem třeba trpělivější a ještě dám tomu hráči prostor i ve druhém poločase a ono v 80-90% se ten hráč zlepší,protože cítí najednou větší důvěru,že i přes to,že se mu nedařilo jej tréner nevystřídal, tak ten jeho výkon jde nahoru a to si myslím, že je důležité a třeba 20-30minut se dá pro družstvo mnoho udělat a může zápas rozhodnout,takže já se na to dneska dívám trošku jinak.

Tak to byl další díl rozhovoru s trénerem Pavlem Tobiášem, který pracuje jako hlavní kouč u Marily Příbram a podělil se s námi o jeho názory a pohled na trénerskou práci. Poslední díl přinese informace např. o tom jak je to s výběrem hráčů pro tým ať je to fotbal na profesionální úovni nebo amatérské úrovni, nebo se dozvíte který hráč utkvěl v paměti p.Tobiáše,přečtete si jak se dívá na Karla Poborského, který mu prošel taky rukama, dozvíte se jak na tom byl v začátcích kariéry, jak relaxuje, jak reaguje na penaltu v 94 minutě a samozřejmě co nebude chybět, je zahrání rohového kopu proti Spartě,který zahrával Otepka s Čuprem...a jak byla tato situace tak diskutabilní i od trénera Sparty Jaroslava Hřebíka. {moscomment}

Komentáře