Sdílejte:
Již s jedenáctým dílem seriálu věnovaného problematice rychlostních schopností hráčů přichází trenér Josefa Vrážela, autor trenérského portálu trenink.com. Dnešní část, která otvírá druhou desítku se jmenuje Spojování koordinačních schopností s herními dovednostmi.Dopolední úterní jedenáctý díl je, stejně jako pět předchozích [6] [7] [8] [9] [10] zaměřen mnohem více prakticky a teoretické základy vysvětlené v předchozích dílech jsou zde demonstrovány na příkladech určených pro praxi.
Prvních pět dílů seriálu mělo následující obsah. První článek se zaměřil na psychické složky rychlosti - rychlost vnímání a rychlost anticipační, druhý článek pokračoval v popisu psychických složek, ale tentokrát předmětem zájmu byla rychlost rozhodování a rychlost reakce. Třetí část popisovala Základní rychlost (startovní, nástupovou), čtvrtá část pak sprintovou a rychlostní vytrvalost. Pátá část popisuje rychlost akční s míčem a rychlost jednání.
3.2.3 Spojování koordinačních schopností s herními dovednostmi
Význam cvičení zaměřená na frekvenci a koordinaci dolních končetin v dnešní době již nikdo nezpochybňuje. Hráč musí neustále svůj pohyb, délku kroku přizpůsobovat konkrétní situaci. Jinak se musí pohybovat při dlouhém náběhu do volného prostoru, jinou délku použije při kličce v malém prostoru a jinak se pohybuje při obranné činnosti. Aby se trénink frekvence dolních končetin nestal samoúčelný musíme naučené pohybové dovednosti přenášely do herních podmínek.
U tohoto typu cvičení musíme, především u mladších věkových kategorií, neustále dbát na technické provedení pohybu. Hráči soustředí svou pozornost na míč a v případě nedostatečné fixace pohybových stereotypů dochází k nepřesnému provedení. Musíme dbát na přesnost provedení i při maximální rychlosti!
Cvičení (1)
- každý hráč má svůj míč
- dává si časovanou přihrávku
- přebíhá dráhu s tyčí (stříšek) předem určeným způsobem
- například čelem nebo bokem - po proběhnutí dráhy přebírá míč
- vede míč slalomovou drahou a střílí
- cvičení provádíme maximální rychlostí
- nejlépe jako závod dvojic
- "kdo vystřelí jako první?"
- nebo kdo trefí určený prostor branky
Cvičení (2)- každý hráč má svůj míč
- dráha je sestavena s tyčí, stříšek nebo nízkých překážek
- hráči na signál přihrávají hráči A - narážeči
- co nejrychleji překonávají dráhu určeným způsobem čelem, bokem, sounož
- hráč A vrací míč časovanou přihrávkou
- hráč míč zpracovává a střílí
- cvičení provádíme jako závod dvojic, nebo družstev
- hráči se plynule střídají ve funkci narážeče
Cvičení (3)- míč má pouze "narážeč" A
- cvičení zahajuje hráč A přihrávku na hráče B
- hráč B mu míč ihned prvním dotekem vrací
- po překonání dráhy zpracovává časovanou přihrávku od A a střílí
- hráči se plynule střídají ve funkci A
- měníme směr provedení cvičení
- A mění způsob přihrávky
Cvičení (4)
- cvičení zahajuje hráč A měkkou přihrávkou (1) na hráče B
- a probíhá dráhu s tyčí, stříšek čelem
- hráč B míč zpracuje- a přihrává na hráč B po zemi (2)
- hráč A přihrávku vrací (3)
- a ihned pravým bokem překonává překážkovou dráhu
- dostává časovanou přihrávku (4) a ihned střílí
- pravidelně měníme směr provádění cvičení
Varianty:
- měníme způsob přihrávky 2:
(a) po zemi
(b) na prsa
(c) na hlavu
- hráč (trenér) neprovádí přihrávku 2, ale ihned přihrává přihrávku 4 libovolně doleva či doprava
- a tím určí směr proběhnutí překážkové dráhy
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.