Regenerace ve fotbale: Únava (2.část)

Podrobnosti
Regenerace
Regenerace
Zobrazení: 9978
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
crla_100"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu  není  ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě,"  říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z jeho bakalářské práce. Druhý díl seriálu s názvem Únava navazuje na první díl Fyziologická charakteristika.

Autor seriálu následně dodává: "V současné době  u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a  rychleji  odstraňovat únavu."

Cílem  seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace.

Únavu můžeme z fyziologického hlediska popisovat jako komplex dějů, při kterém nastává snížená odpověď různých tkání buď na podněty stejné intenzity, nebo nutnosti použití vyšší intenzity podnětu při získání odpovědi stejné. V oblasti zátěžové fyziologie je projevem únavy pokles fyzického výkonu. Obecně rozdělujeme únavu na fyzickou a psychickou, místní a celkovou, akutní a chronickou, fyziologickou a patologickou. Fyziologická únava, kterou označujeme také jako "zdravou" únavu, je vždy jevem kladným. Okamžitou příčinou únavy spojenou s poklesem aktivity některých klíčových buněčných enzymů, je snížení možnosti resyntézy ATP. V těle pak dochází k narušení stálosti vnitřního prostředí. (Havlíčková a kol., 2003) 

K základním metabolickým příčinám únavy patří: (Havlíčková a kol., 2003)

(1) Kritický pokles energetických rezerv
(2) Nahromadění kyselých metabolitů

Tyto děje potom vyvolávají změny fyzikálně chemické povahy, mezi které patří například pokles pH, zvyšování osmotické tlaku, viskozity, zvyšování teploty a další. (Havlíčková a kolektiv, 2003)

Každá činnost vede k určitému stupni a určitému druhu únavy. Ne jinak tomu je i ve fotbale, kde náročné fotbalové utkání vede ke ztrátám 1-2 litrů potu a k vyčerpání velkého množství svalového glykogenu, přičemž většinu spalujeme v první půli. Ve druhé půli tak narůstá únava, oslabují se regenerační schopnosti, snižuje se celková aktivita i počet naběhaných kilometrů. (Grasgruber, Cacek, 2008)

Akutní tělesná únava - přetížení, schvácení

Při zatížení, které přesáhne míru tolerance organizmu hráče, se setkáváme s bezprostřední reakcí organizmu, přetížením nebo schvácením. Přetížení je méně závažný stav, schvácení již bezprostředně ohrožuje život jedince. Poznáme ho tak, že po absolvování zátěže může hráč zkolabovat, někdy zvrací, krvácí z nosu a objevují se u něho známky oběhového šoku. (Buzek a kol., 2007)

Tělesnou únavu charakteristicky rozdělujeme na místní a celkovou. Místní únava se týká zejména malých svalových skupin. Vyskytuje se poměrně zřídka, ale má vždy dopad na celý organismus, a tím také na celkový výkon fotbalisty. Jejími hlavními znaky jsou především svalová bolest, snížená síla a snížená schopnost rychlého zapojení potřebné síly. Celková únava se obecně ve sportu vyskytuje mnohem častěji a výrazně negativně ovlivňuje činnost veškerého svalstva a také činnost endokrinních systémů a nervové soustavy. Při celkové únavě nalezneme všechny prvky, které jsme uváděli již při charakteristice místní únavy. Navíc můžeme pozorovat sníženou schopnost koordinace, snížení kvality dostředivých vzruchů a také odstředivých povelů, které organizují kvalitu a rozsah prováděných pohybů. (Jirka, 1990)

Mezi hlavní příčiny tělesné únavy zahrnujeme tyto složky: (Jirka, 1990)

(a) Vyčerpání pohotovostních energetických zásob nebo nemožnost jejich použití.
(b) Nahromadění rozpadových látek (katabolitů).
(c) Fyzikálně chemické změny v činných tkáních.
(d) Změny koordinačních a řídících mechanismů.

Chronická únava - přetrénování

Opakovaná nefyziologická nadměrná zátěž vede často k rozvoji chronické patologické únavy (přetrénování). Její vznik lze velice obtížně rozpoznat. U hráče většinou nezjistíme žádné závažné poruchy jeho organizmu, ale spíš výkonnostní a neuropsychické změny. (Buzek a kol., 2007)

Díky opakování stejných tréninkových zátěží dochází v organismu k složitým adaptačním procesům, pomocí kterých se výrazně zvyšuje odolnost vůči únavě. Oproti tomuto typu akutní únavy stojí únava chronická, kterou považujeme z klinického hlediska již za stav patologický. Tento stav může mít celou řadu složitých příčin. Významným vyvolávajícím faktorem při vzniku tohoto typu únavy mohou být některá zdánlivě nezávažná onemocnění, jako jsou rýmy, chřipky, záněty horních cest dýchacích apod. Chronická únava může být také vyvolána nesprávnou výživou a porušením životosprávy (alkohol, nadměrné kouření), ale také nevyrovnaností v sexuálním životě a řadou dalších příčin. (Jirka, 1990)

Chronickou únavu dále rozdělujeme na lehčí a těžší stupeň. Lehčí stupeň chronické únavy se projevuje zejména poklesem dlouhodobě podávaných stabilních výkonů. Může se ale projevit také snížením hmotnosti, obranyschopnosti organismu, poruchami trávení, nechutenstvím, poruchami spánku, podrážděností nebo apatií. Prohloubením těchto projevů vzniká těžší stupeň, který nazýváme přetrénování. Tvoří se při dlouhodobém nerespektování regeneračních procesů v organismu. Mimo funkčních poruch objevujeme již i morfologické patologické změny.

Mechanické přetěžování hybného systému vede k defektům pasivního hybného systému a zejména k nevratným změnám ve svalové tkáni. Svalové vlákna poté atrofují a jsou nahrazována vazivovou tkání. Tyto stavy léčíme aplikací anabolik a okamžitým zanecháním tréninku, jelikož dochází k převaze katabolických procesů nad anabolickými. Nutná je také spoluúčast lékaře a někdy i psychologa. (Havlíčková a kol., 2003)