Pondělním odpoledním článkem s názvem Metody rozvoje maximální síly pokračujeme čtvrtým dílem a navazujeme na předcházející části
[1]
[2]
[3]
seriálu. Autorem komplexně zpracovaného šestidílného seriálu je trenér Josefa Vrážela, který čtenáře web portálu fotbalových trenérů trenink.com postupně po uvedení do problematiky přejde k metodice tréninku a rozvojům jednotlivých typů síly.Maximální sílu rozvíjíme dvěma způsoby tréninku:
(a) tréninkem zaměřeným na výstavbu svalstva a
(b) intramuskulárním koordinačním tréninkem
V počáteční etapě má být zvyšování maximální síly zajištěno především cílevědomým budováním svalstva. Při zvyšování maximální síly vyvíjením svalového průřezu je po tréninkově - metodické stránce takzvaný "trénink svalové výstavby" na prvním místě. Jedná se o pozitivně dynamický, koncentrický (překonávající) trénink.
1. METODA OPAKOVANÝCH ÚSILÍ - "kulturistická"
Velikost odporu: 40 - 60 % maxima
PO: 10 - 15
PS: dle velikosti odporu
IOms: 3 - 5 min
Způsob provedení: střední rychlost
Použití metody: Doporučuje se pro první etapu posilování, po období 4 - 6 týdnů. Dlouhodobá aplikace vede k růstu svalové hmoty, dochází k přírůstku svalového potenciálu a ke zlepšení nervosvalové koordinace. V praxi různé varianty - pyramida vzestupná, sestupná, kombinace.
2. METODA PROGRESIVNĚ NARŮSTAJÍCÍHO ODPORU
Je modifikací předchozí metody Nejprve zjistíme váhu, kterou lze překonat 10x za sebou a která je označena OM10 (tj. opakovací maximum).
Velikost odporu: 1. série 50 % OM, 2. série 75 % OM, 3. série 100 % OM
PO: 6
PS: 3 sérií
IOms: 3 - 5 min. - uvolňovací a protahující cviky
Způsob provedení: střední rychlost
Použití metody: pro rozvoj svalové hmoty v první polovině přípravného období u vyspělejších závodníků. Frekvence v týdenním tréninkovém cyklu 2 - 3x (Fajfer, 1984).
Pro hráče fotbalu není cílem usilovat o extrémní zvyšování tloušťky (hypertrofii) svalů dolních končetin, protože ta už od určitého okamžiku nevede k dalšímu zlepšení silových respektive rychlostně silových schopností, ba dokonce je může zhoršit.
Další rozvoj maximální síly je možný jen zlepšením intramuskulární (v rámci svalu) a intermuskulární (v rámci svalové skupiny) koordinace. Na rozdíl od předchozích metod provádění pohybu ze střední rychlostí a střední silou, které vedou ke zvýšení průřezu svalu, vedou se silovou rychlostí provedená, maximálně koncentrická nasazení svalu prvořadě k přírůstku síly bez nárůstu svalové hmoty.
3. METODA EXCENTRICKÝCH ÚSILÍ (KONTRAKCÍ)
Tato metoda pracuje s vnějším odporem, jehož hodnota je větší než hodnota maximální síly v daném pohybu. Práce svalů je v tomto případě brzdivá, činností svalů se určitý pohyb zpomaluje. Vyvíjená síla působí pomalým tahem či tlakem proti vnějšímu odporu. Metoda vyžaduje speciální posilovací vybavení.
4. METODA MAXIMÁLNÍCH ÚSILÍ (TĚŽKOATLETICKÁ)
Podstatou je překonávání nejvyšších možných odporů.
Velikost odporu: 95 - 100 % maxima
PO: v sérii 1 - 3x
PS: individuálně různý
IOms: ne méně než 2 min. (2 - 5 min.)
Způsob provedení: rychlost pohybu poměrně malá
Rozvoj statické, maximální síly bez růstu svalové hmoty. Metoda je zaměřena na rozšiřování silové kapacity a má význam ve spojení s pohybovými činnostmi dynamického charakteru, v nichž hraje spojení max. síly a rychlosti rozhodující úlohu (např. výskoky, kopy, odrazy apod.).
Použití metody: metoda doplňující a to v 1. třetině přípravného období, v hlavním období pak v poměru 1:5 k metodě opakovaného úsilí.
5. METODA KRÁTKODOBÉHO MAXIMA
Kombinuje v podstatě princip metody opakovaných úsilí a metody rychlostní.
Velikost odporu: kombinace A: 85 - 95 % maxima a B:30 - 60 % maxima
PO: A:1 - 3 x, B: 5 - 10x
PS: 3
IOmo: 3 - 5 min.
IOms: 3 - 5 min.
Způsob provedení: A střední rychlost, B submaximální rychlost
Použití metody: vhodná pro fotbalisty vyšší výkonnosti, doporučuje se provádět ve druhé části přípravného období a v hlavním období pro udržení dosažené úrovně s frekvencí 1x za 7 -14 dnů.
6. METODA IZOMETRICKÁ
Zajišťuje rozvoj absolutní síly bez nutnosti jejího rychlého projevu. Používá statických cvičení, když vyvíjená síla působí proti odporu, svaly pracují v izometrickém režimu(sval se napíná, aniž se zkracuje). Izometrická cvičení se provádějí jak s použitím speciálního nářadí, tak bez něho. Před každým pokusem je třeba intenzivnějšího rozcvičení.
IZ: maximálně 6´´
PS: 2 - 4x
PO: 3 - 5x
IOmo: 6 - 10´´
IOms: 2 - 4´
Způsob provedení: Statické, délka svalu se nemění. Cvičení vykonáváme v rozlišných úhlech kloubů s maximálním, nebo submaximálním napětím.
Použití metody: I když cvičení působí komplexně na svalové skupiny nevyřeší otázku silové přípravy bez vhodného doplnění s cvičeními dynamického charakteru. Metoda se používá převážně v kombinaci s metodou plyometrickou a opakovaných skokanských cvičení.
K této metodě se dá přiřadit cvičení s intermediálním úsilím tj. pomalým pohybům s 2 až 5´´ výdržemi v mezi polohách.
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.